Divý Ryšák vyprodán

O víkendu odjela do dáli poslední lahev aktuálního Divého Ryšáku určená k prodeji. Již nyní se však jeho milovníci mohou těšit na mladý Divý Ryšák 2013, který by snad mohl být k mání v pozdním létě. Láhve z úplně posledního kartonu byly dobře uloženy a čekají na průběžné sledování jeho dalšího vývoje, které realizujeme povětšinou na různé sešlosti kolem vína.

Hydra se opět probouzí

MOTTO:
"Žijeme ve světě, který se mění tak rychle, že vývoj už prakticky nelze předvídat. Jednou z hodnot, o které se člověk může opřít, je rodná krajina, vztah k místu, kde se narodil. Krajina je dědictvím, které přebíráme svou dětskou duší, formuje nás, a jak se nám rozšiřují obzory, stává se útočištěm, místem, které po celý život nosíme v srdci.
Prožitek kontaktu s generacemi předků zprostředkovává psané slovo, intenzivně působí lidová píseň. Živým poslem ale zůstávají stromy."
(Ivan Bartoš, Sedm tváří ovocnářství)

Pomyslná hydra, proti níž a ne zdaleka sám, jsem se postavil při vzniku nového územního plánu Němčiček a pak i u Krajského soudu (a úspěšně), ožívá a z useknuté jedné hlavy narůstají hned dvě.
I přesto, že na setkání představitelů obce s vlastníky dotčených pozemků v lokalitě Pod Bočky, které proběhlo v létě 2013, zdaleka nevyplynulo, že by měla většina zájem na své půdě nechat stavět developera nějaké vilky pro nové obyvatelstvo obce (nových zájemců o stavební místa je prý 16. No a co?!?), zastupitelstvo obce zažádalo o změnu územního plánu. Požadavky, z nichž některé jdou ve změně ÚP ještě dále, i mimo lokalitu Pod Bočky, a jasně ukazují, kdo a jak prosazuje blaho obyvatel (hlavně prospěch pro sebe), jsou v dokumentaci podpořeny tzv. Územní studií, jež se kromě některých pochybných faktů také opírá o některé doslova lži, polopravdy a zmanipulovaná protiřečící si fakta. Hodně do očí bijící je opírání se o prvně černou stavbu, nyní pololegální (dosud nezkolaudována, přesto už v ní skorem půlroku bydlí lidi - i bez platných nájemních smluv, to je panečku hospodaření s obecním majetkem!).

Představitelé obce jsou nepoučitelní, Územní studii (a beztak i změnu ÚP) zadali Ing. Pavlu Kleinovi, tedy panu architektovi, kterému jeho nový ÚP v části výstavby Pod Bočky zrušil. Když jsme měli v létě to jednání na OÚ (ke kterému se musím ještě brzy vrátit samostatným příspěvkem, protože poznámek z něj mám věru dosti!), nemohu zapomenout na vystrašený výraz pana architekta při každém (nejenom) mém zvednutí ruky a dotazování se. To sucho v ústech a ten roztřepaný hlas! Inu, asi ví proč...

Pozdravy z Luhačovic II.

Postřehů z místa, kde člověk stráví týden, není málo. K příspěvku o mém týdenním pobytu v Luhačovicích - jako doprovod dětského pacienta (našeho Teodora) - , který jsem publikoval před cca týdnem, je třeba dodat ještě pár slov a nějaké obrázky.

Strava v lázeňském městečku
Nepamatuji si, že bych někde jinde potkal takovou koncentraci cukráren na 1 km ulice. Lázeňské oplatky kulaté, lázeňské i jiné trojhránky apod. - nikdy jsem si nedělal iluze o nutriční kvalitě těchto oplatků obecně, nicméně když jsem zaznamenal, že jsou nejprodávanějším suvenýrem v Luhačovicích vůbec, beztak i nejprodávanější potravinou vůbec, nedalo mi to prozkoumat to blíže.
Pokud se začteme do složení u výrobku "Luhačovické Trojhránky (R) čokoládové", nestačíme se divit: ztužený a neztužený rostlinný tuk, cukr, pšeničná mouka, sušené mléko, kakao (5,5%), sušené žloutky, aroma, sůl. Ano, skutečně to není přelud. Ale ani pravověrné Lázeňské oplatky v tomto případě samozřejmě LUHAČOVICKÉ nejsou pozadu se skladbou...
Domnívám se, že velká část chorob a nemocí pochází z nevhodné stravy. Nemocní, ale i ti zdraví, co absolvují lázeňské pobyty v rámci prevence, mohou nabýt dojmu, že laskominy, které mají v názvu lázeňské, jsou součástí léčerbné kúry. To, že obsahují složky nepřirozené (ztužené rostlinné tuky, tj. margaríny, původně určené k výkrmu zvířat, ta to však odmítala, tak začali u vojska v době války a přešli k nejširším vrstvám obyvatel), není vůbec pro léčebné účely dobré, navíc podle posledních zjištění, jsou-li výchozími surovinami nevhodné rostlinné oleje (zejména palmový!), jsou naopak doslova škodlivé zdraví a např. obsah škodlivého cholesterolu zvyšují. Zlaté sádlo! Zlaté máslo!

S Teodorem v hale zasvěcené Vincentce - pitnou kůru jsme absolvovali několikrát denně

Ostatní účastníci zájezdu
Překvapením pro ctěného čtenáře asi nebude, že na podobné pobyty jsou děti doprovázeny zejména maminkami, případně zaskočí nějaké ta babička. Takže jsem tam byl celkem exot. Ale abych byl úplný, 2 dny jsem se tam minul s jedním střídajícím tatínkem. V kuchyni byly samé ženy také, ošetřující a zdravotnický personál jakbysmet. Prostě samý ženský... V takové atmosféře se pak klidně může stát, že když přijdete se synkem na úplně první proceduru a mladá paní ošetřovatelka vám vysvětluje co a jak, a vy si v koncentraci na to ani nevšimnete, že je poměrně blízko vás a stále vysvětluje a furt dokola a znovu, a pak nakonec po Teodorově proceduře tak jakoby nesměle se zeptá, zda se na něco může zeptat, já odpovídám, že samozřejmě a ona opět tak nesměle a opatrně se ptá, jaký že to používám parfém, beztak nějaký přírodní, ale že jí to tak moc voní a líbí se jí to, že by to chtěla koupit manželovi, aby taky tak voněl, já v rozpacích, že jo, říkám jí, paní, co já vím, já si jen dával sprchu ráno než jsem vyjel, a parfém žádný, a ona se tak zasněně usmívá...večer mi pak došlo, že vlastně čichala moji tělesnou vůni...takže milá paní, to asi manželovi nekoupíte :-) prostě mezi několika desítkama ženských se naráz ocitl mužskej...
Na každém patře léčebny je něco jako herna či společenská místnost, kde je v jednom koutku malá kuchyňka (dřez, varná konvice, mikrovlnka a lednička), v dalším nějaké ty hračky pro děti v dalším visí na stěně LCD televize (TV je též na každém pokoji, prostě pro mě něco unikátního) a naproti sedačka pro TV diváky. Větší verze takové místnosti, ovšem bez kuchyňky, je v přízemí. A tam bývají obvyklé sleziny dětí, které mají doprovodem rodiče.
Zajímavé je jen tak sedět a pozorovat tu změť ratolestí, kterak se paktují, vytváří si vlastní hierarchie, hrají si, baví se, honí se, perou se, smějí se, pláčou, malují si, čučí na bednu....a neméně zajímavé je sledovat hlídkující rodiče. Maminky občas utvoří dočasné debatní kroužky, plká se a plká, jsou tam i individualisté, kteří s nikým neplkají, ale ti pro změnu buďto neustále buzerují svoje děcko, nebo si jej prostě nevšímají, přepínají programy v bedně a nebo neustále něco řeší na svém chytrém blbém telefonu (a nebo si čtou nějaký bulvární týdeník). Jak kdysi, už docela před lety, možná i 10 to bude, řekl jeden můj známý-chirurg, že už se těší na ty zástupy budoucích pacientů, kteří si zpolozmrzačí prst neustálým psaním SMS.
Dnes už doba pokročila, jsou ty různé tablety nebo jak se to všecko jmenuje, dokonce i děcka, které neumí ještě pořádně používat svůj hmat, už zdatně válí s tabletem...to bude panečku vývoj! Dokonce jedna maminka nosila dítěti na inhalace tablet s nějakými hrami, aby vydrželo 10 minut inhalovat. Jakoby jej neuměla na tu chvilku zabavit či prostě děcko nemělo disciplínu. Kam ten svět spěje...kolem samé chytré mašinky, jejich výkonnost stoupá, bohužel ne už tak u uživatelů, tam mi to přijde jako pěkná nepřímá úměra. Člověk nedokáže držet ontogenetický krok se skokovým vývojem technologií, ostatně dokonale to už před desítkami let popsal v knize SUMMA TECHNOLOGIAE polský velikán Stanislaw Lem.
Zajímavé je to taky u stolu jídelního. Neříkám, že Teodor nadšeně slupl vše co nám bylo podáno, někdy je to boj, ale to co člověk občas viděl kolem = nevídané.

Vlevo slovutný Jurkovičův dům, vpravo kolonáda

Výlet
Za ten týden jsme i kousek času vyšetřili pro malý výlet v okolních kopcích, které jsou pomezím Valašska a Bílých Karpat. Navštívili jsme s Teodorem ekologickou vesničku Hostětín, kde jsme ve veroničím domku nakoupili nějaké místní biomošty, zavítali jsme také do Vlachovic, kde sídlí známé bednářství Fryzelkových, od nichž máme letos novou modřínovou káď na nakvášení, a neopomenuli jsme ani navštívit kolegu-vinaře Roberta Bojdu z nedaleké Horní Lidče, který se v klimatických podmínkách Valašska statečně potýká s mikroklimatickým vlivem okolních kopců a nadmořské výšky kolem 500 m n. m.

Ostatní aktivity
Kromě vycházek po kolonádě či okolní přírodě za popíjení minerálních vod, tedy držení pitné kúry, jsme nejčastěji chodili na městskou plovárnu, která byla nedaleko. Toto zařízení je dobře vybaveno, je zde plavecký bazén, mělký bazén pro děti, vířivka s hodně teplou vodou a pak atrakce zvaná divoká řeka, kde voda proudí kolem dokola a tam se nám líbilo nejvíc. Teodora jsem nešetřil, jakési základy ponořování pod hladinu už měl, musím ale říci, že mě mile překvapil svým zapálením a nebojácností. Během třetí návštěvy bazénu jsem si v jednom momentu uvědomil, že od zábradlí ke mě doplave pod vodou cca 2-3 metrovou vzdálenost, což není věru špatné. bavilo jej to natolik, že jsem vždy rázně musel velet k odchodu na blížící se večeři. Jistě, párkát jsem i udělal nějaký ten krok zpět, až byl pod vodou, aby se vzdálenost malinko zvětšila oproti té, kterou odsouhlasil, ale dech zadržel, nenalokal se. Ke konci mi dokonce předvedl chvilkové šlapání vody držíce hlavu nad hladinou. Synku, bravo.

Inhalujte v Inhalatoriu.

Železný kontra Svatomartinské

Sledovat jakousi TV Barrandov v internetovém záznamu by mne ani nenapadlo, pokud bych ovšem nedostal od kamaráda informaci o drsném výpadu V.Ž. v pořadu "Volejte Železnému" proti Svatomartinským vínům. Shlédl jsem pořad zde, vinná pasáž je až v jejím samém konci. V. Ž. nepřekvapil, slyšel jsem od něj ostřejší výpady vůči tuzemskému vinařskému mainstreamu. Ale abych jeho slovům tu v příspěvku mohl cokoli dodat, je třeba ta slova nejspíše uvést (i když přepis sebelepšího mluveného slova vypadá vždy hrozně! čtenář je schovívavý, předpokládám)...tedy:
....

Ptá se mě divačka, mimochodem proto, že tady (na stole – pozn. RS) vidí víno; mimochodem víno vystřídalo, jak jste si všimli, vodu, člověk už musí udělat v mém věku také něco pro své zdraví, tak se ptá na letošní úrodu vína a ptá se na můj vztah ke Svatomartinskému vínu – zda ho pil letos, zda mi chutná, zda jsem jeho zastánce. Letošní rok s vín, to byla jedna velká svízel, protože pamatujete si – víno na Moravě, o jeho kvalitě se rozhoduje v září – jaké je září, takové bude víno. Nebo snad spíše, tak snadné to bude mít vinař. Letošní září propršelo a byla zima. Říjen to nahradil, ano, ale posunul celou sklizeň dál, a my jsme ještě minulý týden, ještě nám visel Ryzlink vlašský, což je velmi, velmi pozdní odrůda, a sklízeli jsme teprve teď, už s ledem, téměř s ledem, téměř ledovku, nebyla to ledovka, ale téměř s ledem. Takže letošní roku bude hodně komplikovaný, hodně složitý, ale mošty jsou velice příjemné – zatím.

Volejte Železnému! foto vypůjčeno bez svolení z barrandov.tv

A i vína, která už máme prokvašena, tak jsou vlastně pěkná. Teď se ptáte na Svatomartinské, jak mi chutnalo – já ho nepiju, já bych ho nepil, já jsem to jednou zkusil, jednou jsme zkusili udělat Svatomartinské a zjistili jsme, jak ho musíme ošidit, jak strašně je to ošizené víno, aby se stihlo do Svatého Martina, u nás. Vždyť na Svatého Martina nám ještě visely hrozny, jak já mohu vyrábět martinské víno, v naší, poměrně severní zeměpisné šířce. Takže já nejsem zastánce rychlených vín martinských a hrát si na Beaujolais, to nemá smysl, protože Beaujolais je z odrůdy Gamay, a ta odrůda dozrává, poslouchejte dobře, na konci srpna-na začátku září. To znamená, že tam má vinař poměrně dlouhou dobu, aby to víno zušlechtil, aby ho dobře odvedl. My tento čas nemáme a tak v martinských lahvích pijeme zpravidla neprodané špatné víno z loňska nebo z předloňska. A vím co říkám, protože jsme ochutnávky martinských dělali u Dlouhého stolu, což je sešlost odborníků na víno, která hodnotí vína v České republice. Většina Martinských vín, to byla neprodaná zásoba z předešlých let. Ale přináší to peníze.

...

Jak je někdy ve VO zmínka o V. Z. či nedejbože rozhovor s ním, při nejbližší příležitosti se M. M. s širokým úsměvem a tak po rakvicku ptá: Tak co Voloďa?"

Mladý Boček 2013, panenský a juvenilní

V. Ž.  je pro mnohé oříšek. Vinaři jej obecně za vinaře nepovažují. V. Ž. je podle mého názoru vášnivý,  sečtělý a kultivovaný milovník vína, který se kdysi rozhodl své konzumentské či sběratelské aktivity přetavit i do aktivit tvořících a před téměř patnácti lety zachránil jedny asanační ruiny v Bavorech, které již byly určené k demolici. V tomto ohledu zaplaťpánbu za Voloďu, nakonec, podílí se dnes svou měrou na VOC Pálava, které stojí na Ryzlinku vlašském.
Otázka řízeného a cíleného výpadu proti SM je složitější. V. Ž. a vinařství jím směrované to sice také se SM zkusili, ale evidentně se cosi nepovedlo. Prodávat chce každý a pokud je to v řádu týdnů od sklizně, jaká paráda pro firmu, která si na počáteční investici na zelené louce beztak ještě nevydělala. Sám jsem pod křídla SM vín nešel, zejména proto, že to z objektivních důvodů nešlo (hlavně odrůdová nekompatibilita). otázka cenová je věc jiná. Po našem panenském a juvenilním Mladém Bočku se okamžitě zaprášilo a to i přes cenu kolem dvou stovek, což by možná se SM nálepkou nebylo tak snadné. Ostatně měl jsem i tuto zkušenost s jedním obchodním partnerem, který, když se dozvěděl doporučenou maloobchodní cenu, tedy cenu sklepní, překvapeně reagoval, že si myslel, že SM se dělá proto, aby se lidi mohli levně napít moravského vína - nákup u mě za něco málo přes stovku bez DPH se mu zdál moc. Tak takhle ne, tedy alespoň podle mě. Já nic nešidil, ani neurychloval, jistě, jde o mladé víno, které by mohlo za půl roku vypadat uplně jinak....jenže....prvních 7-10 sklizní bude takovým zahřívacím kolem, rozhodně jej nebudu nikdy déle jak rok držet ve sklepě. I když kdoví, ten bezcukerný extrakt 34 mě na panenské docela překvapil.
Vlastně ani nevím, proč má V. Ž. potřebu tak kopat do SM značky. K čemu je to dobré? Pomůže to Tanzbergu? Těžko. Ale ta jeho slast na tváři když to sděloval národu...

O ztrátě umění zabíjet

Prý muži ztrácejí umění zabíjet. Něco na tom beztak bude. Není to dlouho, co se na to téma zamyslel Winepunk a já si při té příležitosti vzpomněl na příhodu z letošního pozdního léta, kdy za mnou přišel strýc s jakýmsi časopisem MOJE PSYCHOLOGIE (který by se mi jinak nejspíš nikdy nedostal do rukou), kde měl založený či zaškrtnutý článek od novináře Libora Budínského o tom, jak dnešní muži ztratili schopnost zabíjet (zvířata na maso) a strýc, podávaje mi časák, říkal: "na, to je určitě o tobě".

Předesílám, že jsem vědomě žádným respondentem pro článek nebo anketu nebyl, akorát jsem jsem v dubnu 2012 potkal s Liborem Budínským, autorem článku, na cestě po Gruzii, a během dlouhého cestování jsme probírali mnohá témata, až došlo také na zvířata. Kdybych tušil, že moje vyprávění si zapamatovává pro potřeby nějakého článku, nevím, jestli bych nepřehodnocoval sdílnost :-) ale rozumím, ti, Libore, nejen z profesního hlediska. Někdy je lepší si zdroj nevyplašit :-)

Jo a z formulací, že už zabíjím (logicky tedy po kůzleti) i husy a slepice nesouhlasím. Právě přes ně jsem totiž musel začít a ne k nim dojít přes kůzle.

Pozdravy z Luhačovic I.

Tak jsem na sklonku listopadu po dlouhém plánování odkvačil za naším Teodorem do Luhačovic, kam byl vyslán ošetřujícím lékařem kvůli dlouhodobým recidivám problémů v oblasti nosních dutin (a mandlí), které v poslední době přecházely za středním uchem. Přijel jsem sem za ním v druhé polovině jeho pobytu, střídáme se tu jak na vartě.
Pokud nepočítám pár přejezdů okolo či přes a nebo pár krátkodobých pobytů v okolí (Zlín, Bojkovice, vlastně ono pomezí Bílých Karpat a Valašska celkově), stanul jsem na zdejší výsostné lázeňské půdě naposled snad někdy před více jak 30 lety, kdy jsme sem jeli s rodiči navštívit našeho vlastníka Honzu (pro neznalé: vlastník je bratranec z dalšího kolena, tedy např. syn sestřenice matky :-)). Byly to zajímavé pocity, uvidět tam impresivní místa po takovém čase - fascinující obraz Jurkovičovy architektury (upomenulo mi to moje milované Žabovřesky, kde jsem kdysi dlel 5 let a ve wilsňáku kolem Jurkovičovy vily, které je dnes v Brně poněkud zastíněna Vilou Tugenhat, kondičně běhal).

Po těch 14 dnech byl z našeho Teodora doslova švihák lázeňský. Nejen že jej znaly všechny děti, ale byl miláčkem maminek, ošetřovatelek i kuchařek. Všem tykal a jak je jeho zvykem, velmi otevřeně a důvěrně jim několikrát denně sděloval co si myslí a nebo si zrovna vymýšlí. Teodor umí být neřízená střela, která často míří do černého a ví a cítí kam a proč letí.
Teo za doprovodu tatínka absolvuje denně množství léčebných procedur, z nichž se některé opakují i dvakrát denně:
1, pitná kůra Vincentkou,
2, inhalace Vincentky a její prolévání nosními dírkami,
3, koupele a jiné vodní procedury,
4, dechová cvičení a léčebná tělesná výchova,
5, biolampa
Teodor je moc šikovný a už přesně věděl, kde a jak se která z procedur odehrává a tak mi vše ukazoval, abych jej mohl doprovázet. Většina procedur probíhala v dopoledních hodnách a v areálu lázeňského domu, odpoledne bylo o něco volnější a spojené zejména s odpočinkem (v Teově podobě zásadně aktivním, sedět či ležet nevydrží) a s pobytem venku a pitnými kůrami.
Ale nyní něco podrobněji k procedurám.

Ad 1
Vincentku zná snad každý, i ten kdo v Luhačovicích nikdy nebyl. Co je však méně známo, že Vincentka není jediným luhačovickým pramenem. Pokud je třeba se zmínit o pitných léčivých vodách luhačovických, je třeba také uvést Aloisku, jež je známá již od roku 1770 a také Ottovku, která je menším, ale též léčivým pramenem o vydatnosti cca 3 l/min., dále Pramen MUDr. F. Šťastného, kterého objev je spojen s erupcí proplyněných minerálních vod a jejich tryskýním až do výše 20 metrů (posléze jej zregulovali, protože tento neutuchající výron snižoval vydatnost ostatních pramenů v okolí). K balneologickým účelům se pak používají další luhačovické prameny, jako např. asi nejznámější Nový Jubilejní, jež je znám od roku 1988, Nová Čítárna, který měl v době svého objevení udivující vydatnost 120 litrů za minutu, Nová Janovka, jeden ze základních pramenů pro Inhalatorium nebo Elektra, po stránce minerálů vůbec nejkoncentrovanější luhačovický pramen. Ale zpět k Vincentce, která je nejznámější.
Vyvěrá na Lázeňském náměstí  a je její pramen je jímán v hloubce 50,2 m. Byl znám od nepaměti a nesl název Hlavní pramen. Koncem 18. století byl obezděn a zastřešen, později byl nad ním vybudován pavilon ve tvaru kaple uzavřené mříží, na jejíž malbou zdobené stěně byl zlatý nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše". Pramen byl pojmenován podle majitele zdejšího panství Vincence Serényiho, který se zasloužil o rozvoj lázní. Po několika úpravách jeho mělkého jímání byl pramen v roce 1947 při výstavbě nové kolonády umístěn do současné haly. Zde je sveden k výdejnímu pultu, kde je možno nabírat minerální vodu v jejích přírodní teplotě 10 až 14 °C a nebo i ohřívanou. Vincentka se používá k pitné léčbě a k léčebným inhalacím především při onemocnění dýchacích cest. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.
(Zdroj: Lázně Luhačovice, a. s.)

švihák lázeňský...

Klasifikace Vincentky bývá také uvedena na spotřebitelském balení dostupném v obchodech i lékárnách: přírodní, velmi silně mineralizovaná uhličitá, jodová minerální voda, hydrogenuhličitano-chlorido sodného typu se zvýšeným obsahem barya, bromidů, fluoridů a kyseliny borité, studená, hypotonická.
A něco z analytiky (údaje v mg/l): odparek při 180°C - 6787, hydrogenuhličitany - 4600, sodík - 2270, chloridy - 1410, vápník - 261, hořčík - 13, dusičnany - pod 2, sírany - pod 2, amonné ionty - 23, reakce vody pH = 6,8, železo - 3,89, měď - méně jak 0,01, dusitany - méně jak 0,02, volný kysličník uhličitý - 2321.
Pitnou kůru absolvujeme vlastně průběžně celý den a oba, a to zejména odpoledne, kdy jsme na vycházce na kolonádě (mícháme studenou a teplou), ale bereme pak s sebou do dvou lahviček a popíjíme samotnou a nebo s ní ředíme ovocné šťávy. pamatuji si, že jako děcko jsem Vincentku nemohl ani pozřít, Teo ji snáší překvapivě velmi dobře.

...to má v malíčku

Ad 2
Inhalovat chodíme dvakrát denně. Teo dělá dráčka, protože vdechuje a vydechuje páru, tak jako drak. Speciální generátor páry z Vincentky trubicí jemně vhání mlžný vincentkový opar přes náústkovou hadici do kloučka, který takto pokaždé 10-15 minut dýchá. Při první denní inhalaci pak ještě probíhá speciální čištění nosních dutin proléváním vlažné čisté vincentky speciální konvičkou při nakloněné hlavě prvné skrze jednu nosní dírku a druhou ven, a pak opačně. Vzpoměl jsem si na své jogínské období :-)

Ad 3
Koupelí zde Teo absolvuje několik druhů. Například střídavé nožní koupele spočívají v tom, že má pomalu přešlapovat v malém bazénku, který je napuštěn léčivou vodou o vyšší teplotě (hodně teplá, ale ne horká, nicméně ten počátek, než se tam udrží, je někdy náročný) a pak přelézt do vedlejšího, kde má přešlapovat rychle (utíkej pro zmrzlinu, Teo, můžeš si vybrat jakou chceš a vem i pro mě, já chci citronovou!), je voda studená (opět v počátku problematické, ale zmrzlina zabrala a zabírá). Přísadové a perličkové koupele se odehrávají ve vaně, která je tak akorát pro malého človíčka. Ten se zde rochní, hraje si s parníkem a kačenama, dokud neuplyne stanovená doba a jde do zábalu, kde opět nějaký čas pobude, odpočine.

Ad 4
Děti musejí v rámci léčby také umět pracovat s dechem. Ve skupince a za instruktáže slečny cvičitelky se svičí několik dechových cvičení, nejprve nanečisto, později s pomůckami. Jo a abych nezapoměl, dech se také měří na foukačce podobné těm co nám řidičům strkají cajti, snad síla, intenzita, každý den ráno před snídaní to probíhá, a údaj je zapisován do sešitku. Další variantou kůry pohybem je tělesné svičení v tělocvičně alias (v podání Teodorově) zběsilé dovádění na všelijakých pomůckách tělocvičnových. Teo je prostě formát a musel mi to všechno ukázat: "Tati, podívej co umím!". Jeden den jsme naše ratoslesti masírovali speciální míčky a speciálními tahy. Obdivuji našeho Teodora, protože patří k těm několika disciplinovaným a řídí se pokyny terapeutek a tatínka o mnoho více než ostatní děcka.

Ad 5
Biolampa je pro mě trochu záhadou. Vlastně si to aplikujeme sami, jde o 4-5 minutové svícení na trup. Prý to má hojit světlem. Tak asi jo.


(dokončení brzy)

BEL´MONDO a sklepy

Věděli jste o existenci časopisu BEL´MONDO? Já tedy ne, až do letošního vinobraní. Volal pan redaktor Adamovič, že mu kdosi dal na mě kontakt a že píšou článek o vinařské architektuře a že by potřeboval něco prokonzultovat, doporučit, nafotit. A že by se rádi s fotografem stavili na druhý den. Ok, odvětil jsem, dáme si sraz přímo ve sklepě, když už máte psát o vinařské architektuře.
Je to téměř pokaždé stejné, sklepy na Vrbici doslova berou dech skoro každému. A nejinak tomu bylo nyní; fotilo se vevnitř (dřevěné sudy; fascinace ušlechtilou černou plísní na stěnách jeskyňo-sklepní sluje) a zejména venku - patra a jednotná architektura vrbeckých nor vinařů jsou velmi fotogenickými.
Za pár týdnů poté zastavuji na dálniční benzince a dočepovat a mezi časopisy mě zaujal právě BEL´MONDO - nojo, to je on, nevyšlo to už? Vyšlo, a to prosincovém čísle, které bylo na stáncích snad už v polovině listopadu (divná časopisecká móda). K níže uvedenému obrázku článku je třeba říci, že úvod článku, v podstatě jeho hlavní část, mapuje vinařskou modernu a z mého pohledu malovýrobce doslova velkovýrobu (i když dotčení se budou ohrazovat) - píše zde o dvou popických stars - Gotberg a Sonberk.

Mladý Boček už není!?

Po Mladém Bočku se za pár dní od "vypuštění z řetězu" zaprášilo - poslední karton odkvačel do Bratislavy do nově otevíraného baru autentických, naturálních a jinak osobitých vín. Vlastně málem bych zapoměl - 2 kartony jsou u pana Kubaty, sommeliéra společnosti Vinum Ipsum (tel.: 608004410), který tedy může případným zájemcům poslední láhve Mladého Bočka v Praze a přilehlém okolí předat. Ale nezoufejte, vy, na které se nedostalo! Dobrá polovina partie Mladého Bočku, panenského moku z vinice vysazené v hustém sponu a na hlavu, dozrává v menším sudu a do láhve půjde po novém roce. Včas zde budeme informovat!

Sevar a Rubinet, dva souputníci v Mladém Bočku

Jeden z panenských hroznů Sevaru.

Faktem je, že ač se specializuji na staré vinice a jejich revitalizaci, chtěl jsem mít i zkušenost s vínem z mladých keřů, resp. vysadit vlastní vinici. Jedna ze skupin odrůd, která mě vždy lákala, byla tuzemská interspecifická novošlechtění, kam patří polešovický Sevar či Krausův Rubinet. A věc se jen urychlila tím, že dodávka objednaných sazenic jiné odrůdy na připravený pozemek k výsadbě těsně před výsadbou samou selhala a tak jsem sáhl po kombinaci klasické a interspecifické (čili částečně k houbovým chorobám tolerantní) - v zimě 2010/2011 jsem připravil odpočatý pozemek v Bočkách (vyhnojení, rigolace) a zjara 2011 jsme začali vysazovat.

Během dvou sezón se vytvořila v ekosystému Mladého Bočku správná konstalace, čehož je důkazem i hojné setkávání se s kudlankou nábožnou (Mantis religiosa)

SEVAR byl vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích týmem ve složení Ing. Václav Křivánek, Ing. Alois Tománek a RNDr. Zdeněk Habrovanský. Sevar je kříženec Seyve Villard 12-358 F1 x Svatovavřinecké 116/55 F1 a do Státní odrůdové knihy byl zapsán v roce 2008. Staniční předzkoušky proběhly v letech 1982-1984 v trati zvané „Meteorka“ v Polešovicích, kde byly révové sazenice vysazeny v roce 1974 ve sponu 1,8 m × 1 m. V tříletém zkušebním cyklu byl sledován výnos, který činil v průměru 17,36 t/ha, při cukernatosti 16,63°NM a aciditě 9,03 g/l. Odrůda byla přihlášena k registraci již v roce 1992, na odrůdové zkušebně ÚKZÚP Bratislava, avšak zkoušky nebyly dokončeny z důvodu rozdělení federální republiky.Jde o modrou moštovou odrůdu velmi vhodnou pro ekologické vinohradnictví. Víno dosahuje pěkné červené barvy, intenzivního aroma a chuť je charakteristická tóny lesních plodů a také jahod, malin, ostružin či černého rybízu. V kombinaci s barvířkou Rubinetem jsou zajímavou kombinací a základem pro směsná červená vína vavřincoidního typu.
Genetický profil odrůdy Sevar : 78,1 % Vitis vinifera, 1,56 % Vitis labrusca, 14,58 % Vitis rupestris, 3,12 % Vitis berlandieri, 2,64 % Vitis lincecumii.

panenské je panenské - není toho moc (viz na keři), ale i tak díky za to!

RUBINET je barvířka a jeho šlechtitelem byl prof. Vilém Kraus. Vznikla následujícím křížením: (Revolta x Alibernet) x André. Je to ranější odrůda, termín vybarvování bobulí záleží na lokalitě a pěstitelském tvaru, každopádně však nejpozději v první polovině srpna. Hrozny dozrávají v druhé polovině září. Odrůda má ráda hlubší, výživné a vododržné půdy (což se o Bočkách nedá příliš říci, takže uvidíme). Odolnost k houbovým chorobám jsem zatím pozoroval jako velmi dobrou, i proto, že letos při enormním tlaku zejména oidia, byly sklízené hrozny ve vynikající kvalitě i při celkových 4 (!) ošetřeních podle pravidel ekologického zemědělství. V odborné literatuře bývá doporučováno zatížení 6-8 oček na 1 m2, což zhruba sedí; vedení máme na hlavu, řežeme na 2-3 čípky s 2-3 očkami, při sponu 140 x 80, tedy bezmála v přepočtu 10 tisíc keřů na hektar. Rubinet má velké množství barviv již ve šťávy dužniny, takže je možno i lisovat celé hrozny z nichž se získá dostatečně barevný mošt. My jsme letos vinifikovali hrozny celé, akorát podrcené šlapáním bosýma nohama.

Zjara to v Mladém Bočku vypadalo takhle....

...no a na podzim, při sklizni, takto.

Tak dime na pres

Zdroje informací k odrůdovým charakteristikám:
1, Encyklopedie révy vinné (P. Pavloušek), Computer Press 2007, Brno
2, Wikipedia
3, Zdeněk Habrovanský, ústní sdělení
4, Vilém Kraus, ústní sdělení

Mladý Boček přichází a patří mu (nejen) listopad

Snad to nebude považováno za ejaculatio praecox, ale v případě Mladého Bočka se můžete potěšit již nyní, téměř 11 dní před 11. listopadem. Panenské je panenské: vervní, břeskní, silně juvenilní, ale i tak ležel více než měsíc v sudu. Během listopadu bude k mání limitovaná série 96 lahví (odběr ze sklepa nebo dle domluvy jinak). Ostatek bude ležet v menším soudku až do jarní rovnodennosti, při níž bude také nalahvován. O všem mladobočkovém a podrobněji budu v blízkých dnech informovat. Víno bude k mání po lahvích či po kartonech.

Panenská úroda z Bočků ve formě červeniska sakra hlubinné barvy a florální vůně.

Pohled z Bočků

Pohled na mladou vinici v Bočkách sice není z dneška, je již nějaký ten den starý, ale má uvodit to co během následujících několika dní přijde - mladé, panenské, věru juvenilní a zcela autentické červenisko z Bočků. 

 Jak to umí ten Rubinet se Sevarem pěkně probarvit, co?

MS ODS Němčičky, vzorek reklamní ignorace a šikany

Níže uvedený snímek z dnešního dopoledne ilustruje, kam až může sklouznout předvolební kampaň. Přestože máme roky označenu schránku, že si nepřejeme vhazovat reklamu a letáky komerčních nabídek (mám zato, že se to samozřejmě týká i politické agitace), opakovaně se nám ve schránce objevují reklamní nabídky MS ODS Němčičky. Kromě této volební to dříve byly různé pozvánky na akce pořádané za účelem politické agitace. Opravdu děkuji, ale NECHCI. Jak jinak to sdělit, než že je to výrazně uvedeno u vhozu ve dveřích? Prý existuje možnost stěžovat si u místně příslušného živnostenského úřadu. Co ten s tím ale udělá? Máte s tím nějaké zkušenosti?

Nechcete dostávat letáky? Nezajímá, jsou volby, pěkně přečíst a přijít volit. Střední třído, braň se. Taky že budu :-) vhozením hlasu do volební urny.

Nenašli jste?

Málem jsem na to zapoměl, ale vzpoměl jsem si po nalazení zmuchlaného papírku v kapse kalhot. Bylo to někdy před týdnem o víkendu, probíral jsem něco ve vinici v trati Veselý, když jsem si všiml pomalu kolem procházejícího mladého páru. Za 10 minut šli kolem znova. A ještě pomaleji, zraky sklopené k zemi. Pak se naše pohledy střetly a podle jejich zoufalého výrazu v očích bylo zřejmé, že něco hledají. Na otázku jestli mohu být nějak nápomocen mi zkormouceně vysvětlili, že cestou z Němčiček přes terasy k rozhledně na Kraví hoře ztratili snubní prsten z bílého zlata. Hledejte jehlu v kupce sena...
Vzal jsem si na ně kontakt, kdyby se přece jen někomu někdy a koho potkám nebo snad mě samému, poštěstilo...: p. Vykopal, tel.: 737679439.
Pokud tudy někdy půjdete, vedle kochání se krajinou a obzory na stranu Panonie odkud Ungarische Wind fouká, se mrkněte i pod nohy, jestli náhodou zrovna nezašlapáváte prstýnek, který komusi chybí...

1B9 3236

Znáte červenou dodávku s SPZ "1B9 3236"? Zajímalo by mne kdo byl její řidič minulý týden (šlachovitý tmavovlasý, lehce prošedivělý týpek) kterýsi den ve středně pozdní odpoledne a parkoval u odbočky k rančí Black Rose po pravé straně u cesty směrem na Bořetice a ládoval si auto švestkama z přilehlých pozemků...poznávací znamení: v dolní části dvěří dodávky (fakt jsem nepostřehl jestli to byl transit či nějaký renault) bylo logo Jihomoravského kraje...

Co právě čtu...Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny

I v antikvariátu okresního města se dá ještě najít zajímavou vinařskou knihu. Při náhodné chůzi kolem a hledání Krvavého románu Josefa Váchala jsem jako obvykle prošel též oddíl zemědělské tématiky a ejhle! Útlá knížečka z edice Ústavu fytopatologického Štátných výzkumných ústavov polnohospodárskych v Bratislavě (a nákladem Slovenskej ovocinárskej spoločnosti v Bratislave), jejíž autorem je Dr. Ing. Karol Kříž nese název Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny. Publikace není datována, což je převeliká škoda. Nuže, nahlédněmež dovnitř.
Asi tušíme, že slovenské označení smiešanina není nic jiného, než jícha, tedy bordóská jícha, klasický to přípravek proti peronospoře. A jak se na to přišlo? Uvádí se, že peronospora byla z Ameriky do Evropy zavlečena v r. 1878. V té době postřikovali viniční keře na krajích pozemků kolem cest směsí roztoku modré skalice (síran měďnatý) a vápenného mléka proti zlodějům. Předpokládali totiž, že "otrávené" hrozny nebudou zcizeny, protože na přímý konzum se takto ošetřené nehodily, leda po důkladném umytí doma. A Prof. Millardet vypozoroval, že v místech, kde se aplikoval tento postřik, jsou révové keře o mnoho zdravější. V roce 1886 pak publikoval své závěry o účinku této směsi proti peronospoře.
Po historickém úvodu následují kapitoly popisující přípravu jíchy, vč. návodu na správné hašení vápna, rozpouštění modré skalice, správné smíchání obou roztoků, zkoušku jíchy a zvýšení přilnavosti roztoku.
"Na 1 hl odporúčajú 1 lit. odstred. mlieka a lebo 5-10 dkg cukru, melasy, 20-30 g surového kaseinu, rozličné oleje, mydlá, špec. glejová galerta, dextrín, sušená krv. gelatina a i."
Autor  publikace dále klade velký důraz na správné fyzikální a chemické vlastnosti jíchy. Upozorňuje, že bordóská jícha není "roztok", jak se někdy nesprávně uvádí, ba ani koloidní roztok, ale je pravou suspenzí (tedy česky jíchou :-)
"Dobrá zvlaživosť vyžaduje, aby kvapky smiešaniny s povrchu listov nestiekly, ale aby sa rovnomerne po celom povrchu rozprostrely, čo je najťažšie na rastlinách so silným voskovým povlakom, kedy sa má zvlaživosť zvýšit prídavkom mydla, želatiny apod."
Dále následují kapitoly o účincích jíchy, také o škodlivých. "Rozličné domnienky o škodlivom vplyve měďnatých solí (uvolněných zo smiešaniny) na podné bakterie a na jemné korienky boly vyvrátené, lebo tu ide o malé množstvá jedovatých slúčenín a tieto prechádziajů v pode do stavu nerozpustného. I keď meď nemá nijaký priaznivý účinek v podě, predsa len aj pri každoročnom viacnásobnom postreku prakticky neškodná, kedže množstvo CuSO4 neprekročí 1% pody používanej ako stanovisko rastlín."
V kapitole "Použitie ve vinohradníctve"je samozřejmě nejrozsáhlejší stať věnována peronospoře; ostatně účinky bordóské jíchy jsou zejména na ni. Autor nicméně také uvádí, že postřik účinkuje také na černou spálu (Gleosporium ampelophagum) a červenou (Pseudopeziza tracheiphila): před pučením se ošetřuje koncentrací až 8%, později již jen 1-1,5%. "Účinné sú postreky proti šedej plesni (Botrytis cinerea), zapríčinujucej tiež velké straty na vínnej réve, na ribezloch. jahodách, i na uloženom jadrovom ovoci. Do bordeauxskej smiešaniny odporúča sa pridať na 100 l 250 g mazlavého mydla. Postrek hrozien sa može raz opakovat, ale pametajme, že slabé napadnutie zdravých bobúl šedou plesňou, v tomto prípadě plesňou "ušlachtilou", je potrebné pre žiaducu akosť (voňu) vína", uvádí závěrem publikace.

STAWEK bílý 2010

Některá vína mají svůj čas příchodu delší než ostatní. V polovině prázdnin jsme teprve lahvovali bílé cuvée (ano, skutečně bílé a nikoli oranžové!) z roku 2010. Do té doby zrálo v demijonech, první rok v sudu, poté rok v kamenině. K odběru je již nyní, i když by dle mého názoru chtělo ještě poněkud slehnout.
A zde je popis k tomuto vínu:

STAWEK.CZ bílý 2010
všeobjímající cuvée z našich vinic v Němčičkách

Slova autorova...
Ročník 2010 patřil na Moravě co do množství mezi podprůměrné. Někteří vinaři nesklízeli v některých vinicích vůbec nic, my jsme byli v průměru na 30-40% běžných úrod. Kvalita hroznů byla obstojná, ale množství o tolik menší, že jsem se rozhodl připravit pouze jedno bílé víno a to jako cuvée ze všech našich vinic (fázová sklizeň ve třech částech). V tomto víně se tedy setkáte s hrozny odrůd Tramín červený, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Neuburské, Veltlínské červené rané, Muškát Moravský, Ryzlink vlašský a několika dalších ve stopovém množství a to z vinic v Bočkách, Špiglích a Novosádech (ve Veselých jsme tehdy ještě nehospodařili).
Víno kvasilo částečně v sudu, část v demijonech, poté byla školena v akátovém sudu. Po roce bylo víno sceleno a dále zrálo přibližně rok v kameninové nádobě. Při přetáčení bylo jemně sířeno přes zapálený sirný knot, tedy nejpřirozenějším a nejšetrnějším způsobem. Dozrávalo pak ve skleněných demijonech. V létě 2013 bylo lahvováno bez přisíření.
Vyšší barva ukazuje na naležení moštu na slupkách a ostatních pevných částech hroznu. Vůně je nazrálá, lehce animální, rozleželá. Chuť srovnaná, zemitá, lehce tříslovitá, prozrazuje fermentaci na pevných částech hroznu.
Doporučuji popíjet za sychravých večerů při melancholické, až trudnomyslné náladě.
Cena ze sklepa: 242 Kč vč. DPH 21%

Slova jiných...
...prostě jsem doma načal STAWEK.CZ bílý 2010, okamžitě jak jsem přivoněl a napil se, se mi rozjely asociace...bylo to takové tísnivé, jako když sestoupíš do kráteru sopky, nebo jako když cítíš, že kolem slídí nepřátelští duchové a skřeti z bažin...jasně se mi vybavil jeden obraz od Josefa Váchala „Aštartina mše“. Sundal jsem z knihovny velkou bichli vydanou při příležitosti jeho veliké výstavy v Rudolfinu. Aštartinu mši jsem sice nenašel, ale několikrát atmosférou podobných obrazů ano. Váchal byl můj vzdálený příbuzný, jeho první žena byla moje praprateta Máša Pešulová. Váchal byl „blázen“, trochu možná i bohém, ale spíš zažraný do mystiky, obrazů, dřevorytů. Vytvořil si svůj vlastní neopakovatelný svět. Ačkoliv za svého života neprodal skoro nic a zemřel téměř v zapomnění, nikdy se neponížil k tomu, aby začal pracovat, prostě jen cestoval po Šumavě a tvořil. Hmotná bída, v které kvůli tomu žil, nakonec umořila i Mášu, která poměrně mladá podlehla podvýživě ve spojení s banální infekcí, Váchal ani nebyl v tu chvíli doma, někde už možná dováděl s další ženou, která se objevila v jeho životě. Váchal se kál, prosil na jejím hrobě za odpuštění, vyřezal fascinující sérii dřevorytů jak duše opouští tělo Máši, ovšem prapraděd mu neodpustil, na pohřbu vyvolal drsnou roztržku, kdy Váchala obvinil z toho, že ji utýral (byť, jak jsem tak odezíral z její tváře nafotkách, musela být s Váchalem opravdu šťastná) a tím styky Váchala s naší rodinou navždy končí. Taky po něm toho moc nezůstalo, pár fotek v krabičce páchnoucí petrolejem, jeden ne moc dobrý dřevořez. Prostě strávil jsem krásnej večer sněním nad jeho obrazama, duch Váchala byl nejspíš se mnou a upíjel z lahve Tvojeho vína...
(p.j.)

Něco z analytiky
alkohol 11,3% - celkové kyseliny 6,1 g/l - SO2 volný 15 mg/l - SO2 celkový 100 mg/l - zbytkový cukr 0,2 g/l - bezcukerný extrakt 23,3 g/l

Děkuji za pozornost. A chcete-li sestoupit do kráteru sopky, cuvée STAWEK.CZ bílý je k dispozici ;-)