BEL´MONDO a sklepy

Věděli jste o existenci časopisu BEL´MONDO? Já tedy ne, až do letošního vinobraní. Volal pan redaktor Adamovič, že mu kdosi dal na mě kontakt a že píšou článek o vinařské architektuře a že by potřeboval něco prokonzultovat, doporučit, nafotit. A že by se rádi s fotografem stavili na druhý den. Ok, odvětil jsem, dáme si sraz přímo ve sklepě, když už máte psát o vinařské architektuře.
Je to téměř pokaždé stejné, sklepy na Vrbici doslova berou dech skoro každému. A nejinak tomu bylo nyní; fotilo se vevnitř (dřevěné sudy; fascinace ušlechtilou černou plísní na stěnách jeskyňo-sklepní sluje) a zejména venku - patra a jednotná architektura vrbeckých nor vinařů jsou velmi fotogenickými.
Za pár týdnů poté zastavuji na dálniční benzince a dočepovat a mezi časopisy mě zaujal právě BEL´MONDO - nojo, to je on, nevyšlo to už? Vyšlo, a to prosincovém čísle, které bylo na stáncích snad už v polovině listopadu (divná časopisecká móda). K níže uvedenému obrázku článku je třeba říci, že úvod článku, v podstatě jeho hlavní část, mapuje vinařskou modernu a z mého pohledu malovýrobce doslova velkovýrobu (i když dotčení se budou ohrazovat) - píše zde o dvou popických stars - Gotberg a Sonberk.

Ota Stříbrný Ševčík z Bořetic

Ota přijímá gratulaci k druhému místu od sličné slečny

Ota (vlevo) s keřem zápolící poprvé

Ota s keřem zápolící podruhé

S potěšením musím konstatovat, že kolegovi-vinařovi Otovi Ševčíkovi se podařil husarský kousek. V prestižní kategorii ELITE Soutěže v řezu révy vinné získal stříbrnou medaili. Ale nepředbíhejme.

Onehdy jsem jej zahlédl v jeho vinici na Čtvrtích k Vrbici jak soustředěně a přísně řeže keře svých rév, tak jsem zastavil na chvíli poklábosit. Mezi řečí jsem jej vyhecoval, aby nás došel podpořit svojí účastí na již tradiční polní setkání vinohradníků při akci Soutěž v řezu révy vinné, kterou jsem před lety spoluzaložil a spoluorganizuji již od roku 2001. Tentokrát se uskutečnila ve vinicích kopce Sonberk patřící stejnojmenné společnosti.

Ota nezklamal; potvrdil, že zkušenost a cit pro rostlinu révy má a velmi důstojně hájil barvy i našeho vinařského sdružení Autentisté. Z pera jednoho hlupáka jsem před časem četl, že Ota byl ještě donedávna drobný zahrádkář. Ne, Otu považuju za vinaře se zkušeností více jak dvou desítek let vinařské praxe. A to se potvrdilo i na Sonberku.

Ač ráno lehce zpanikařil, že nemá pilku a jen pákové nůžky, do řezu se po startovním výstřelu pustil sice rázně, ale s rozvahou a i přesto, že jej během samotné soutěže prakticky neustále atakovala dotazy kolem hopsající redaktorka České rozhlasu, nenechal se vyvést z míry, maximálně jej to malinko časově zdrželo.

Ota s keřem zápolící potřetí

Jsem si nyní, co jsem shlédl podrobné hodnocení vítězů i ostatních, jistý, že Ota by vyhrál, pokud by byl jen o vteřinu rychlejší než vítěz Jaroslav Michna z Čejkovic, nejméně stejně, ale možná spíše více zkušený borec vinohradu (mimochodem jsme před časem zjistili, že manželka J. Michny má v Čejkovicích mezi předky Stávky - tedy z kterých pochází i náš rod, jehož větev v Němčičkách založil můj prapradědeček Bartoloměj Stávek, který byl rovník s TGM).

Ota v obležení redaktorky ČRo Brno

S panem Michnou byli v bodech totiž stejně a ještě spolu s vítězem z Juniorů J. Polehňou jako jediní tři soutěžící z téměř šesti desítek neměli od komise udělen jediný trestný bod! Akorát Ota byl o něco pomalejší.... mnozí byli rychlejší, ale kvalita zaostala za jejich rychlostí. Rozvážný a pečlivý Ota jim ukázal, že v tomto klání není rozhodující až tak rychlost, ta se bere až jako pomocné kritérium při rovnosti bodů, ale kvalita.

Oto, díky, a i na tomto místě opět blahopřeji všem ostatním vítězům a dalším soutěžícím!

No zkuste odpovídat do mikrofonu na otázky a zároveň se prořezat na stříbrnou pozici! Ota umí.

Ota přijímá gratulaci od lonského vítěze Romana Slouka, agronoma-vinohradníka na Sonberku

A zde už všichni tři: Ota Sevčík z Bořetic, Jaroslav Michna z Cejkovic a Jan Staněk z vinařství Elesko na Slovensku