Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemCo právě čtu.... Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCo právě čtu.... Zobrazit všechny příspěvky

2016-02-24

Co právě čtu...Rádce vlastníka lesa

O víkendu jsme byli celá rodina pozvaní na oběd do Morkůvek k Jendovi Skýpalovi (místní polesný) a Vendě Stávkové (sestřenka). Venda připravila bažantí polévku a kančí pečínku se šípkovou omáčkou. Přenáramně jsme si pochutnali. Po četných debatách o tématech lesa, zvěře atd. jsem byl panem hajným obdarován; Rádce vlastníka lesa I. a II..




Brožurky z let 2005 a 2012 vydal Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL - neuvěřitelná zkratka!). Seznamují se základními pravidly vlastnictví lesa, uvádějí práva a povinnosti návštěvníků a uživatelů vašeho lesa, informují o vašich pomocnících v lese, vysvětlují hospodaření v lese, vykládají založení lesního porostu na zemědělské půdě a zpravují o možnostech čerpání příspěvků, dotací a finanční pomoci vlasníkům lesů.
Věděli jste, že:
- každý smí vstupovat do vašeho lesa na vlastní nebezpečí, sbírat v něm pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest?
- při vstupu do lesa jej nesmíte poškozovat, nesmíte narušovat lesní prostředí a musíte dbát pokynů vlastníka, popř. nájemce?
- že v lese nesmíte rušit klid a ticho, nesmíte vstupovat do lesních porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví, nesmíte v v lese jezdit a stát s motorovými vozidly (to jsem zvědav na budoucí letošní červnové veselé příhody)
- váš lesní pozemek - přirozené životní prostředí zvěře - je s velkou pravděpodobností evidován jako honební
- odpovědnost za způsob hospodaření a za stav lesa nese vždy a v první řadě vlastník
- holinu je vlastník povinen řádně zalesnit do 2 let od jejího vzniku, do 7 let od jejího vzniku musí být následný lesní porost na ní zajištěn...

2015-03-20

Co právě čtu...Brněnské metro

Obálka
Obvykle když jaro přichází, musí si má tělesná schrána projít jakýmsi zmrtvýchvstání. Ano, už ze dva dny ležím, snažím se zregenerovat a pročistit, i když jsem jak na jehlách, když vidím jak je venku hezky a agrotechnické lhůty ubíhají :-) takže leža, čtu.
Prolouskal jsem Štampachovu Anthroposofii, následně si po letech připoměl Trojakovo Brněnské metro, nakonec nyní louskám Vančurovu Hrdelní při.
Protože některé momenty z Brněnského metra jsou opravdu mimořádné, uvedu jich tu pár pro ty, co by je mohly nalákat k dodatečnému přečtení celku (kniha je stále v distribuci), ale i pro ty, kterým knihu jen připomenu.

"Jsem horká láva pod čediči
jsem rozervaná hlaveň děla!
Radši své krátké mládí zničit,
než s ním vůbec nic neudělat.
Kojál
"
(text předchází prologu knihy. Kojál je hlavní hrdina knihy a autorovo alter ego - pozn. RS)

"Osvětloval genezi názvu slavné Holanovy sbírky "Kameni, přicházíš", v němž básník zvěčnil hořce prožívanou chvíli, kdy v jeho láhvi docházelo víno, což krutě signalizoval vinný kámen na dně skleničky. Připomínal jim Skácela, který toliko miloval tvrdá vína, takže jemnější portugal sával vždy přes pemzu"

"Básníci si na víno zvykli velmi rychle. Již po měsíci pravidelných návštěv Úmluvy (vinotéky - pozn. RS) hromadně rušili předplatné trampského časopisu Puchýř a bývali viděni poblíž trafik, kde se třikrát týdně ptali, zda už přišel nový Vinařský obzor. Do cancáků si začali výhradně zapisovat degustační poznámky."

"Nenávidí (Milan Magni) konceptuální umění, jehož podstatu brilantně vystihl, když v brněnském Domě umění řekl, že je to prezentace myšlenky výtvarného díla s rezignací na jeho realizaci, a ještě drze dodal: pověsit v galerii člověka za kůži na zádech dokáže každý. Rozhněvaní konceptualisté v čele s Františkem Kowolowskim jej okamžitě pověsili za kuži na zádech..."
"Na schůze italského klubu chodil Magni zásadně v doprovodu mladinkých blonďatých efébů, za což jej Balcárek obdivoval ještě víc. Magni byl ve skutečnosti chronický heterosexuál, v roli blazeovaného hraběte ale nemohl něco tak obyčejného přiznat.
Malíř Magni pil víno celá desetiletí a vénami jeho vlašských předků obíhalo jistě již desítky století. (Ve skutečnoti to nebyli šlechtici, ale lombardští koloťuci, kteří se usadiliv Němčičkách na Břeclavsku, kde naučili vinaře vyrábět druháky čili vodnáře.)"



"Když zrovna nebyl v Úmluvě Magni, panovala tam příjemná, přátelská atmosféra. Na piáno zde každý pátek hrával zadumaný entomofág a šéfredaktor Vinařského obzoru Ríša Stávek - nejoblíbenější skladbou básnické společnosti se brzy stala polka Révokaz - skladba pro dvě ruce a čtyři nohy."
Autorovo cenné věnování...


"Společnost se začala řehtat. Jen z Kojála nevylnul ani úsměv. ve splínu se propadal kamsi do jícnu melancholického bezdna. Minařík zatím začal zpívat svým nezaměnitelným chrplákem hit Sandokan ze stejnojmenného televizního seriálu. Kojálovi vyvstala před očima školní fotografie z roku 1984. Stál na ní v druhé řadě zcela vlevo. Kolem něj 8 spolužáků s nažehlovacím Sandokanem na triku. Někteří z nich byli navíc opásáni řetězy z céček. Kojál byl tehdy nesmělý, zakřiknutý chlapec bez kamarádů, který nepoznal život v partě ani žádné klukovské vylomeniny. Celé roky trávil v zapadlém horském údolí, jehož kultovním centrem se pro něj stal chrámek z tyček, po nichž se pnul k nebi hrách, a jehož podsvětím byl žumpa krytá krabatým betonovým víkem. Pod tento těžký omšelý příkrov mohl během vyvážení fekálií dvakrát do roka nahlédnout a slastně trnout při představě, že by uklouzl a ta močůvková hladina by se nad ním navždy zavřela."

"...Pak Kojála odtrhla a tiše řekla: A teď ty.
Rozepnula mu poklopec a vylovila ztopořený úd protkaný naběhlými žilkami - vypadal jako iónský sloup, kolem nějž se vinou révové letorosty. Lada si na něj sedla soustředěně, s očima upřenýma na Kojála, stahovala a uvolňovala svaly své pochvy. Vůbec se nehýbala. Kojál tuto nevšední masáž dlouho nevydržel. Vyřinul se do ní.
Za okny cinkla tramvaj.
"

"Ze čtvrti Judendorf se blížil tramvají do centra Brna šéfredaktor eskadrového literárního časopisu gHost Mirek Balaštík. Mladý Balaštík soustřeďoval ve svých rukou značnou moc. Šéfredaktor vystupoval z tramvaje a usmíval se. Měl k tomu důvod. Posnídal dvě chutná ruská vejce, která mu předchozího dne zabalila ředitelka bučovického kulturního domu, kde se konala recitační soutěž Naše Vyškovsko, a u stolu si přečetl doporučený dopis z Ministerstva kultury, v němž stálo, že obdrží grant na svoji studii o vlivu odrůdy Frankovka na poetiku Oldřicha Mikuláška."

U četby jsem se věru hodně nasmál až jsem se za břicho popadal, jak při prvním čtení tak i nyní.
...typografie zvládnutá na jedničku...
Často jsem se však smál hořce - ano i zúčtování, které si s místem svých radostných i strastných, každopádně nedokončených studií autor nemohl odpustit, může být hořké, ale obsahuje-li jak dostatek humoru, byť místy i lehce jízlivě-škodolibého, tak i reálie, rozmlžené a poupravné skutečnosti a i zcela smyšlené příhody či fakta, může být knihou na jeden zátah. Prostě ji při prvním začtení nepustíte až na poslední stránce. A takových knih mnoho nebývá...

2014-06-30

Co právě čtu... WINE GRAPES

Takhle kniha vypadá
Posledních asi 20 let nerad dostávám knihy, jež jsem si neobjednal. Naskytla se letos zjara příležitost si nechat darovat cosi. Rozhodl jsem se pro jednu z nejzásadnějších publikací poslední doby shrnující nejvýznamnější světové odrůdy a to WINE GRAPES od autorského kolektivu Jancis Robinson, Julia Harding a José Vouillamoz. A nebylo to jen proto, že jsem se takřka zanedbatelnou (ale přece!) měrou na knize podílel formou konzultací s autory.
Z obsahu...

Zmínil jsem to na tomto místě již dříve - Julii Harding jsem potkal kdysi kdesi před léty a od té doby jsme korespondenčně spolupracovali na několika projektech. Když pak přišla nabídka zapojit se do práce na WINE GRAPES, neváhal jsem ani chvíli. Tušil jsem, že půjde o velkolepé dílo. Pak přišla v říjnu 2012 pozvánka na křest knihy do Londýna (bohužel jsem nemohl, končilo vinobraní!), sem tam někdo někde špitl jak je to úžasná kniha, a jak to tak bývá, zanedlouho už o knize kdekdo mluvil, dokonce jsem měl ohlasy na uvedení mého jména kdesi v rámci poděkování, ale sám ji v ruce ještě ani nedržel. Čas běžel a já na ni ve shonu života málem zapoměl. Naštěstí však přišla ta již v úvodu zmíněná příležitost si nechat cosi nadělit....a tak jsem si  vzpoměl na ono dílko a řekl si, že by asi neměla chybět v mé neváhal. Prostě WINE GRAPES.
Muškát Alexandrijský

Časy se mění, doba moderních virtuáních technologií nepřeje vydávání výpravných knih, ale přesto se najdou výjimky. A tou je právě WINE GRAPES. I přesto, že má knihovna (všeobecně - nejenom okolo vína) je rozlehlá a počet svazků se blíží pěticifernému číslu, přece v ní není mnoho titulů, které by byly co do formátu, rozsahu a knihařské práce srovnatelné. Tvrdé desky, k tomu ještě z tvrdých desek i knižní krabicofutrál, téměř třináct stovek stran, 1368 odrůd. Klasické barevné kresby vybraných odrůd, detailní popisy u jednotlivých položek. Úvodem najdete seznam rodokmenových diagramů odrůd (známé Cabernet Sauvignon, Garganega, Muscat, Nebbiolo, Pinot, ale i méně známé Brianna, Prié či Tribidrag). Následuje úvodní předmluva a kapitola popisující jak užívat tuto knihu. Knihou mohou listovat i ti z bystrých čtenářů, kteří nemají odborné vzdělání ampelografického směru a to díky dalším kapitolám, jež osvítí problematiku odrůdové rozdílnosti, mutací a klonů v rámci odrůd, šlechtění, ale taky nemocí a škůdců, podnoží a štěpování, věku révy a změnách ve složení vinic, o DNA.
Poděkování, dokonce tučně. Dámy a pane, i já děkuji, bylo mi ctí spolupracovat!

Ale ani historický exkurz není opominut. Odkazy na literaturu, archeologické nálezy, domestikace révy, expanze pěstování révy a kultury vína z Kavkazu na západ a ampelografické skupiny odrůd - to všechno jsou kapitoly, s nimiž se čtenář setká a obohatí a rozvine si jimi svůj vinařský obzor. Zajímavý je seznam odrůd podle zemí původu. Dominuje v něm samozřejmě Itálie, která je zde zastoupena 377 odrůdami, dále Francie s číslem 204, Španělsko obohatilo svět o 84 odrůd, následuje Řecko, Portugalsko, Německo, USA, Chorvatsko, Švýcarsko, Maďarsko a další. Česká republika je zde zastoupena celkem 11 odrůdami (Agni, André, Aurelius, Cabernet Moravia, Laurot, Malverina, Muškát Moravský, Neronet, Pálava, Rubinet, Veritas), Slovensko pak 12 (Breslava, Devín, Dunaj, Hetera, Hron, Mília, Nitranka, Noria, Rimava, Rudava, Torysa, Váh).

Již zmíněné barevné ilustrace pocházejí z unikátní 7-dílné série publikace Ampélografie (autory byly ve své době v odborných kruzích velmi respoktované osobnosti Pierre Vialla a Victor Vermorel), která vycházela v letech 1901 až 1910. Veledílo obsahuje celkem 3200 stran a popisuje 5200 odrůd a klonů, přičemž 627 z nich bylo vyobrazeno právě v ilustracích. V knize WINE GRAPES najdete hlavně klasické odrůdy z nejdůležitejších regionů vinaření - Aligoté, Amigne, Cabernet Franc, Chrupku - zde Chasselas, Gamay, Merlot, Rkatsiteli, Pedro Ximénez, Savagnin, Sercial, Ugni blanc, ale z tuzmského hlediska mimo jiné zásadní Portugais Bleu (v knize s odkazem na Frankovku), Riesling, Pinot noir či Sauvignon.
V závěru, za více než tisícem stran o odrůdách, je přehledný výkladový slovníček vinařských pojmů, dále seznam použité a doporučené literatury (na 20 stranách!) a také restřík odrůd s odkazem na strany v knize, kde se vyskytují.
Během tvorby jsem se autorů v odpovědích na jejich dotazy v rámci konzultací, ptal na to, podle čeho vybírají odrůdy, jejichž popis zařazují do připravovaného díly. Bylo mi sděleno, že hlavní podmínkou je, aby se z odrůdy připravovala komerčně dostupná vína, která jsou např. i dosažitelná na mezinárodních trzích, tedy jdoucí na export.
Knihu si můžete objednat například ZDE za 142 USD, a nebo třeba TADY za 192 EUR a taky TU. Pokud totiž (ne)vím, tak ji fyzicky v tuzemsku nikdo neprodává. A cena docela skáče, že? Ten můj výtisk pochází tuším z nějaké UK zasilatelské služby.
Kniha má i svůj web: http://winegrapes.org

2014-05-11

Co právě čtu: Vlastivěda moravská, okres Hustopečský

Mám ty staré knihy rád. Hodně vydrží, už to přežily do dneška o něčem svědčí. Sběrny papíru jsou plné mnohé zbytečné literatury, jež začla houfně vycházet po roce 1989, nebo třeba i nějaké desetiletí před ním. Netvrdím, že za první republiky či za císaře pána či dříve nevycházely braky a zbytečnosti, ale spíše tuším, že je jen velmi málo dnešních knih, jež budou za cca 100 let velmi poptávané a tržní cena za kus bude v řádech částek celodenní průměrné mzdy...

"Na "Stráži", kde od r. 1839 do nedávna byl větrný mlýn, stávaly stráže, jež upozorňovaly v čas nepokojů lid na blížícího se nepřítele. Domácí uchovávali se pak do podzemních lochů, jež jsou ve Vrbici v čísle 92, 94, 95, 98 a 102; některé lochy jdou až po Ochoze; našly se v nich kosti, střepy, nádoby, ba v jednom (u Machovských) i mrtvola ženy a dítěte. Kromě lochů uchovaly se i obilní chýše, jež Šmachel popisuje: "nahoře byl otvor 2/3 metru v průměru, 1-1 a 1/2 m hloubky; později otvor se rozšířil na 2-3 metry v průměru a tolikéž hloubky. Takto vykopaná jáma se náležitě vypálila by vlhkost neměla přístupu, pak, když se do ní na podzim k jarnímu setí určené obilí nasypalo, daly se na otvor trámy a na ně sláma a hlína. Na povrchu jen malý násep hlíny neb jiné nepatrné znamení označovalo místo, kde se jáma nachází. Jam takových, které též lochy sluly, nacházelo se nejvíce na Příhoně (od nynějších sklepů až ke Kalubu), některé též v Ochozíchz nichž až posud se některé propadliny zachovaly. "


Tuto knihu mám už nějaký ten pátek na nočním stolku a tu a tam z ní louskám náhodné kapitoly. Tu, kvůli které ji držím zejména, "Němčičky", je tu znázorněna na stranách 104 až 115. Zajímavé je, že kapitoly nejsou seřazeny abecedně podle názvů, tedy obcí (ještě těch starých, původních, takže jsou zde Příkluky či Popovice).

"Kol r. 1520 popovické (Popice byly dříve zvány Popovice - pozn. aut.) víno požívalo znamenité pověsti a podávalo se při královské tabuli v Praze. Hertodt, Pešina a Hanke považovali popovická vín za nejlepší na Moravě; poslední přirovnával je dokonce k rýnský. R. 1556 připomíají se vinohrady v tratích Langenberg, Mitterberg, Langer Satz a Wolfsbuhl. Kartuziáni královopolští Měli tu roku 1571 29/4 vinic s průměrným ročním výtěžkem 20 beček. Nejlepší víno jest z hor Une, Saurusell, Niederberg a Mitterberg. Pod vinohrady pěstovalo se hojně sladkého dřeva (=lékořice, pozn. aut.), jež vyváželo se do Uher i do Rakous."
Mám rád vzpomínky na staré časy. Na tak staré, že ani nikdo z těch, které jsem ve svém bytí potkal si tyto časy nepamatují, leda z vyprávění jejich stařešinů.

Němčičky

(1349 Wenigen Niemczicz, 1350 Parvo Niemczic, 1673 Ober Niemtschitz, 1749 Klein Niemtschitz, Horní Němčičky), ves 3 km sev. Pavlovic podél silnice do Bořetic, politicky i katastrálně samostatná. "Vrchní konec" na silném svahu zván byl 1420 Horní Němčičky, "Spodní konec" v údolí Dolní Němčičky. R. 1492 jmenuje se ves Prašivé Němčičky.

R. 1834 139 domů s 572 obyv., z nichž 813 Č. a 10 cizozemců, 808 kat., 1 evang., 4 židé, 6 bez vyznání a 4 jiné víry. Katastr má 779 ha s čistým katastrálním výnosem 19 149 K; z toho jest 410 ha rolí, 2.18 ha luk, 14 ha zahrad, 115 ha vinic, 65 ha pastvin, 0,15 ha rybníků a 148 ha lesa.
Černý a Váša odvozují jméno od osobního Němek, nikoli národnostního Němec.

.....
Novokřtěnci byli r. 1559 Sobkem z Kornic z Němčiček vypuzeni, utekli se do Polehradic, kde si zřídili dům; záhy se však vrátili a 1562 společný dům dostavěli. Tehdy uvádí se ves: "Nembschiczka bei Panowitz".

A víte kdo byli Kuník z Drahotuš Morkovice, bratři Zemík a Levík, Onš z Chválkovic, Boček z Želic, Lev z Klobouk, Petr z Kravař, Jiřík z Tupec, Všebor z Rájce, Jan ml. Puklice z Pozořic, Smil Hvězdlička z Lilče, Jiřík ze Žeranovic, Jan Číhovka z Moravan, Všebor Hereš, Nikl z Brumovic, Protivec ze Zástřizl či Jan řečený Mléčko ze Zástřizl? Všechna tato (a další jména) jsou neodmyslitelně spjata s nejstarší písemně dochovanou historií Němčiček, mnozí z nich byli jmenováni jako majitelé zdejších vinic a jiných zemědělských statků a domů, ostatní s těmito jinak propojení.

"Fara bývala v Němčičkách již před třicetiletou válkou, zašla však za ní. Obec přifařena v l. 1623-80 do Polehradic, kamž dle smlouvy s brněnskými jezuity ze dne 27. května 1631 platili faráři 3 kopy pšenice, 3 kopy žita, 3 kopy ovsa a 5 zl. na hotovosti jako desátek ze tří lánů polí "Kněžské" zvaných. R. 1644 lány ony byly pusty a Jindřich Burian hr. Žampach rozkázal Němčickým, aby se s farářem porovnali, jak mohou. Dne 7. března 1651 povolil Jan Pošmurius, rektor brněnské jezuit. koleje, Němčickým, aby se na těchto třech lánech založili vinohrady a místo bývalého desátku odváděli o sv. Jiří a sv. Martině po 10 tol. mor., a nad to při každém voinobraní, ať se urodí či nic, dvě vědra vína "ne z lásky, ale z povinnosti"."

Tož tak. Bývalo to tenkrát všecko jinak. Někdo tvrdí, že se lidi mají nejlíp jak se kdy v historii lidstvo mohlo mít. Inu, někdo rád vdolky, jinej zase holky. Záleží na úhlu pohledu, na preferovaných hodnotách. Materiálních statků je nyní asi hojnost, ale jsou lidi šťastnější? A co svoboda? A co Gaia?
Pěkná knížka to je.

2013-12-01

O ztrátě umění zabíjet

Prý muži ztrácejí umění zabíjet. Něco na tom beztak bude. Není to dlouho, co se na to téma zamyslel Winepunk a já si při té příležitosti vzpomněl na příhodu z letošního pozdního léta, kdy za mnou přišel strýc s jakýmsi časopisem MOJE PSYCHOLOGIE (který by se mi jinak nejspíš nikdy nedostal do rukou), kde měl založený či zaškrtnutý článek od novináře Libora Budínského o tom, jak dnešní muži ztratili schopnost zabíjet (zvířata na maso) a strýc, podávaje mi časák, říkal: "na, to je určitě o tobě".


Předesílám, že jsem vědomě žádným respondentem pro článek nebo anketu nebyl, akorát jsem jsem v dubnu 2012 potkal s Liborem Budínským, autorem článku, na cestě po Gruzii, a během dlouhého cestování jsme probírali mnohá témata, až došlo také na zvířata. Kdybych tušil, že moje vyprávění si zapamatovává pro potřeby nějakého článku, nevím, jestli bych nepřehodnocoval sdílnost :-) ale rozumím, ti, Libore, nejen z profesního hlediska. Někdy je lepší si zdroj nevyplašit :-)
Jo a z formulací, že už zabíjím (logicky tedy po kůzleti) i husy a slepice nesouhlasím. Právě přes ně jsem totiž musel začít a ne k nim dojít přes kůzle.

2013-11-20

BEL´MONDO a sklepy

Věděli jste o existenci časopisu BEL´MONDO? Já tedy ne, až do letošního vinobraní. Volal pan redaktor Adamovič, že mu kdosi dal na mě kontakt a že píšou článek o vinařské architektuře a že by potřeboval něco prokonzultovat, doporučit, nafotit. A že by se rádi s fotografem stavili na druhý den. Ok, odvětil jsem, dáme si sraz přímo ve sklepě, když už máte psát o vinařské architektuře.
Je to téměř pokaždé stejné, sklepy na Vrbici doslova berou dech skoro každému. A nejinak tomu bylo nyní; fotilo se vevnitř (dřevěné sudy; fascinace ušlechtilou černou plísní na stěnách jeskyňo-sklepní sluje) a zejména venku - patra a jednotná architektura vrbeckých nor vinařů jsou velmi fotogenickými.
Za pár týdnů poté zastavuji na dálniční benzince a dočepovat a mezi časopisy mě zaujal právě BEL´MONDO - nojo, to je on, nevyšlo to už? Vyšlo, a to prosincovém čísle, které bylo na stáncích snad už v polovině listopadu (divná časopisecká móda). K níže uvedenému obrázku článku je třeba říci, že úvod článku, v podstatě jeho hlavní část, mapuje vinařskou modernu a z mého pohledu malovýrobce doslova velkovýrobu (i když dotčení se budou ohrazovat) - píše zde o dvou popických stars - Gotberg a Sonberk.


2013-09-22

Co právě čtu...Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny

I v antikvariátu okresního města se dá ještě najít zajímavou vinařskou knihu. Při náhodné chůzi kolem a hledání Krvavého románu Josefa Váchala jsem jako obvykle prošel též oddíl zemědělské tématiky a ejhle! Útlá knížečka z edice Ústavu fytopatologického Štátných výzkumných ústavov polnohospodárskych v Bratislavě (a nákladem Slovenskej ovocinárskej spoločnosti v Bratislave), jejíž autorem je Dr. Ing. Karol Kříž nese název Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny. Publikace není datována, což je převeliká škoda. Nuže, nahlédněmež dovnitř.
Asi tušíme, že slovenské označení smiešanina není nic jiného, než jícha, tedy bordóská jícha, klasický to přípravek proti peronospoře. A jak se na to přišlo? Uvádí se, že peronospora byla z Ameriky do Evropy zavlečena v r. 1878. V té době postřikovali viniční keře na krajích pozemků kolem cest směsí roztoku modré skalice (síran měďnatý) a vápenného mléka proti zlodějům. Předpokládali totiž, že "otrávené" hrozny nebudou zcizeny, protože na přímý konzum se takto ošetřené nehodily, leda po důkladném umytí doma. A Prof. Millardet vypozoroval, že v místech, kde se aplikoval tento postřik, jsou révové keře o mnoho zdravější. V roce 1886 pak publikoval své závěry o účinku této směsi proti peronospoře.
Po historickém úvodu následují kapitoly popisující přípravu jíchy, vč. návodu na správné hašení vápna, rozpouštění modré skalice, správné smíchání obou roztoků, zkoušku jíchy a zvýšení přilnavosti roztoku.
"Na 1 hl odporúčajú 1 lit. odstred. mlieka a lebo 5-10 dkg cukru, melasy, 20-30 g surového kaseinu, rozličné oleje, mydlá, špec. glejová galerta, dextrín, sušená krv. gelatina a i."
Autor  publikace dále klade velký důraz na správné fyzikální a chemické vlastnosti jíchy. Upozorňuje, že bordóská jícha není "roztok", jak se někdy nesprávně uvádí, ba ani koloidní roztok, ale je pravou suspenzí (tedy česky jíchou :-)
"Dobrá zvlaživosť vyžaduje, aby kvapky smiešaniny s povrchu listov nestiekly, ale aby sa rovnomerne po celom povrchu rozprostrely, čo je najťažšie na rastlinách so silným voskovým povlakom, kedy sa má zvlaživosť zvýšit prídavkom mydla, želatiny apod."
Dále následují kapitoly o účincích jíchy, také o škodlivých. "Rozličné domnienky o škodlivom vplyve měďnatých solí (uvolněných zo smiešaniny) na podné bakterie a na jemné korienky boly vyvrátené, lebo tu ide o malé množstvá jedovatých slúčenín a tieto prechádziajů v pode do stavu nerozpustného. I keď meď nemá nijaký priaznivý účinek v podě, predsa len aj pri každoročnom viacnásobnom postreku prakticky neškodná, kedže množstvo CuSO4 neprekročí 1% pody používanej ako stanovisko rastlín."
V kapitole "Použitie ve vinohradníctve"je samozřejmě nejrozsáhlejší stať věnována peronospoře; ostatně účinky bordóské jíchy jsou zejména na ni. Autor nicméně také uvádí, že postřik účinkuje také na černou spálu (Gleosporium ampelophagum) a červenou (Pseudopeziza tracheiphila): před pučením se ošetřuje koncentrací až 8%, později již jen 1-1,5%. "Účinné sú postreky proti šedej plesni (Botrytis cinerea), zapríčinujucej tiež velké straty na vínnej réve, na ribezloch. jahodách, i na uloženom jadrovom ovoci. Do bordeauxskej smiešaniny odporúča sa pridať na 100 l 250 g mazlavého mydla. Postrek hrozien sa može raz opakovat, ale pametajme, že slabé napadnutie zdravých bobúl šedou plesňou, v tomto prípadě plesňou "ušlachtilou", je potrebné pre žiaducu akosť (voňu) vína", uvádí závěrem publikace.

2013-08-25

Co právě čtu... Vilém Kraus o jihomoravském vinařství v roce 1969

Jedním ze skvostných úlovků, které čítají vinařské police mé knihovny, je bezesporu nedávný úlovek - asi devadesátistránková studie v tmavě zelené diplomkové vazbě formátu A4, jejíž autorem je Doc. Ing. Vilém Kraus, CSc. a rok sepsání je 1969. Práce nese název "JIHOMORAVSKÉ VINAŘSTVÍ: historická zjištění - současný stav a výsledky rekonstrukce - perspektivní rozvoj" a podle toho, že je psána na psacím stroji a listy knižně svázány, si dovoluji odvozovat, že v době vydání nebylo pořízeno více jak pár výtisků, tedy co by šlo spočítat na prstech jedné ruky. Nejspíše šlo o zadání, které bylo nutno v té době předložit rozhodovacím orgánům a pod.
Ale pojďme blíže k obsahu...
Vilém Kraus, 60. léta
V prvním oddíle studie autor rozebírá historické poznatky o pěstování révy vinné. Jsou to vesměs údaje, které je možno najít v některých ostatních autorových knihách a nebo v mnoha jiných hostorických pramenech. Oddíl II., který tvoří takřka polovinu dílka, popisuje tehdejší stav (tedy k roku 1969) vinařství na Moravě. Moje zmínky se zaměří na náš region, potažmo okres Břeclav.
"Na Břeclavsku je vidět ze všech okresů největší urychlování tempa rekonstrukce vinic od r. 1961 do r. 1969, neboť plochy mladých vinic tu mají rychlou vzestupnou tendenci. Přitom zůstává plocha plodných moštových odrůd stále stejně vysoká. Každoročně klesá se zmenšující se plochou starých vinic i plocha odrůd stolních, které se nevysazují pro nevýhodnou cenovou relaci na trhu a pro nedostatek vhodných, plodných odrůd. Za uvedených 8 let klesla plocha přímoplodých hybridů na polovinu, což znamená roční pokles v průměru o 16 ha. jejich klučení by tu mohlo probíhat rychleji. Střední i vysoké vedení tu mají zhruba stejně rychlý vývoj a dnes již dosahují 2/3 z celkové plochy vinic. Téměř jedna třetina vinic je tu u soukromého sektoru, který bohužel zatím vlastní ještě nejvíce vinic vedených na hlavu, starých a nerekonstruovaných. Na Břeclavsku je nutno dát soukromému sektoru větší příležitost k obnově vinic, protože je tu nadbytek příhodných pozemků, které zatím leží ladem a nikdo jiný je obdělávat nebude, nežli drobní pěstitelé. Máme v několika JZD nebo zahrádkářských koloniích na Břeclavsku příklady, že tito drobní pěstitelé dovedou na parcelách do 10 arů, které byly nově založeny a bylo na nich použito středního vedení, získat sklizně 100-200 q/ha, díky bohatému hnojení a pilnému obdělávání. Je proto škoda nepodpořit jejich snahy výrazněji umožňěním nákupu prvotřídních sazenic a přídělem pozemků, které se pro pěstování révy hodí, ale nejsou uzpůsobeny pro velkovýrobu.
Sklizně se tu pohybují až do roku 1966 do 30 q/ha, vyjma klimaticky velmi příznivého roku 1964, jehož úroda byla hlavně vyvolánateplým počasím 1963. V létech 1967 a 1968 bylo na Břeclavsku díky intenzivní uvědomovací akci podniknuté Katedrou vinařství VŠZ ve spolupráci s Okresním zemědělským sdružením podstatně zlepšeno hnojení vinic a hlavně řez vinic s vysokým vedením. To se projevilo blahodárně na výnosech. Na Břeclavsku je též největší počet závodů, které se na pěstování vinné révy specialisují a mají již větší plochy vinic
", uvádí ve studii k vinařství na Břeclavsku V. Kraus.
V další části druhé oddílu se zaobírá odrůdovým složením tehdejších vinic. Uvádí, že soukromých a záhumenkových vinicích na Moravě bylo na sklonku šedesátých let nejmenší zastoupení jakostních odrůd skupiny IA (dřívější členění jakosti - pozn. RS) - celomoravsky to dělalo 6,22%, na Břeclavsku pak jen dokonce 0,92%. Převahu v tehdejších vinicích měli Neuburské, Muller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené či Sylvánské. A podíl přímoplodých hybridů též nebyl zanedbatelný - bylo jich takřka 7%. Velkovýrobní vinice (JZD, státní statky atd.) byly již povětšinou novější a tak se zde prosazovaly odrůdy jako Tramín, Burgundské bílé a také Ryzlink rýnský. Ze skupiny pro konzumní vína, jak se tehdy označovala skupina IB, se převážně vysazovala odrůda Muller-Thurgau. Zajímavou je tabuka srovnávající země podle procenta zastoupených skupin odrůd:

Odrůdy pro výrobu                       Rakousko    Morava     Francie    Německo
jakostních vín                               9,4%            17,93%     21%         32%
dobrých konsum.vín                     52,6%          55%          42%         50%
vín běžného konsumu
a odrůdy stolní                              38%             27,07%     37%         18%

Kraus dále uvádí:
"Dnes je většina soudných vinařů přesvědčena, že použití Moerova vedení bylo jediným východiskem z tehdejší situace a všichni ti, kdo se již naučili s vysokým vedením zacházet, si uvědomují, že tento způsob vedení bude i v budoucnu jedinou možnou formou pěstování révy ve velkovýrobě, zvlášť tehdy, bude-li naše vinařství vystaveno většímu vlivu zahraniční konkurence. Bez Moserova vysokého vedení révy nemůže abslutně obstát moravské vinařství v konkurenci, která se musí nevyhnutelně přiostřit, má-li dojít k pokojnému soužití v Evropě. Ale i domácí poměry se pro vinařství zhorší, protože pracovníků v zemědělství bude i nadále ubývat a výrobní nákady na veškeré pomocné hmoty se budou neustále zvyšovat."
Ve statích, které jsou věnovány hnojení, se Vilém Kraus zabýval i tehdy velmi ožehavou problematikou a to z hlediska výživy a hnojení, nově budovanými terasami. Uvádí, že se mluví často o rekultivaci, dlouhodobých osevechsměskami pro zeené hnojení apod.. Podle Krause je však otázka růstu révy na terasách pouze otázkou živin v půdě. Ten, kdo má dostatek kapitálu, tvrdí, aby mohl provést jak terasování, tak vyhnojení půdy na práh výnosové jistoty, ten si nemůže na růst révy zterasovaném území naříkat. "Ale jak ukázal průzkum obsahu živin na terasách Břeclavska, jsou tam jen stopy hlavních živin. Na takových pozemcích nelze dosáhnout úspěchu, na těch se dá jen prodělat. Je-li zakládání teras celospeolečenským zájmem, pak musí společnost na jejich zřizování přispívat a současně kontrolovat velmi přísně jak jsou prostředky využívány", uzavírá úvahu autor.
Zajímavé jsou údaje o produktivitě práce ve vinohradnictví:
1961: 1 pracovník obdělal 1,05 ha a vyrobil 2860 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 10 Kč.
1969: 1 pracovník obdělal 1,51 ha a vyrobil 7610 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 26,64 Kč.
Třetí oddíl knihy nese název Perspektivní vývoj moravského vinařství a jeho zajištění. Autor se v něm zbývá vývojem ploch, sklizní a kapacit, rozebírá možnosti výroby a lahvování pro léta 1970-1980, popisuje dodavatelsko-odběratelské vztahy a rentabilitu. Statě to jsou mimořádně zajímavé, budu se jim zde věnovat v některém z příštích příspěvků se štítkem "Co právě čtu...".

2013-04-14

Co právě čtu...Kodex dobrého ekologického vinohradnictví a výroby vína

Publikace, která překladem vyšla z dílny Svazu Ekovín v rámci celoevropského projektu ORWINE, jsem už jednou louskal, je to ale nějaký ten rok. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno s několika kolegy diskutoval na téma některých postupů povolených v režimu ekologického vinařství, a nebyl jsem si v detailech už zcela jistý v některých věcech, šáhl jsem po Kodexu dobrého ekologického vinohradnictví a výroby vína znovu.
ORWINE čili organické vinohradnictví a výroba vína: vývoj technologií přátelských životnímu prostředí a spotřebitelům cestou zlepšení biologické kvality vína a vědecky podložených legislativních směrnic byl projekt, který probíhal v rámci celé Evropské unie (tedy vinařsky produkčních zemích) v letech 2002 až 2006.

Ekologické vinohradnictví - půda
Publikace se hned v úvodu věnuje alespoň stručně ekologii půdy, což je velmi aktuální otázka uvážíme-li, že množství vinic se nachází na svazích, kde hrozí například nebezpečí vodní eroze půdy. Bez povšimnutí nemůžeme nechat ani ten fakt, že konvenční vinohradnictví patří vůbec k nejnáročnějším kulturám na používání agrochemikálií, které bezezbytku kvalitu půdy snižují.
Jedním z cílů ekologického vinohradnictví je zvyšování přirozené půdní úrodnosti. Úrodnost půdy je dána kombinací pozitivních vazeb mezi aktivitou půdních mikroorganismů, genezí půdy, zásobováním půdy organickým materiálem a humjusem, půdní strukturou, vybalancovaným obsahem živin v půdě a schopností půdy poutat vodu.
......
Půda svou fyzikální strukturou a chemickým složením přímo ovlivňuje rozvoj kořenového systému a tím také zásobování révy vinné vodou a minerálními živinami. 

Ochrana révy
Jak je obecně známo, ekologické vinohradnictví nedovoluje použití syntetických pesticidů. Biologická ochrana révy pak stojí zejména na úrodné a zdravé půdě, správných agrotechnických zásazích, vhodných odrůdách a vedení révy, volbě správné lokality pro výsadbu nové vinice a v podpoře vitality rostlin.
Přímá opatření ochrny révy před peronosporou: základním prostředkem ochrany před touto chorobou je stále měď ve svých různých chemických vazbách (hydroxid, oxychlorid, tribazický sulfát, oxid, oxalát). V současnosti je aplikace mědi v ekologickéém vinohradnictví limitována úrvní 6 kg/ha a rok metalické mědi, resp. dávkou 30 kg Cu v průběhu 5 let. 
Znám jen jednoho vinohradníka (a není ani přihlášen v bio a není ani Autentista), který se kromě syntetických pesticidů zcela a dobrovolně zřekl mědi. Sám s ní též šetřím, bylo i pár pokusů ji zcela minout, ale nebude to tak jednoduché. Zatím jsem za pět let biorežimu nedosáhl limitu a většinu let ročníků jsem pod jeho polovinou.

A sklep?
Okamžité lisoání celých hroznů má za následek velkmi omezený přechod látek obsažených ve slupkách do moštu. Zatímco při lisování poškozených nebo nezralých hroznů a zpracování hroznů na šumivá vína je tato nízká míra extrakce vyžadována, u klasických typů bílých vín může mít negativní vliv na kvalitu vína.
................
Řízené máčení slupek v moštu umožňuje vyluhování odrůdově typických aromartických látek, polysacharidů, minerálních látek a rostlinných sterolů. Soubor těchto látek se podílí na senzorickém profilu vína a zároveň obohacuje rmut o živiny, které podporují alkoholové kvašení. 

Ano, souhlasím beze zbytku.
Autoři publikace však berou vše postupně - sklizeň, příjem a zpracování hroznů, lisování, stabilizace - odkalení, zákvas, školení atd. Neopomenuty jsou i postupy před lahováním.
V závěru publikace je několik kapitol sdělujících výsledky výzkumu projektu ORWINE (společná inokulace kvasinek a mléčných bakterií, hyperoxidace, alternativní a přídatné látky k SO2, přorozená tvorba siřičitanů (SO2) kvasinkami v průběhu alkoholového kvašení, vliv živin na tvorbu sloučenin schopných vázat SO2 pomocí činností kvasinek aj.)

Publikace byla v českém vydání podpořena Vinařským fondem a Ministerstvem zemědělství. A i proto mohla být zájemcům o problematiku ekologického vinařství distribuována zdarma. Snad mají ve svazu EKOVÍN ještě nějaké výtisky, které by mohly uspokojit případný další zájem o tuto problematiku (www.ekovin.cz)

2013-03-24

Co právě čtu...Jak bezpečně pěstovat rostliny a chovat zvířata

Odborné nakladatelství Wolters Kluwer je vcelku dostatečně známo; jejich portfolium čítá skutečně značné množství odvětví, titulů a autorů. Autorka Naděžda Drásalová, odbornice na věci spojené s bezpečností a ochranou zdraví při práci, napsala knihu "Jak bezpečně pěstovat rostliny a chovat zvířata".
Útlá brožurka v měkké vazbě o necelé stovce stran obsahuje kapitoly zaměřené na bezpečnost a ochranu zdraví v zemědělství, a to jak v rámci rostlinné výroby, tak při chovu zvířat. Čtenář je postupně seznámen se všemi etapami několika druhů rostlinné výroby - jak co se týče polařiny, tak trvalých kultur, od setí či výsadby, přes agrotechnické operace až po samotnou sklizeň; není vynechána ani bezpečnost práce při používání hnojiv a chemikálií. V segmentu živočišné výroby zde najdeme statě o péči o malá, střední i velká zvířata, jako např. chov koní a skotu vč. ustájení, o chovu ryb, včel, psů, kožešinových zvířat a další.
V úvodní části, hned za obsahem, je praktický přehled nejdůležitejších právních předpisů, které se týkají tématu knihy a nebo se s nimi může čtenář potkat při řešení nejrůznějších tématických problémů.Zajímavá a docela zásadní je 3. kapitola o rizicích, která poměrně systematicky a podrobně rozebírá možnosti jejich vzniku a vlastně je hned v úvodu definuje. O pracovní době v zemědělství pojednává následující kapitola. Autorka v ní připomíná některá zásady, které jsou známy z praktické aplikace zákoníku práce, ale zaměstnavatelé je přitom ve změti paragrafů nemusí plně vstřebat - zde jsou však podány přesně a jednoznačně. Otázka pracovní doby je v zemědělském oboru vůbec důležitá - během roku totiž nastává několik období, kdy je nutno přicházet zcela na hranu jejích zákonných limitů a nebo je dokonce překračovat. Délka pracovní směny by za běžných okolností neměla přesáhnout9 hodin, v případě dohody se zaměstnancem lze toto navýšit až na 12 hodin, zejména v průběhu kampaní a sezóních prací. V případě těchto delších směn je zaměstnavatel povinnen zaměstnancům poskytnout odpovídající přestávku v práci a dobu odpočinku mezi směnami, např. ve dnech pracovního klidu. Kniha rozvádí problematiku doby odpočinku poměrně fundovaně a detailně, stejně jako v přilehlé stati zmiňuje náležitosti evidence pracovní doby.
Čtenář, kterým může být jak zaměstnance toužící po vzdělání, tak i na druhou stranu zaměstnavatel, se dále také dozví úskalí povinností na úseku zajišťování bezpečnosti práce - autorka za stěžejní považuje záležitost osobních ochranných pomůcek (rukavice, brýle, čepice, přilby aj.) a ochranných nápojů (v létě chladivé, v zimě horké čaje a káva atd.). Zmíněna je též povinnost lékařských prohlídek a školení o bezpečnosti práce pro zaměstnance, která bývají často z obou stran opomíjeny. V dalších kapitolách jsou rozebrány úskalí pracovních úrazů, jejich ohlašovacích povinností a záznamů o nich, případně náhrada škod. V hlavní kapitole věnované konkrétním sezóním pracem se z pohledu rizik, bezpečnosti a prevence seznámíme s předjarními pracemi, ochrannou rostlin, jarními pracemi a žněmi. V rámci rostlinné výroby následují posklizňové operace, úklidy a skladování úrody a podzimní operace. V rámci kapitoly je několik vzorů místních provozních bezpečnostních předpisů, což vedoucí pracovníci a majitelé farem jistě ocení. Následuje kapitola o bezpečnosti práce při chovu zvířat, kde je nejprve obecný úvod a následně na to jsou rozebrána specifika chovů zvířat podle druhů (koně, skot, prasata, ovce, kozy, ryb, včel, kožešinových druhů, ale také psů apod.). Jak část týkající se rostlinné výroby, tak chovu zvířat obsahuje bohatou škálu autentických příkladů z praxe, tedy povětšinou odstrašujících příkladů jasného porušení pravidel bezpečnosti při výkonu práce s podrobným popisem průběhu nehod a zranění.
O tématu vyjde v některém z jarních čísel Vinařského obzoru podrobnější článek s příhledem k části rostlinné výroby, resp. vinohradnictví a sklepního hospodářství. Kdo bude mít zájem se s tématem seznámit scela podrobně, v e-shopu redakce je kniha k mání.

2013-03-03

Co právě čtu...Desatero domácí ekologie

Desatero domácí ekologie je zcela nepochybně určitým bestselerem. Drobná brožurka o cca 150 stranách vyšla poprvé snad někdy v polovině devadesátých let a od té doby se dočkala několika lehkých přepracování a doplnění a to hned v šesti vydáních péčí ekologického institutu Veronica.
V úvodu je připomenuto, že jakýmsi předvojem knížky byl leták vzniknuvší někdy před 20 lety, který autoři přinesli mezi přátele a předložili jim jej k připomínkování. I věru se za ta léta vyvinul z letáku v knihu.

Publikace přináší zájemcům , jimž nechybí dobrá vůle a radost z hledání, desítky drobných i větších nápadů a inspirací, jejichž smyslem není spasit svět nebo předložit "jediné pravé" návody. Jde spíše o nalézání smysluplných možností, jak šetřit životní prostředí a zároveň svoji kapsu i svědomí (z úvodního slova knihy)


Kniha je velmi dobře koncipována, a i po stránce grafické, zejména ilustrací (díky, Rostislave Pospíšile!), je pěkné připravena. Obsahuje tyto kapitoly: ENERGIE - VODA - NAKUPOVÁNÍ - OVZDUŠÍ - ODPADY - DOPRAVA - ZAHRADA - POTRAVA A ZDRAVÍ - PŘÍRODA - GLOBALIZACE A LOKALIZACE. V závěru je pak adresář Sítě ekologických poraden a prezentační dvoustrana o aktivitách vydavatele knihy.

Trojice autorů (Mojmír Vlašín, Petr Ledvina a Aleš Máchal) odvedla kus pěkné práce, protože ač jsem před více než 10ti lety četl jedno z jejich starších vydání, to nyní poslední jsem si s chutí a s pocitem doplnění znalosti některých souvislostí a připomenutí dříve známého a pak již zapomenutého, přečetl svižně též. Kniha tentokrát po šesté vyšla v rámci projektu "Enviromentální poradenství jako nástroj individuálního dalšího vzdělávání. Aktivně, profesionálně, místně zakotveně." Bližší informace o knize nebo o jejím vydavateli najdete na www.veronica.cz

2013-01-20

Putování za pamětí mělnické krajiny

Občas dělám takovou letmou revizi v knihovně a jen tak vezmu do ruky knihu, kterou už znám, kterou jsem četl či měl v ruce mnohokrát a opět se začtu do některých statí.
Je zajímavé, jak některá slova člověk vnímá jinak než před pár lety. Nejmarkantnější je to u obsáhlejších díl, třeba beletristických, jejichž sosání očima od sebe dělí třeba celé životní údobí. To ale nebude případ knihy, o které vám chci dnes povědět. Je moc pěkná a já si, když jsem ji zase vracel na její místo do knihovny, vzpoměl, že jsem už o ní psal.
Níže uvedený text vyšel již před pár lety ve Vinařském obzoru, každopádně neztrácí nic na své aktuálnosti.



Jeden vinný přítel, který si nepřál být jmenován, mne upozornil na záslužný počin Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku, který v roce 2008 vydal publikaci Renaty Špačkové „Putování za pamětí mělnické krajiny“. Dle sdělovatelových slov jsem se rozhodl si dílko hned pořídit a dobře jsem věru učinil.
...........................
Titulní strana publikace
Ne, kniha není zaměřena čistě k vínu. Ale vzhledem k místu, jež opěvuje, mělnickou krajinu, je révou a vínem doslova protkána. Autorka již v úvodu přiznává, že jedním z jejich inspirativních pramenů byly knihy Václava Cílka, jednoho z nejznámějších krajinopisců současnosti. Cílkovo upozornění, že o krajině se hovoří hlavně v okamžiku, kdy o ní přicházíme, kdy je ničena, patří k tezím, jež daly základ i pro mělnické pojednání. Špačková laskavého čtenáře provede nejen krajinou nesčetných vinic, ať už obdělávaných, pustnoucích a nebo dávno zpustlých, ale upozorní též na neméně důležité krajiné „drobnůstky“, jakými jsou kapličky a křížky, připomene si poutní místa, zastaví se u památných a významných stromů či pramenů.
Mělnicko, ale nejen ono, vlastně i ostatní vinařská místa v Čechách, dávají konkrétním vinicím (ne celým tratím), jména. Zjistíte tak, že existují vinice Na Svini, Aušperk, Turbovice(dřívější vlastníci – rytíři řádu Turbů), Koráb, Trojslava (upomíná na své umístění na pomezí tří krajů – litoměřický, boleslavský a rakovnický), Sv. Ludmila, Klamovka, Siritčí, Vraždilka, Dolhofka, Zdenčina, Kriegerstein, Fewrdinanda, Bedřiška aj. Mělnickou viniční krajinu a také dnes již i samotný intravilán obce obohacují bývalé i současné viniční domy, tzv. lisy: Lis na Svini, lis na Podhradí, Frenclův lis, Kozderův lis, Hrdinův lis, Valdštejnský lis, Kartuziánský lis, Klamovka, Bošovka a další. Objektů zájmu milce vína a jeho historie je zde, jak vyplývá ze publikace Renaty Špačkové, nespočetně. Samozřejmě již podle názvu titulu, kniha není dedikována vínu ze 100% - další kapitoly tvoří vedle vinic tato témata: poutní místa - kaple, kapličky, zvoničky - kříže a křížky – Sv. Jan Nepomucký – Zámek Neuberk – památné a významné stromy – voda v krajině aj.
Knihu provází množství dobových tematických fotografií, ale také několik cenných mapek, které čtenářům pomohou v orientaci při četbě. Je velmi esteticky, vkusně a citlivě zpracována po grafické stránce; je zjevné, že vydání byla věnována potřebná redakční péče.
V úvodu zmíněný přítel, který mne na knihu upozornil, mi mimo jiné napsal: „Když jsem v knize viděl ty rozpadající se renesanční statky se sklepy, vinařské domy, zdmi obehnané vinice, říkám si, to přece není možné, kde to žijeme?! Kdyby se podařilo jen něco z toho zachránit a opravit, moravští vinaři by mohli jen tiše závidět, u nás na Moravě nic podobného není a když si uvědomím ještě tu řeku kolem a stráně…to by byla agroturistika!“ Mě nezbývá než souhlasit. V knihovničce vinných milců, zejména dobrého Mělnického, by kniha neměla chybět. K dostání je na této adrese za cenu 149 Kč: http://melnicky-antikvariat.cz/  

...............................

2013-01-13

Co právě čtu...Členská knížka

Dnes to bude krátké, spíše takový povzdech za dobou dávno minulou. Cosi jsem hledal v drobných tiscích v mé knihovně a narazil jsem na knížečku, kterou si tam hýčkám někdy ze sklonku osmdesátých let - našel jsem ji kdysi v horním šufleti psacího stolu mého pradědečka...
23. května 1941 se pod evidenčním číslem 536 stal členem VINOPY - ovocnicko-vinařského družstva i můj dědeček, Boleslav Kopřiva, tehdy osmadvacetiletý řezník, hospodský a rolník v Němčičkách.
Nevím co jej k tomu vedlo, vím jen jistě, že jeho otec František patřil k zakládajícícm členům v třicátých letech, každopádně děda vstoupil až za doby protektorátní a kromě prvního pětisetkorunového finančního vkladu další úkon v knížce není. Pár let po skončení války byla i činnost VINOPY ukončena a její majetek znárodněn. Po roce 1989, kdy docházelo k navracení majetků restitucemi, se k vypořádání nároků družstev vůbec nepřistoupilo.
CO BYLO UKRADENO, MĚLO BY BÝT VRÁCENO jsem četl kdesi v loňském tisku v textu obhajujícím církevní restituce. Velkopavlovický podnik oddělený z konglomerátu Moravských vinařských závodů byl v rozpuku devadesátých let zprivatizován nějakou pražskou malostranskou společností a za různých ředitelů a vedení je již takřka desetiletí v každoroční ztrátě. Nakonec jej slupl výrobce a vlastník značky Pražský sklepmistr. V debatách o tom, že co bylo zcizeno, se má vrátit, se ptám, zda by neměl stát vrátit či finančně odškodnit členy a podílníky bývalých družstev, jejichž majetek uloupil, sice třeba dále tzv. rozvíjel, budoval a já nevím co, a nakonec v privatizaci rozprodal a utržil peníze.
Třicátá léta, kdy družstvo VINOPA vzniklo, nebyla jednoduchá - doznívala hospodářská krize, víno šlo špatně na odbyt, taktéž prodej ovoce vázl. Knížečka má kromě úvodní strany identifikující člena a následných stranách s kolonkami o vložených členských prostředcích část, která uvádí stanovy a čítá celkem 15 stran, což je většina knížky.
Uvádím tedy namátkou:
....
II. Účel družstva
Družstvo jest zřízeno podle zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. z. a činnost jeho pohybuje sev mezích zmíněného zákona, jakož i zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.
Účelem družstva jest:1. Zhodnotiti co nejlépe sklizeň ovoce, hroznů, vína, zeleniny a jiných jedlých zemědělských plodin svých členů ve stavu čerstvém a zpracovati na ovocné výrobky, šťávy a víno všeho druhu, skladovati a konzervovati pomocí skladního a sklepního a strojního zařízení.
2. Zřizovati k těmto účelům skladiště, moštárny, lisovny, chladírny, sušárny, pálenice, sklepy, prodejny a jiná zařízení a tam uskladňovati neb zpracovávati ovoce, hrozny a zeleninu, neb z nich povstalé výrobky všeho druhu. Získávati hostinské koncese a na základě získaných koncesí hostinských a jiných prodávati v drobném víno a jiné výrobky vlastní a svých členů.
3. Propůjčovati členům za poplatek skladištní, sklepní a jiná zařízení.
....
VINOPA, jak je uvedeno v jejích stanovách, byla na svou dobu a místní poměry velmi pokroková a je jisté, že v době znárodnění nakládala s nemalým majetkem svým a svých členů.
Bude se někdo zabývat i v jejím případě NAVRÁCENÍM TOHO, CO BYLO UKRADENO?



2013-01-06

Co právě čtu...Leonardo da Vinci: Nápady

Leonardo da Vinci je znám jako malíř, stavitel, konstruktér, teoretický vědec, badatel, anatom, hudebník, vynálezce, loutnista, ...prostě nedostižný renesanční MISTR. Ač ho jako jinocha chtěli mít právníkem, k tomu se nikdy nedostalo - od dětství měl svůj rozum, odmítal dogmata, dbal na vlastní úsudek. Daleko předčil své vrstevníky i svou dobu. Zběsile se vrhal do projektů, které svým perfekcionismem dotahoval k dokonalosti, ale málokdy je dokončil. Málo se ví, že i psal. Sám sebe za spisovatele nepovažoval; jeho texty jsou spíše drobnými prózami, jakýmisi zápisky. Každopádně odrážejí Mistrovu nezměrnou představivost a výtvarné nazírání světa.
Kniha Nápady, která vyšla v roce 2006 v nakladatelství XYZ, je tedy Leonardovým výborem z jeho próz.
A já jsem pro vás vybral ty, které mají blízko ke zde často opisovaným motivům a tématům.


Obecné pravdyKdo se ve sporu odvolává na autoritu, bere si na pomoc ne rozum, nýbrž paměť.
Hliněná nádoba se dá spravit před vypálením, po něm už ne.


Hádanky
Kozy budou dopravovat víno do měst. (MĚCH)
Les zrodí děti, které se stanou příčinou jeho smrti. (TOPŮRKO)
Mnozí budou z matky stahovat kůži a obracet ji naruby. (ROLNÍCI OBDĚLÁVAJÍCÍ PŮDU)


Bajky
Víno a Mohamed
Víno, božský nápoj z vinné révy, v bohatě zlaté číši na Mohamedově stole, se radovalo z té pocty, ale najednou je přepadly nepříjemné myšlenky , a tu si řeklo: "Co to dělám? Z čeho se raduji? Což nevidím, že jsem blízko své smrti, že opustím zlatý příbytek číše a vstoupím do ošklivých smrdutých dutin lidského těla, a tam se změním z vonné lahodné tkutiny v ohyzdnou a trapnou moč? A jako by tak velké zlo nestačilo, budu muset dlouho ležet v ohavných nádržích spolu s dalšími páchnoucími a zkaženými látkami vyšlými z lidských vnitřností?" Volalo k nebesům o pomstu za taková příkoří a o ukončení podobných hanebností jednou provždy, a jelikož ona zamě plodila nejkrásnější a nejlepší hrozny na celém světě, žádalo, aby alespoň nebyly zpracovány ve víno. A tehdy Jupiter způsobil, že víno, které Mohamed vypil, mu zamžilo svými výpary mozek tak, až v pomatení zplodil tolik chyb, ž že když vystřízlivěl, vydal zákon, aby žádný Asijec nepil víno.
A vinné révě s jejími plody byla ponechána svoboda.

Rolník a vinná réva
Rolník viděl, jaký užitek mu plyne z vinné révy a tak ji podepřel kolíky, aby se pnula do výše. Když sklidil hrozny, odstranil tyčky, spálil je a révu nechal spadnout na zem.

BroskvoňBroskvoň záviděla svému sousedu ořechu velké množství plodů, rozhodla se tedy učinit totéž a obalila se tolika plody, že se pod jejich vahou vyvrátila z kořenů, přelomila a skácela k zemi.

Ořech
Ořech při kraji cesty ukazoval poutníkům bohatství svých plodů; každý po něm hodil kamenem.

Pavouk a hrozny
Pavouk se zdržoval mezi hrozny a chytal mouchy, které se na hroznech živily. Přišlo vinobraní a pavouk byl spolu s hrozny rozmačkán.

2012-12-30

Co právě čtu....Výsevní dny 2012

I v letošním roce vydal PRO-BIO – Svaz ekologických zemědělců hloubavým zemědělcům bezesporu známou publikaci Výsevní dny podle Marie Thunové. V roce 2013 je to již padesát jedna let, co tento cenný rádce konstelací vyšel poprvé.

Útlá brožurka o 66 stranách opět obsahuje množství užitečných údajů pro práci v zahradě, na poli, ve vinici i sadě podle přírodních kosmických rytmů. Úvod ve svých několika stranách je spíše duchovního rázu, a to i proto, že právě loni v únoru zakladatelka tradice vydávání této publikace odešla na onen svět. Následně může čtenář přelouskat několika stran o historii pokusnictví  u Thunových, které probíhá více než šest desítek let. Kapitoly Plevele, Olejniny a Biologicko-dynamické preparáty jsou již praktickými statěmi o pokusech a zároveň s návody jak pracovat v praxi. Následuje tradiční a bezesporu potřebný Úvod pro nové čtenáře Výsevních dní, který v pár odstavcích a alespoň základně uvede do problematiky ty, kteří drží titul v ruce poprvé. Autoři, následovníci Marie Thunové, laskavému čtenáři vysvětlí co je to opozice, trigon či konjunkce. Následují přehledy výsadbových dní pro různé druhy stromů, nejen ovocných, od dubna až do prosince, ale také jsou zmíněny termíny porážení speciálních dřevin – od října do prosince. Pro pokročilé biodynamiky je stěžejní přehled vhodných období pro sběr preparátových rostlin. Včelaři zde najdou rady pro ošetřování a zakrmování včel podle zásad biodynamiky. Následující odstavce charakterizují siderický, vzestupný sestupný měsíc. 
Pro vinohradníky, kteří mají zájem například v zimě řezat v co nejpříznivějším období, jsou zajímavé údaje uvedené níže:

Doba vhodná pro zimní řez
Leden: 1. 1. (od 0 hod.) do 9. 1. 14. hod., dále od 23. 1. (9. hod) do 31. 1. (24 hod). Přednost se dává květovým a plodovým dnům, tedy 1., 2., 3. (do 13 hod.), 6. (od 23 hod.), 7. (do 21 hod) a 24. (od 2 hod.), 25. (do 21 hod.), 28. (od 2 hod.), 29., 30. (do 18 hod.)
Únor: 1. 2. od 5. 2. do 23 hod. a dále od 19. 2. (od 16 hod.) do 28. 2. Přednost se dává květovým a plodovým dnům, tedy 3. (od 5 do 23 hod.), 4. (od 6 do 11 hod.), 20. (od 10 hod.), 21. (do 6 a od 11 hod.), 22. (do 17 hod.), 24. (od 10 hod.), 25., 26. (do 10 hod a od 20 hod.).

V březnovém kalendáři jsou pak vyznačeny dny (jako výsadbové), ve kterých je vhodné provádět řez řízků révy a ovocných stromů, jenž mají být použity jako rouby, a nebo být přímo zasazeny. V dubnovém přehledu najdeme dny, které jsou nejvhodnější pro samotné roubování a ostatní výsadbu (výsev). Taktéž je doporučeno v květnovém přehledu, kde jsou navíc uvedeny termíny pro vyjmutí biodynamických preparátů ze země. V každých jednotlivých měsících po zbytek roku jsou množství aktuálních doporučení i pro sklizeň rostlin, případně hubení škůdců.
Kniha Výsevní dny 2013 je dobrým pomocníkem zejména těm ze zahrádkářů a zemědělců, kteří chtějí pracovat na své půdě v souladu s kosmickými rytmy. Pro někoho to může znít šarlatánsky, řídit agrotechnické zásahy podle fáze měsíce; uvědomme si ale, že měsíc hýbe značnou měrou s celými oceány, takže rostlina, byť jakákoliv, je pro něj naprostou hračkou…
Publikaci možno též i letos zakoupit v redakci Vinařského obzoru – osobně ve Velkých Bílovicích a nebo po objednání v e-shopu na www.vinarskyobzor.cz ji můžete obdržet též poštou na dobírku.