Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemNěmčičky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNěmčičky. Zobrazit všechny příspěvky

2014-05-11

Co právě čtu: Vlastivěda moravská, okres Hustopečský

Mám ty staré knihy rád. Hodně vydrží, už to přežily do dneška o něčem svědčí. Sběrny papíru jsou plné mnohé zbytečné literatury, jež začla houfně vycházet po roce 1989, nebo třeba i nějaké desetiletí před ním. Netvrdím, že za první republiky či za císaře pána či dříve nevycházely braky a zbytečnosti, ale spíše tuším, že je jen velmi málo dnešních knih, jež budou za cca 100 let velmi poptávané a tržní cena za kus bude v řádech částek celodenní průměrné mzdy...

"Na "Stráži", kde od r. 1839 do nedávna byl větrný mlýn, stávaly stráže, jež upozorňovaly v čas nepokojů lid na blížícího se nepřítele. Domácí uchovávali se pak do podzemních lochů, jež jsou ve Vrbici v čísle 92, 94, 95, 98 a 102; některé lochy jdou až po Ochoze; našly se v nich kosti, střepy, nádoby, ba v jednom (u Machovských) i mrtvola ženy a dítěte. Kromě lochů uchovaly se i obilní chýše, jež Šmachel popisuje: "nahoře byl otvor 2/3 metru v průměru, 1-1 a 1/2 m hloubky; později otvor se rozšířil na 2-3 metry v průměru a tolikéž hloubky. Takto vykopaná jáma se náležitě vypálila by vlhkost neměla přístupu, pak, když se do ní na podzim k jarnímu setí určené obilí nasypalo, daly se na otvor trámy a na ně sláma a hlína. Na povrchu jen malý násep hlíny neb jiné nepatrné znamení označovalo místo, kde se jáma nachází. Jam takových, které též lochy sluly, nacházelo se nejvíce na Příhoně (od nynějších sklepů až ke Kalubu), některé též v Ochozíchz nichž až posud se některé propadliny zachovaly. "


Tuto knihu mám už nějaký ten pátek na nočním stolku a tu a tam z ní louskám náhodné kapitoly. Tu, kvůli které ji držím zejména, "Němčičky", je tu znázorněna na stranách 104 až 115. Zajímavé je, že kapitoly nejsou seřazeny abecedně podle názvů, tedy obcí (ještě těch starých, původních, takže jsou zde Příkluky či Popovice).

"Kol r. 1520 popovické (Popice byly dříve zvány Popovice - pozn. aut.) víno požívalo znamenité pověsti a podávalo se při královské tabuli v Praze. Hertodt, Pešina a Hanke považovali popovická vín za nejlepší na Moravě; poslední přirovnával je dokonce k rýnský. R. 1556 připomíají se vinohrady v tratích Langenberg, Mitterberg, Langer Satz a Wolfsbuhl. Kartuziáni královopolští Měli tu roku 1571 29/4 vinic s průměrným ročním výtěžkem 20 beček. Nejlepší víno jest z hor Une, Saurusell, Niederberg a Mitterberg. Pod vinohrady pěstovalo se hojně sladkého dřeva (=lékořice, pozn. aut.), jež vyváželo se do Uher i do Rakous."
Mám rád vzpomínky na staré časy. Na tak staré, že ani nikdo z těch, které jsem ve svém bytí potkal si tyto časy nepamatují, leda z vyprávění jejich stařešinů.

Němčičky

(1349 Wenigen Niemczicz, 1350 Parvo Niemczic, 1673 Ober Niemtschitz, 1749 Klein Niemtschitz, Horní Němčičky), ves 3 km sev. Pavlovic podél silnice do Bořetic, politicky i katastrálně samostatná. "Vrchní konec" na silném svahu zván byl 1420 Horní Němčičky, "Spodní konec" v údolí Dolní Němčičky. R. 1492 jmenuje se ves Prašivé Němčičky.

R. 1834 139 domů s 572 obyv., z nichž 813 Č. a 10 cizozemců, 808 kat., 1 evang., 4 židé, 6 bez vyznání a 4 jiné víry. Katastr má 779 ha s čistým katastrálním výnosem 19 149 K; z toho jest 410 ha rolí, 2.18 ha luk, 14 ha zahrad, 115 ha vinic, 65 ha pastvin, 0,15 ha rybníků a 148 ha lesa.
Černý a Váša odvozují jméno od osobního Němek, nikoli národnostního Němec.

.....
Novokřtěnci byli r. 1559 Sobkem z Kornic z Němčiček vypuzeni, utekli se do Polehradic, kde si zřídili dům; záhy se však vrátili a 1562 společný dům dostavěli. Tehdy uvádí se ves: "Nembschiczka bei Panowitz".

A víte kdo byli Kuník z Drahotuš Morkovice, bratři Zemík a Levík, Onš z Chválkovic, Boček z Želic, Lev z Klobouk, Petr z Kravař, Jiřík z Tupec, Všebor z Rájce, Jan ml. Puklice z Pozořic, Smil Hvězdlička z Lilče, Jiřík ze Žeranovic, Jan Číhovka z Moravan, Všebor Hereš, Nikl z Brumovic, Protivec ze Zástřizl či Jan řečený Mléčko ze Zástřizl? Všechna tato (a další jména) jsou neodmyslitelně spjata s nejstarší písemně dochovanou historií Němčiček, mnozí z nich byli jmenováni jako majitelé zdejších vinic a jiných zemědělských statků a domů, ostatní s těmito jinak propojení.

"Fara bývala v Němčičkách již před třicetiletou válkou, zašla však za ní. Obec přifařena v l. 1623-80 do Polehradic, kamž dle smlouvy s brněnskými jezuity ze dne 27. května 1631 platili faráři 3 kopy pšenice, 3 kopy žita, 3 kopy ovsa a 5 zl. na hotovosti jako desátek ze tří lánů polí "Kněžské" zvaných. R. 1644 lány ony byly pusty a Jindřich Burian hr. Žampach rozkázal Němčickým, aby se s farářem porovnali, jak mohou. Dne 7. března 1651 povolil Jan Pošmurius, rektor brněnské jezuit. koleje, Němčickým, aby se na těchto třech lánech založili vinohrady a místo bývalého desátku odváděli o sv. Jiří a sv. Martině po 10 tol. mor., a nad to při každém voinobraní, ať se urodí či nic, dvě vědra vína "ne z lásky, ale z povinnosti"."

Tož tak. Bývalo to tenkrát všecko jinak. Někdo tvrdí, že se lidi mají nejlíp jak se kdy v historii lidstvo mohlo mít. Inu, někdo rád vdolky, jinej zase holky. Záleží na úhlu pohledu, na preferovaných hodnotách. Materiálních statků je nyní asi hojnost, ale jsou lidi šťastnější? A co svoboda? A co Gaia?
Pěkná knížka to je.

2014-02-11

Z degustačních poznámek...

Tak tu máme várku degustačních poznámek z posledního období...

Ex opere operato 2008, červené suché zemské, Dva duby s. r. o., Dolní Kounice
excelentní, hutné, živé, živočičné, animální, pyžmové, má potenciál zrání, po otevření chce dýchat.
Konzumuji první, druhý den, nejlepší je třetí. Čerstvě prázdná nábojnice, duranciový kvas, pečená povidla. Vyvřelina. Vře.
Autor vína mi k němu kdysi napsal, že jde o Svatovavřinecké, které obsahuje 12,5% alkoholu, zbytkový cukr je 2,5 g/l, hrozny byly sklízeny 29.-30.9.2008 při cukernatosti 21 °NM. Rmut nakvášel 2,5 týdne v otevřených kádích. Spontánní kvašení, bez výživy. Zrálo ve starém sudu, od 9.11.2009 pak v keramice. Dne 9.11.2009 bylo zasířeno 40 mg SO2/l. Lahvováno vakuovou plničkou v listopadu 2011. Připraveno bez aditiv (s výjimkou siry) a bez použití čerpadla a filtru.
Cena v době, kdy víno bylo ješětě v prodeji, byla tuším někde kolem 350 Kč, pak šla skokově nahoru. V tomto případě šlo však o dárek...

KOTrČ 2012, ŠSV Polešovice
Víno vlastně nemá pořádné jméno, někde je označováno jako KOTČ, jinde jako KOTrČ. Jde o novošlechtění, které vzniklo na Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích a to křížením odrůd Košutův hrozen a Tramín červený.
Barvu mělo víno jasně světle žlutou, vůně byla plně buketní, poukazujíce na původ v aromatických odrůdách. Chuť mladistvá, navinulá, zajímavá - víno z Košutova hroznu jsem pil asi jednou či dvakrát, Tramín bych volil asi čistý, tak nevím jaká je prespektiva tohoto šlechtění. Každopádně víno to bylo slušné, ne moje zvyklosti trochu více síry snad.
Ceny bývají v tomto podniku mírné, tady to něco kolem stopadesáti korun tuším.


Sevar 2012 pozdní sběr, ŠSV Polešovice
No když jedu kolem Polešovic, vždycky se snažím zastavit za Zdeňkem Habrovanským - ať už pro sazenice, nebo na kus řeči a nebo koupit flašku dvě vína - ano, je hezké, když i vinaři se mezi sebou podporují tím, že si dají/koupí láhev či více vína (ta druhá varianta je samozřejmě vždy potěšující). Když jsem se vracel z lázní v Luhačovicích, zastavil jsem naslepo, ve firmě se ještě úřadovalo, ale bylo těsně před odchodem, tak jsem vedle prohození pár slov zakoupil na ochutnání popisovaný Sevar a výše zmíněný Kotrč.
Lehce červený odstín evokuje mladíka s pěknou kyselinkou a také to, že bezesporu nepůjde o sířené víno. Vůně ovocitá, svěží, mladistvá - to podobné se objevuje i v chuti, která je poměrně živá, příjemná, ačkoli se nejedná o žádnou "bombu" a rozhodně se na síření nezapomělo, chvilku by se u něj posedět dalo. Za mě dobrý. A stejně doufám, že Mladý Boček bude, až se keře trochu hormonálně srovnají a kořeny prokoření, mnohem lepší. Na 1222 keřů je tam Sevaru 722 bojovníků s akátovými kopími...
Lahvinku jsem si poctivě koupil, vyšla něco kolem stodvaceti korun.

A borec nakonec :-)
Cuvée Veselý-Bočky červené 2012
Druhou únorovou sobotu jsem pohostil exkurzí ve vinicích a ochutnávkou ve sklepě asi tucet sommeliérů z jedné z tuzemských dvou restaurací, které dosud získali hvězdičku jména MICHELIN. A protože se nechutnalo zdaleka jen ze sudu a koštýře, zůstaly i nějaké láhve rozpity a tak jsem měl možnost je zase pár dní pozorovat.
Jde o klasickou směsku z vinic dvou lokalit, kde převažuje Frankovka, dále je zde Svatovavřinecké, Modrý Portugal, stopově též Cabernet Moravia a André. Jde o směsné výsadby hustého sponu a stáří 35-45 let. Hrozny byly sklízeny během dvou dní, po vinicích a měly cukernatosti 23-24 °NM. Vinifikace proběhla i se stopkami, v otevřených dřevěných kádích (350 l) za ručního míchání mestůvkou po dobu cca 14 dní, dokud nepadl matolinový klobouk. Fermentace byla spontánní, neřízená. Po vylisování bylo víno velmi hrubě odkaleno a stočeno bez síření do dubových sudů, kde zrálo rok do další sklizně. Těsně před dalším vinobraním bylo víno gravitačně plněno do lahví.
Doporučený horizont konzumace: 2015-2020
Něco z analytiky: alk. 12,5%, celk. kyseliny 5,4 g/l, těkavé kyseliny 0,75 g/l, SO2 volný/vázaný: 9/33 g/l, zbytkový cukr 0,1 g/l, bezcukerný extrakt: 25,5 g/l, extraktový zbytek 21 g/l, relativní hustota 0,99365

2014-01-02

Review 2013 - část druhá




Omlouvám se, ale musel jsem to rozdělit na dvě části, najednou by to bylo moc dlouhé :-)
Takže pokračujeme druhým pololetím...

Červencový podvečerní piknik v ořechovém sadě, s námi zde Anita ze San Francisca a Alex z Austrálie




Počátkem léta byl ukrojen kus viničních svahů v bořetické trati Kopce, hned vedle Kraví hory směrem východním...
Jára nás vypekl. Pozval nás na zahradní párty, kde nám, svým kamarádům, prostřednictvím přítele V. R. oznámil, že jsou s Markétkou už pár týdnů oddáni. Filuta jeden! Inu, vrátil mi to :-)
Momentka z jedné ze srpnových sabráží sektu Špigle 2000. Je stále na kalech a lepší a lepší. Foto Maria C.Gillow
Děti, pšenici ze Zázmoníků jsme přivezli! Foto Maria C.Gillow
V Bočkách občas v sezóně pořádáváme viniční pikniky s okusem vín ze zdejších keřů. Foto Maria C.Gillow
Směsná výsadba v Bočkách představuje Tramín, Veltlínské zelené, Muller Thurgau, Neuburské, Veltlínské červené rané, Ryzlink vlašský... Foto Maria C.Gillow
V srpnu nás navštívila a asi 10 dní nám pomáhala Maria Catharina Gillow s francouzsko-německými kořeny...
...po ní nějaký čas pobyli Hannah a Louis z Británie
Jsem kormidelník Teodor; tatínek začínal ve třiceti na Atlantiku, ale možná je lepší začít ve čtyřech na Novomlýnských nádržích :-) co se v mládí naučím, v dospělosti jako když najdu
Na sklonku srpna nás navštívila skupinka polských novinářů a obchodníků vínem. Na snímku Zbyhněv Gluza z Těšína se těší z již zazrálého muškátového střapce

Zdeněk Hulata u svého samovýčepního pultu v prvním vinném baru v Němčičkách
Nic nevypovídá lépe o atmosféře všech různých zářijových slavností vinobraní jako tato fotka.
V Praze se odehrála nesoutěžní přehlídka Jiná vína, kde jsem se, kromě jiných, potkal s žernoseckým vinařem Františkem Kupsou
V září u nás pobyl a s mnoha věcmi vypomohl Matt z Anglie
Hrůza. I takto může vypadat vinice v půlce září. VELTLIN in Čtvrtě k Vrbici. Ostuda.
Z panenské sklizně Mladého Bočku. Zdůrazňuji, panenská byla ta úroda... foto Tomáš R.
V září jsme taky zahájili další zkušební ruční rigolaci v Bočkách. Víte co máte půl metru a níže? Truhlice to nebude. Foto Tomáš R.
Ne, ještě to není, Tome, míchej. Tomáš přijel na víkend a přijel z Brna a se dvěma kamarádkami. Vinobraní, trnky...líbilo se jim.Foto z archivu Tomáše R.
V září sfoukávala Živa na svém dortu 6 svíček
Tři prezidenti v NVC: zleva ten Svazu vinařů, uprostřed ten nás všech a vpravo ten kravihorský-bořetický a nafurt
Letošní husy Petra Marcinčáka se pásly v ekologickém sadu a krmily se bioječmenem

V září se u nás cca 10 dní pracovně zdrželi Patrick a Jen z Oregonu, USA
Zářijové tradiční kosení okolních přírodních rezervací, v tomto případě PR Hrádek v EVL V. Kuntínov
Nový modřínový přírůstek v naší flotile kádí byl dodán panem Fryzelkou, mistrem bednářským v Vlachovicích na Valašskokloboucku
Na jedno vinobraní přikvačili vypomoct také Manouškovi z Brna, knihovníci Moravské zemské a Jiřího Mahena. na snímku už je po práci, koštujeme tuším Mladého Bočka, který už byl vykvašený. Foto Evicaontheroad
Dvě panny šlapající naše krásné hrozníčky: vlevo Majka Manoušková, knihovnice z Brna, vpravo Eva Ohrablová, politoložka, cestovatelka a fotografka z Bratislavy
Vinice Mladého Bočku po vinobraní. Stejně má ta smíšená výsadba svá kouzla, že?

V říjnu u nás vypomáhal Patrick Harris, který ocházel ze severoamerického městečka New Prague. Vyrůstal mezi spoustou krajanů, tak jej např. zajímalo, co že to jsou v Česku ty dožínky, tam prej se to táhne dosud, ale všichni se stračně ožerou.
Na sklonku října jsem byl členem skupinky, která se rozjela za kolegy-vinaři do jihoslovenského Strekova.
Během Patovy anabáze k nám dorazil australan Nathan Eizenberg, bystrý a vnímavý student matematiky.
Poslední říjnový víkend byl ve Vídni ve znamení oranžové
Mladý Boček, extraktivní, panenský, bujarý a rozjuchaný. No chce to ještě 5-7 sklizní než se to trochu srovná...
Tak toto je prý nějaká Aneta Vignerová, jakási miss. Takhle se na usmívala do mého objektivu na Dobročinné aukcí vín Nadace VIA. A cože tam dělala? Předváděla klenot mezi dražebními položkami - smaragdový prsten, viz malíček levé ruky.

11.11. - Čejkovice, jako vždy Sv. Martin přivezl soudek mladého vína.

V polovině listopadu otevřel v bratislavě 1. slovenský bar naturálních vín. Zove jednoduše PINOT


Světový duel vín v Hustopečích. Bylo narváno k prasknutí, slečny za pultem kmitaly, ani nepostály, až byly celé rozmazané!
Poslední listopadovou neděli jsme v úzkém kolektivu završili 15-ti leté dílo: STAWEKGNAC. Adjustáž náročná, a líbí se, moc. Škoda jen, že je jej tak málo a žízeň je tak veliká...
Profesor Zsigmond Csoma, historik z Kalvínské univerzity v Budapešti, přijel do Brna na Masarykovu univerzitu přednášet nejen studentům v rámci semináře Kulturní dějiny vína, který zde vznikl zásluhou Martina Markela, taktéž historika, ale mimo jiné i vinaře v Jaroslavicích
Teodor trávil druhou polovinu listopadu a první polovinu prosince v lázních v Luhačovicích.
S Karlem Válkou na obhlídce jeho vinic v Nosislavi. Jsou šikovní, práce je hodně a nelehká.
A na závěr roku nejkrásnější dáreček pod stromeček :-)












2013-09-08

Jeden rodinný dopis...Milý Františku!


Už je tomu pěkná řádka let, nejméně 9, možná 10, přišel do domu mých rodičů dopis, adresovaný široké rodině. Paní Dagmar, v té době již ve věku přes osmdesát, psala o tom, že v Němčičkách po předcích s bratrem zdědili les a kousek pole. V Němčičkách byla naposled těsně po válce jako studentka gymnázia na praxi v zemědělství v hospodářství mého pradědečka Františka Kopřivy; její babička byla totiž jeho sestřenicí. Paní Dagmar v psaní prohlašovala, že držení těch pozemků ji značně zatěžuje, že již nechce platit složenky státním lesům za ošetření proti ochmetu (parazitická rostlina rostoucí na stromech) či daň z nemovitosti atd. A nabídla komukoli z rodiny, že na něj zdarma převede (daruje) tyto pozemky pod podmínkou, že si dotyčný vyřídí všechny náležitosti a uhradí veškeré vynálohy (poplatky, kolky, daně aj.). Věc byla nabídnuta široké rodině (sourozenci mé matky a jejich rodiny), nicméně o věc neprojevil nikdo zájem. Já jsem se v tu dobu v Němčičkách pohyboval jen sporadicky, a tak i mě tato věc upadla v zapomění. Paní Dagmar ale nezapoměla. Za rok či dva, když se nic nedělo, napsal lehce rozčílený druhý dopis, který obdržela snad i obec nebo družstvo, že pokud si brzké době její vzdálení příbuzní v Němčičkách pozemky nepřevedou, daruje je obci či státu.
V ten moment jsem si řekl, tak tohle by byla škoda. Po dvou letech ležení, kdy o téměř hektar lesa nikdo z mých tet, strýců, bratranců či sestřenic neprojevil zájem, jsem papíry vzal a jal se celou věc vyřídit ve prospěch svůj a svých potomků.
V dokumentech, které se mi od paní Dagmar posléze dostaly do rukou, byl i opis dopisu, který za války psala její babičkasvému bratranci (viz obrázek). Byla to jakási dohoda, či nájemní smlouva s vyznačeným (věcným) plněním. Je to velmi zajímavý text ukazující na poměrně zásadní hmotnou nouzi mezi obecným obyvatelstvem mimo venkov a tedy samozásobitelství. Papírků bylo, ale nebylo za ně co koupit. Každopádně roční užitek za pár set metrů role a hektar tehdy mladého lesa, byl poměrně značný, to se musí povědět. Kam se dnes hrabou nájmy, které vyplácejí větší zemědělské společnosti! To velká, pěkně vykrmená husa, to je panečku alespoň užitek!








2013-04-17

...a zase to Toskánečko

Nemohu odolat a nedat sem výňatek z mailu, který jsem dnes obdržel jednak v návaznosti na můj mail ze včerejška o úžasném objevu jedné vědecké práce bizarního tématu (MZLU Brno, ZF Lednice, Ústav posklizňové technologie zahradnických produktů - Současnost pěstování a vinifikace modrých odrůd révy vinné v regionu Modré hory - Michaela Pekaříková) a druhak asi také v reakci na včerejší vysílání TV Barrandov z našeho kraje, které můžete shlédnout zde.


"Dobrý den, děkuji. Tak to je úspěch, že se ten uměle vytvořený region dočkal už i vědeckého zájmu a zpracování! Po včerejšku jste zas o něco slavnější a v té souvislosti mi celý ten konstrukt zapadá do sebe: bobová dráha v Modrých horách; tedy jeden nesmysl vedle druhého nesmyslu... Ono to všechno má původ v upocené snaze vytřískat, co se dá. To by chtělo spíše nějakou sociologickou práci: proč právě v těchto obcích??? Musím se doznat, že už mě popadaly "rasistické" úvahy o chamtivosti dolsky mluvících obyvatel hanáckého Slovácka; tedy, že my=Hanáci jsme více konzervativní, méně hamižní a máme větší úctu ke své domovině. To se ale omlouvám Vám a všem, kdo žijí v MH a nemají s takovým přístupem k životu nic společného. Do Modrých hor by se nikdo z HS cpát neměl, protože naše vlastní kultura a dějiny jsou natolik bohaté (a navíc nemáme přebytek hořčíku :-) ), že nějaký "kunstkonstrukt" je jen pro lidi, kteří o tom nemají ani páru – viz šlechtitelka ve Velkých Pavlovicích jako "malé Toskánsko"(ještě nedávno jsme slyšeli o miniaturním Toskánsku – to tehdy bylo k mikroregionu MH), protože to prý připomíná italskou krajinu... (což takhle hanáckoslováckou stavbu v Toskánsku, jehož krajina nám připomíná HS? Jsem zvědavá, kdy přijde např. na Burgundsko – vždyť i Masarykův životopisec Alan Soubigou přirovnává krajinu Kloboucka k tomuto francouzskému regionu, který jisté analogie – ve srovnání se stále propíraným a absolutně nepodobným Toskánskem – má ). Je i doklad toho, že lidé, kteří se nějak dostali k penězům (ať už zlodějinou nebo svou vrozenou "monetární psychologií"), teď své finance pumpují do staveb-přestaveb, které odpovídají jejich kulturnosti a vkusu. Takže tu máme Disneyland. Z rozhovorů s kolegy vyplývá, že např. opilé sklepy jsou asi nejstrašnější "vinařskou" novostavbou v oblasti HS a Moravského Slovácka. V Hustopečích sice nebylo dosaženo ještě takové míry dehonestace, ale také se zde neulívají. Nám tu teď vzniká sklep (na místě lisovny z 18. století, srovnané se zemí) U Sv. Václava, další nefalšovaná obluda. Mějte se krásně, přeji pevné nervy a až bude mít cestu, tak se stavte (=to je aspoň slovní hříčka!)"
 
A co uvádí abstrakt k bakalářské práci (zmíněno v úvodu), nejpravděpodobněji psaný autorkou? Bakalářská práce pojednává o nejčastěji pěstovaných modrých odrůdách na území Modrých hor, které jsem v této práci uvedla a popsala. Uvádím i stručný popis výroby červených vín. Největší část jsem věnovala třídění vína podle statusu vína originální certifikace. Modré hory dlouhodobě o VOC MODRÉ HORY usilují hlavně proto, aby se odlišovaly od okolních vinařských oblastí pěstováním kvalitnějších vín. Z dotazníku, jehož úkolem bylo zjistit, zda občané České republiky souhlasí se zavedením vína originální certifikace, vyplývá, že si většina dotázaných převážně přeje, aby Modrohorská vína měla toto označení vín. A ti, kteří si nebyli úplně jisti, zda znají oblast Modré hory, část tykající se této problematiky nevyplnili. To jeden nestačí zírat, že? Ještě jednou, třeba to tu pochopíme: Modré hory dlouhodobě o VOC MODRÉ HORY usilují hlavně proto, aby se odlišovaly od okolních vinařských oblastí pěstováním kvalitnějších vín. Kapišto?

2012-10-10

Rozuzlení pondělní hádanky

Ano, pan Honza opět bodoval - jedná se skutečně o viniční trať Veselý v části u sportovního areálu a to v původním stavu a před terasováním. Pan Honza k nám tedy musí letos ještě jednou, bude-li si chtít vyzvednout svoji výhru - láhev Divého ryšáka.



Jak to nyní vypadá ve viniční trati Veselý v části, která byla zterasována, mohou např. ilustrovat snímky na webu obce Němčičky: http://nemcicky.cz/realproj/bobovadraha.htm
Ano, jak vidno na fotografiích v odkaze, vinice ustupují disneylandovským projektům konzumní tupé zábavy. Budiž, každý má právo na to, se nějak živit, ale proč mám ze svých daní nedobrovolně přispívat na hlouposti, které daňové poplatníky stojí přes deset miliónů? Celou záležitostí projektu bobové dráhy od počátku provázejí nejasnosti s financováním, hovoří se o předražení zakázky, malé domů lidí napojených na místní i regionální politiku, insolvence, několik trestních oznámení a věcí se již zabývá soud. Údajně ji již přebírají i investigativní média, aby s ní byla v co možná nejkratší době seznámena veřejnost. Tak uvidíme.

2012-09-12

10 000 000 Kč a jiné trable

Co všechno se dá pořídit za 10 miliónů?


Například domeček na fotografiích níže. Jde o projekt, jehož stavba se počala stavět načerno a bez řádně vyhlášeného územního řízení. Dokonce ze strany souseda bylo v jednu chvíli zahájeno řízení o odstranění stavby, ovšem než do doby, kdy si stavebník (Obec Němčičky) našel na souseda správné páky a poslušně podepsal.

Za obcí (za průmyslovou zónou, areálem ZD, sběrným dvorem, rybníkem a fotovoltaickou elektrárnou) vznikne doslova ghetto pro seniory. Bydlet tam budou za trest ti, kteří celý život zlobili.


Jde o projekt Podporovaného sociálního bydlení pro seniory (zdroj: Zápis ze zastupitelstva obce č. 5/2012), kde bude celkem 7 malometrážních bytových jednotek. Nájemníci budou prý stanoveni dle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj a dle metodiky Obce Němčičky. Registrovány jsou 3 žádosti od místních občanů (zdroj: Zápis ze zastupitelstva obce č. 5/2012; nespecifikováno, zda jde o seniory či nikoli) a 2 žádosti od mladých lidí z Vrbice ve věku něco přes dvacet let. Takže jak (ptám se jako daňový poplatník v tomto státě a občan Němčiček) - bude tam bydlet kdo? Potenciální voliči?
Ale zpět k názvu tohoto příspěvku. Tolik má totiž stát celá ta sranda. Ohyzdná stavebnicová krabice, kterou přivezli na kamionech a smontovali na místě. Aby se podpořili místní či regionální firmy v oboru stavebnictví, dělal to kdosi ze severní Moravy. Ale 10 miliónů?

Sociálně potřební se neobejdou bez satelitu (a televize, samozřejmě). My doma ano a věru nechybí nám tyto zloděje času.
V poli a sám. Výhled na fotovoltaickou elektrárnu. Za zásluhy a na důchod. Fuj.

Podle dostupných údajů má jít o prvotní dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj (4,5 mil. - řečeno na zasedání ZO Němčičky dne 11. 9.), dále o dotaci z JmK (1,98 mil. - viz výše citovaný zápis) a v neposlední řadě o částku 3,5 mil., kterou se rozhodli zastupitelé získat bankovním úvěrem, aby mohli dokončit stavbu.
Počty: 4,5+1,98+3,5 = cca 10 miliónů. To už je panečku peněz. Myslíte si, že těch pár buněk z papundeklu by šlo postavit levněji? Kam se tedy poděl rozdíl? Taky vás štve, že jste se nedobrovolně podíleli svými daněmi na podobných pochybně ufinancovaných projektech, které jasně budí zdání předraženosti a malé domů?

Přesto, že vlastníci mnoha dalších pozemků, kde má modročerná koalice v zastupitelstvu záměr stavět, dlouhodobě dávají veřejně znát záměr NEPRODAT pozemek, starosta a někteří zastupitelé vystupují tak suverénně, jako by jim všichni z ruky zobali. Já jen věřím, že se nedají opít rohlíkem a falešnými sliby o doplacení ceny za metr, jak se stalo již jedné bývalé majitelce pozemků pod již realizovaným developerským záměrem nad Němčičkami, v lokalitě Nové hory, přímo naproti snad již kultovního místa regionální vinařské turistiky, kapličky u Větřáku.
V Bočkách je záměrem zajít s výstavbou až do viničních svahů a nevratně tak ovlivnit mikroklima tratě a místní terroir. Symbolické v celé věci je to, že 1. září, ve slavnostní Vinařský den v obci, přijede ke sklepu jednoho místního vinaře a zastánce developerských projektů ve vinicích moldavský (či makedonský - ono je to vlastně jedno) kamion s nákladem hroznů. Na co pěstovat místní, když můžeme nakoupit levně na Balkáně, že?

2012-07-08

2012-06-30

2012-03-12

Corey´s Němčičky


I grew up in sunny California, home of sand, surf, and suburban sprawl. Where before 1950, my city didn't exist, and before 1850, only native Americans and a couple Spaniards roamed the hills. Now at 23, I set out for Europe to try to absorb some real, time-tested, traditional culture. To see where my ancestors may have come from, where the American Dream began, and maybe it should have stayed. My name is Corey Gravelle, and I've been help-exchanging, wwoofing, and au-pairing throughout Europe for the past ten months.

Luck of the help-exchange draw found me clanking past empty fields, dusty orchards, and tiny farming communities laden with accents and whatever the accent that looks like a "V" is called, in an old single-car rail bus bound for my new host family. With a few inquires to helpful strangers (with written notes because these pronunciations are still beyond me) I arrived at their cozy farmhouse, to a dog barking in a frenzy as if expressing my own excitement. The Stáveks (father Richard, mother Stanika, four-year-old Živa, and two-year-old Teo) welcomed me in from the late-winter chill for a quick tour and something to eat - hot and homemade happiness. Resting my eyes on that first night, cradled by their surprisingly comfortable library futon, I knew this place was going to be pleasant.

Němčičky, Czech Republic, is the smallest village I've ever lived in. The small cluster of streets could be circled by foot in about an hour. But beyond the small and intimate farmhouses lie rolling hills of life: forests for fires, fields for food, and vineyards for joy. Behind nearly all close-knit brick or block house is an ancient wine cellar, where generations have spent many a cold winter's evening experimenting and sampling some of the best wine I've ever tasted. Wine is life here, the well-enjoyed grand celebration of days spent trimming vines and years spent aging in underground hybernation. Stroll with your nose aware, and you can catch a gust of the neighbors' fermenting fruits. I was an eager participant in the annual vine-trimming competition, and the weekly evening
tasting in one of the 300-year-old cellars. Weekends brought yet more surprises from surrounding villages, including one amazing performance by a classic show tunes band (Havelkovic MELODY MAKERS - pozn. RS), a pleasant day trip to Olomouc, an international mountain film festival, and a masquerade ball.

I've reconsidered the definition of 'work' while helping at their goat farm and vineyard. Enjoying an expansive view of Moravia while practicing newly established vine trimming skills, to the soundtrack of some iPod Smetana, it's difficult to stifle an ear-to-ear grin. Sure beats the cubicle life. During my three-week stay, the work days were spent mostly feeding the goats and rabbits, trimming vines, gathering firewood, and watching the kids (human and goat alike). As a recent college graduate in the electrical engineering field, I had not thought to spend so much time in an actual field. But with the sun shining or snow gently falling, a new foreign friend or two, and an orchard or vineyard ahead to groom, it is easy to get lost in a blissful busy hypnosis. I think the movement towards sustainable foods, methods, products, etc, and away from a capital-hungry yet mostly unhappy desk life, is an important and growing shift in the status quo. Helping here and elsewhere has shown me that living a simple and low-cost life can bring its unique pleasures; that moving from the high-cost, high-speed lifestyle so popular in the US is not only possible, but rewarding.

The Stáveks opened their home and hearts to me, and with the children and dog, sometimes drippy nose and slobbery mouth as well. I'll remember with fondness cousin Vendy's quiet kindness, Živa's cuteness, Teo's playfulness, Stani's humor, Richard's passion. But most of all, I will remember their traditional family dynamic that retains the things that really matter, and lifestyle that shines in its simplicity. Their hospitality and compassion makes it difficult to think of leaving, though I've only three days left until the train to my next mystery village. Hopefully it will be but half as memorable and homey as here, for even that would make any work worth while.

phew ! aaaand its bed time

gnite :D