Prohledat tento blog

2013-11-30

Pozdravy z Luhačovic I.

Tak jsem na sklonku listopadu po dlouhém plánování odkvačil za naším Teodorem do Luhačovic, kam byl vyslán ošetřujícím lékařem kvůli dlouhodobým recidivám problémů v oblasti nosních dutin (a mandlí), které v poslední době přecházely za středním uchem. Přijel jsem sem za ním v druhé polovině jeho pobytu, střídáme se tu jak na vartě.
Pokud nepočítám pár přejezdů okolo či přes a nebo pár krátkodobých pobytů v okolí (Zlín, Bojkovice, vlastně ono pomezí Bílých Karpat a Valašska celkově), stanul jsem na zdejší výsostné lázeňské půdě naposled snad někdy před více jak 30 lety, kdy jsme sem jeli s rodiči navštívit našeho vlastníka Honzu (pro neznalé: vlastník je bratranec z dalšího kolena, tedy např. syn sestřenice matky :-)). Byly to zajímavé pocity, uvidět tam impresivní místa po takovém čase - fascinující obraz Jurkovičovy architektury (upomenulo mi to moje milované Žabovřesky, kde jsem kdysi dlel 5 let a ve wilsňáku kolem Jurkovičovy vily, které je dnes v Brně poněkud zastíněna Vilou Tugenhat, kondičně běhal).

Po těch 14 dnech byl z našeho Teodora doslova švihák lázeňský. Nejen že jej znaly všechny děti, ale byl miláčkem maminek, ošetřovatelek i kuchařek. Všem tykal a jak je jeho zvykem, velmi otevřeně a důvěrně jim několikrát denně sděloval co si myslí a nebo si zrovna vymýšlí. Teodor umí být neřízená střela, která často míří do černého a ví a cítí kam a proč letí.
Teo za doprovodu tatínka absolvuje denně množství léčebných procedur, z nichž se některé opakují i dvakrát denně:
1, pitná kůra Vincentkou,
2, inhalace Vincentky a její prolévání nosními dírkami,
3, koupele a jiné vodní procedury,
4, dechová cvičení a léčebná tělesná výchova,
5, biolampa
Teodor je moc šikovný a už přesně věděl, kde a jak se která z procedur odehrává a tak mi vše ukazoval, abych jej mohl doprovázet. Většina procedur probíhala v dopoledních hodnách a v areálu lázeňského domu, odpoledne bylo o něco volnější a spojené zejména s odpočinkem (v Teově podobě zásadně aktivním, sedět či ležet nevydrží) a s pobytem venku a pitnými kůrami.
Ale nyní něco podrobněji k procedurám.

Ad 1
Vincentku zná snad každý, i ten kdo v Luhačovicích nikdy nebyl. Co je však méně známo, že Vincentka není jediným luhačovickým pramenem. Pokud je třeba se zmínit o pitných léčivých vodách luhačovických, je třeba také uvést Aloisku, jež je známá již od roku 1770 a také Ottovku, která je menším, ale též léčivým pramenem o vydatnosti cca 3 l/min., dále Pramen MUDr. F. Šťastného, kterého objev je spojen s erupcí proplyněných minerálních vod a jejich tryskýním až do výše 20 metrů (posléze jej zregulovali, protože tento neutuchající výron snižoval vydatnost ostatních pramenů v okolí). K balneologickým účelům se pak používají další luhačovické prameny, jako např. asi nejznámější Nový Jubilejní, jež je znám od roku 1988, Nová Čítárna, který měl v době svého objevení udivující vydatnost 120 litrů za minutu, Nová Janovka, jeden ze základních pramenů pro Inhalatorium nebo Elektra, po stránce minerálů vůbec nejkoncentrovanější luhačovický pramen. Ale zpět k Vincentce, která je nejznámější.
Vyvěrá na Lázeňském náměstí  a je její pramen je jímán v hloubce 50,2 m. Byl znám od nepaměti a nesl název Hlavní pramen. Koncem 18. století byl obezděn a zastřešen, později byl nad ním vybudován pavilon ve tvaru kaple uzavřené mříží, na jejíž malbou zdobené stěně byl zlatý nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše". Pramen byl pojmenován podle majitele zdejšího panství Vincence Serényiho, který se zasloužil o rozvoj lázní. Po několika úpravách jeho mělkého jímání byl pramen v roce 1947 při výstavbě nové kolonády umístěn do současné haly. Zde je sveden k výdejnímu pultu, kde je možno nabírat minerální vodu v jejích přírodní teplotě 10 až 14 °C a nebo i ohřívanou. Vincentka se používá k pitné léčbě a k léčebným inhalacím především při onemocnění dýchacích cest. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.
(Zdroj: Lázně Luhačovice, a. s.)
švihák lázeňský...

Klasifikace Vincentky bývá také uvedena na spotřebitelském balení dostupném v obchodech i lékárnách: přírodní, velmi silně mineralizovaná uhličitá, jodová minerální voda, hydrogenuhličitano-chlorido sodného typu se zvýšeným obsahem barya, bromidů, fluoridů a kyseliny borité, studená, hypotonická.
A něco z analytiky (údaje v mg/l): odparek při 180°C - 6787, hydrogenuhličitany - 4600, sodík - 2270, chloridy - 1410, vápník - 261, hořčík - 13, dusičnany - pod 2, sírany - pod 2, amonné ionty - 23, reakce vody pH = 6,8, železo - 3,89, měď - méně jak 0,01, dusitany - méně jak 0,02, volný kysličník uhličitý - 2321.
Pitnou kůru absolvujeme vlastně průběžně celý den a oba, a to zejména odpoledne, kdy jsme na vycházce na kolonádě (mícháme studenou a teplou), ale bereme pak s sebou do dvou lahviček a popíjíme samotnou a nebo s ní ředíme ovocné šťávy. pamatuji si, že jako děcko jsem Vincentku nemohl ani pozřít, Teo ji snáší překvapivě velmi dobře.


...to má v malíčku

Ad 2
Inhalovat chodíme dvakrát denně. Teo dělá dráčka, protože vdechuje a vydechuje páru, tak jako drak. Speciální generátor páry z Vincentky trubicí jemně vhání mlžný vincentkový opar přes náústkovou hadici do kloučka, který takto pokaždé 10-15 minut dýchá. Při první denní inhalaci pak ještě probíhá speciální čištění nosních dutin proléváním vlažné čisté vincentky speciální konvičkou při nakloněné hlavě prvné skrze jednu nosní dírku a druhou ven, a pak opačně. Vzpoměl jsem si na své jogínské období :-)

Ad 3
Koupelí zde Teo absolvuje několik druhů. Například střídavé nožní koupele spočívají v tom, že má pomalu přešlapovat v malém bazénku, který je napuštěn léčivou vodou o vyšší teplotě (hodně teplá, ale ne horká, nicméně ten počátek, než se tam udrží, je někdy náročný) a pak přelézt do vedlejšího, kde má přešlapovat rychle (utíkej pro zmrzlinu, Teo, můžeš si vybrat jakou chceš a vem i pro mě, já chci citronovou!), je voda studená (opět v počátku problematické, ale zmrzlina zabrala a zabírá). Přísadové a perličkové koupele se odehrávají ve vaně, která je tak akorát pro malého človíčka. Ten se zde rochní, hraje si s parníkem a kačenama, dokud neuplyne stanovená doba a jde do zábalu, kde opět nějaký čas pobude, odpočine.

Ad 4
Děti musejí v rámci léčby také umět pracovat s dechem. Ve skupince a za instruktáže slečny cvičitelky se svičí několik dechových cvičení, nejprve nanečisto, později s pomůckami. Jo a abych nezapoměl, dech se také měří na foukačce podobné těm co nám řidičům strkají cajti, snad síla, intenzita, každý den ráno před snídaní to probíhá, a údaj je zapisován do sešitku. Další variantou kůry pohybem je tělesné svičení v tělocvičně alias (v podání Teodorově) zběsilé dovádění na všelijakých pomůckách tělocvičnových. Teo je prostě formát a musel mi to všechno ukázat: "Tati, podívej co umím!". Jeden den jsme naše ratoslesti masírovali speciální míčky a speciálními tahy. Obdivuji našeho Teodora, protože patří k těm několika disciplinovaným a řídí se pokyny terapeutek a tatínka o mnoho více než ostatní děcka.

Ad 5
Biolampa je pro mě trochu záhadou. Vlastně si to aplikujeme sami, jde o 4-5 minutové svícení na trup. Prý to má hojit světlem. Tak asi jo.


(dokončení brzy)

1 komentář:

  1. Poor Teo! But we know he must have loved the "dragon machine". :) Hope he is feeling OK now. We think of you all often, and we hope everyone has a nice holiday... Na zdraví (from Turkey) - Patrick and Jen

    OdpovědětSmazat