F.A.Q. našich pocestných pomocníků a jiné hlášky

Prošlo náma už hezkých pár desítek pocestných pomocníků. Dobrovolnická práce v biozemědělství láká každoročně více a více lidí, zvláště když máte dobré reference. Letos jsme se v několika případech setkali s tím, že se někteří tito potulní pomocníci znali a názory a zkušenosti si posdíleli...a pak přijeli; to člověka potěší. Když k nám letos na sklonku léta zavítal jeden severoamerický klučina a první den při seznamování se a obecných konverzačních rozcvičkách kladl otázky, uvědomil jsem si, že se v několika případech jednalo o dotazy, které už jsem od jeho kolegů už mnohokrát slyšel, ale i tak jsem na ně, jako obvykle, trpělivě odpovídal.
Napadlo mě při té příležitosti, že by nebylo na škodu si sepsat nejzajímavější otázky či hlášky, které by nám, tuzemcům, mohly být jakýmsi zrcadlem toho, jak na nás lidé zvenčí a nezasvěcení, nazírají...
Asi nejčastější otázka padá, když jdeme/jedeme do vinic kolem fotovoltaické elektrárny:

A TADY TA SOLÁRNÍ ELEKTRÁRNA, TA ZAJIŠŤUJE ELEKTŘINU PRO NĚMČIČKY? Když pak složitě vysvětluji, že Obecní úřad tehdy skoupené pozemky prodal za více než dvacetinásobek pořizovací ceny pražské firmě, která jediná má z oploceného areálu profit, ozývají se salvy smíchu, němý údiv, pobouření, výsměch apod. obvykle zakončený prohlášením typu very stupid idea. To je vám pak stydno i za ty, kteří takový obchod desetiletí posvětili.
Projížděli jsme několika obcemi v okolí a dotaz, který se zatím tolikrát neopakoval, ale každopádně zazněl, mě poněkud zaskočil:

PROČ JE VŠUDE TOLIK KŘÍŽŮ A CÍRKEVNÍCH PAMÁTEK, KDYŽ JSEM DOMA V INFORMACÍCH O VAŠÍ ZEMI ČETL, ŽE JSTE NEJMÉNĚ RELIGIÓZNÍ ZEMÍ SVĚTA? Protože si to tak Bůh přál, řekl by alibista a cynik...já nicméně dodávám, otázka to je hodně přímá, zaskočující. Co odpovědět? Po protestantech ani stopy, novokřtěnci možná, židé nejblíže v Podivíně či v Hustopečích (pominu-li Mikulov). Krajina kolem dokola nese jednoznačně nejvíce stop katolicismu různých vývojových etap. Jak se tak rozvinula ta sekularizace? Není vlastně docela haluz, že nedošlo během sekularizovaného nárůstu k zametání těch stop, tj. k boření atd.? Jinde a jindy se (nejen) bořilo o 106.
PROČ MÁTE V OBCI, KDE JE JEDEN JEDINÝ MALÝ OBCHOD, PLOVÁRNU, LYŽAŘSKÝ VLEK, BOBOVOU DRÁHU? KDO SEM NA TO JEZDÍ?

 Plovárna a vlek tu jsou už bezmála třicet let a jakž takž fungují, odpovídám. Když pak utrousím, že asi budou překvapení, ale pokud jsou občany EU a někdy odvádělí za svou práci či příjmy a majetek daně, tak nedobrovolně povinně spolufinancovali soukromou bobovou dráhu, která je v dluzích a probíhají o ni soudy, zaznívá jako reakce nejčastěji fuck, případně fucking roller coaster atd.




A teď nějaké hlášky pana Spencera:
- jak je možné že ten váš kůň je tak osvalený, aniž ho krmíte masem?
- jsem už nějaký čas v Evropě, ale stále jsem nepochopil, proč máte tak divný systém zámků na dveřích - vůbec mi nejde odemykat! A zamykat! (den na to si málem zmrzačil prst při odemykání dveří!)
- máte tu nějaké nebezpečné jedovaté rostliny? Nebo co mě to kouslo? (prošli jsme kopřivami)

Stejně je to s nimi někdy sranda. Ale nastavují (nejenom) nám jisté zrcadlo...

Ještě jedno doplnění k výše zmíněným F.A.Q.: také jsou, zejména příchozí se severoamerického kontinentu, překvapeni, kolik že tu máme v okolí nových rozhleden spolufinancovaných z dotačních prostředků Evropské unie. Když se pak ocitneme ve vinici v Bočkách, jako zajímavost ilustrující zbytečnost těchto projektů jim ukazuji, že stojíce na zemi, dívají se z patra, tedy dolů hned na dvě takové rozhledny  - Kraví hora v Bořeticích (ta nebyla financována EU, ale Jihomoravským krajem, obcí Bořetice a recesistickou Kravihorskou republikou...) a Slunečná u Velkých Pavlovic (ta je pro změnu úplně nejníž ze všech regionálních rozhleden, stála ovšem zhruba desetkrát tolik co kravihorská). 

Jeden rodinný dopis...Milý Františku!

Už je tomu pěkná řádka let, nejméně 9, možná 10, přišel do domu mých rodičů dopis, adresovaný široké rodině. Paní Dagmar, v té době již ve věku přes osmdesát, psala o tom, že v Němčičkách po předcích s bratrem zdědili les a kousek pole. V Němčičkách byla naposled těsně po válce jako studentka gymnázia na praxi v zemědělství v hospodářství mého pradědečka Františka Kopřivy; její babička byla totiž jeho sestřenicí. Paní Dagmar v psaní prohlašovala, že držení těch pozemků ji značně zatěžuje, že již nechce platit složenky státním lesům za ošetření proti ochmetu (parazitická rostlina rostoucí na stromech) či daň z nemovitosti atd. A nabídla komukoli z rodiny, že na něj zdarma převede (daruje) tyto pozemky pod podmínkou, že si dotyčný vyřídí všechny náležitosti a uhradí veškeré vynálohy (poplatky, kolky, daně aj.). Věc byla nabídnuta široké rodině (sourozenci mé matky a jejich rodiny), nicméně o věc neprojevil nikdo zájem. Já jsem se v tu dobu v Němčičkách pohyboval jen sporadicky, a tak i mě tato věc upadla v zapomění. Paní Dagmar ale nezapoměla. Za rok či dva, když se nic nedělo, napsal lehce rozčílený druhý dopis, který obdržela snad i obec nebo družstvo, že pokud si brzké době její vzdálení příbuzní v Němčičkách pozemky nepřevedou, daruje je obci či státu.
V ten moment jsem si řekl, tak tohle by byla škoda. Po dvou letech ležení, kdy o téměř hektar lesa nikdo z mých tet, strýců, bratranců či sestřenic neprojevil zájem, jsem papíry vzal a jal se celou věc vyřídit ve prospěch svůj a svých potomků.
V dokumentech, které se mi od paní Dagmar posléze dostaly do rukou, byl i opis dopisu, který za války psala její babičkasvému bratranci (viz obrázek). Byla to jakási dohoda, či nájemní smlouva s vyznačeným (věcným) plněním. Je to velmi zajímavý text ukazující na poměrně zásadní hmotnou nouzi mezi obecným obyvatelstvem mimo venkov a tedy samozásobitelství. Papírků bylo, ale nebylo za ně co koupit. Každopádně roční užitek za pár set metrů role a hektar tehdy mladého lesa, byl poměrně značný, to se musí povědět. Kam se dnes hrabou nájmy, které vyplácejí větší zemědělské společnosti! To velká, pěkně vykrmená husa, to je panečku alespoň užitek!

Němčičky podle Marie

Letos v létě nás na pár dní navštívila Marie z Dusseldorfu. Studentka politologie, jejíž matka je Francouzska a se zájmem o hispanologii, chce po svém mnohaměsíčním poznávání zemí Evropské unie, zejména zemí střední a východní Evropy, se usadit v Bruselu, kde bude dále studovat a pracovat pro evropské instituce. Marie byla velmi pracovitá, ochotná se učit novým věcem (třeba poprvé v životě v kuchyni krájela syrové maso :-) ), hodně nám pomohla jak doma, tak i venku v sadech či vinicích. A nechala nám tu své fotografické záznamy, z nichž některé vybírám níže, abyste si udělali obrázek, co Marii u nás zaujalo.

pastva koz

sabráž pro hosty (Špigle 2000, METHODE TRADITIONALE)

Teo sviští na svém vozítku...

Džbáneček...

Tam za střechou jsou Ochúzky

Dědinou nahoru

Snes vejce, snes vejce!

Kvetoucí slunečnice, zeleň a blankytné nebe

Pohled z ranních Veselých směrem k V. Pavlovicím

totéž z jiného místa, v pozadí ještěmeruňkový sad

veranda

Svazek dobromysle, v pozadí kozy

Kozy popásly..

Letošní pšenka

Dúle dědinú

Na kole k Větřáku

Nosperčí

Viniční piknik v Bočkách

Ten oheň je sakryš věc...!

..jsme se trošku mázli...

Přidat popisek

ryzlink, najburk...

tepané černé hrozníčky

žebřík do nebe

Marie s naší Živou

Západ slunce z Kravihorské rozhledny

Co právě čtu... Vilém Kraus o jihomoravském vinařství v roce 1969

Jedním ze skvostných úlovků, které čítají vinařské police mé knihovny, je bezesporu nedávný úlovek - asi devadesátistránková studie v tmavě zelené diplomkové vazbě formátu A4, jejíž autorem je Doc. Ing. Vilém Kraus, CSc. a rok sepsání je 1969. Práce nese název "JIHOMORAVSKÉ VINAŘSTVÍ: historická zjištění - současný stav a výsledky rekonstrukce - perspektivní rozvoj" a podle toho, že je psána na psacím stroji a listy knižně svázány, si dovoluji odvozovat, že v době vydání nebylo pořízeno více jak pár výtisků, tedy co by šlo spočítat na prstech jedné ruky. Nejspíše šlo o zadání, které bylo nutno v té době předložit rozhodovacím orgánům a pod.
Ale pojďme blíže k obsahu...

Vilém Kraus, 60. léta

V prvním oddíle studie autor rozebírá historické poznatky o pěstování révy vinné. Jsou to vesměs údaje, které je možno najít v některých ostatních autorových knihách a nebo v mnoha jiných hostorických pramenech. Oddíl II., který tvoří takřka polovinu dílka, popisuje tehdejší stav (tedy k roku 1969) vinařství na Moravě. Moje zmínky se zaměří na náš region, potažmo okres Břeclav.
"Na Břeclavsku je vidět ze všech okresů největší urychlování tempa rekonstrukce vinic od r. 1961 do r. 1969, neboť plochy mladých vinic tu mají rychlou vzestupnou tendenci. Přitom zůstává plocha plodných moštových odrůd stále stejně vysoká. Každoročně klesá se zmenšující se plochou starých vinic i plocha odrůd stolních, které se nevysazují pro nevýhodnou cenovou relaci na trhu a pro nedostatek vhodných, plodných odrůd. Za uvedených 8 let klesla plocha přímoplodých hybridů na polovinu, což znamená roční pokles v průměru o 16 ha. jejich klučení by tu mohlo probíhat rychleji. Střední i vysoké vedení tu mají zhruba stejně rychlý vývoj a dnes již dosahují 2/3 z celkové plochy vinic. Téměř jedna třetina vinic je tu u soukromého sektoru, který bohužel zatím vlastní ještě nejvíce vinic vedených na hlavu, starých a nerekonstruovaných. Na Břeclavsku je nutno dát soukromému sektoru větší příležitost k obnově vinic, protože je tu nadbytek příhodných pozemků, které zatím leží ladem a nikdo jiný je obdělávat nebude, nežli drobní pěstitelé. Máme v několika JZD nebo zahrádkářských koloniích na Břeclavsku příklady, že tito drobní pěstitelé dovedou na parcelách do 10 arů, které byly nově založeny a bylo na nich použito středního vedení, získat sklizně 100-200 q/ha, díky bohatému hnojení a pilnému obdělávání. Je proto škoda nepodpořit jejich snahy výrazněji umožňěním nákupu prvotřídních sazenic a přídělem pozemků, které se pro pěstování révy hodí, ale nejsou uzpůsobeny pro velkovýrobu.
Sklizně se tu pohybují až do roku 1966 do 30 q/ha, vyjma klimaticky velmi příznivého roku 1964, jehož úroda byla hlavně vyvolánateplým počasím 1963. V létech 1967 a 1968 bylo na Břeclavsku díky intenzivní uvědomovací akci podniknuté Katedrou vinařství VŠZ ve spolupráci s Okresním zemědělským sdružením podstatně zlepšeno hnojení vinic a hlavně řez vinic s vysokým vedením. To se projevilo blahodárně na výnosech. Na Břeclavsku je též největší počet závodů, které se na pěstování vinné révy specialisují a mají již větší plochy vinic", uvádí ve studii k vinařství na Břeclavsku V. Kraus.
V další části druhé oddílu se zaobírá odrůdovým složením tehdejších vinic. Uvádí, že soukromých a záhumenkových vinicích na Moravě bylo na sklonku šedesátých let nejmenší zastoupení jakostních odrůd skupiny IA (dřívější členění jakosti - pozn. RS) - celomoravsky to dělalo 6,22%, na Břeclavsku pak jen dokonce 0,92%. Převahu v tehdejších vinicích měli Neuburské, Muller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené či Sylvánské. A podíl přímoplodých hybridů též nebyl zanedbatelný - bylo jich takřka 7%. Velkovýrobní vinice (JZD, státní statky atd.) byly již povětšinou novější a tak se zde prosazovaly odrůdy jako Tramín, Burgundské bílé a také Ryzlink rýnský. Ze skupiny pro konzumní vína, jak se tehdy označovala skupina IB, se převážně vysazovala odrůda Muller-Thurgau. Zajímavou je tabuka srovnávající země podle procenta zastoupených skupin odrůd:

Odrůdy pro výrobu                       Rakousko    Morava     Francie    Německo
jakostních vín                               9,4%            17,93%     21%         32%
dobrých konsum.vín                     52,6%          55%          42%         50%
vín běžného konsumu
a odrůdy stolní                              38%             27,07%     37%         18%

Kraus dále uvádí:
"Dnes je většina soudných vinařů přesvědčena, že použití Moerova vedení bylo jediným východiskem z tehdejší situace a všichni ti, kdo se již naučili s vysokým vedením zacházet, si uvědomují, že tento způsob vedení bude i v budoucnu jedinou možnou formou pěstování révy ve velkovýrobě, zvlášť tehdy, bude-li naše vinařství vystaveno většímu vlivu zahraniční konkurence. Bez Moserova vysokého vedení révy nemůže abslutně obstát moravské vinařství v konkurenci, která se musí nevyhnutelně přiostřit, má-li dojít k pokojnému soužití v Evropě. Ale i domácí poměry se pro vinařství zhorší, protože pracovníků v zemědělství bude i nadále ubývat a výrobní nákady na veškeré pomocné hmoty se budou neustále zvyšovat."
Ve statích, které jsou věnovány hnojení, se Vilém Kraus zabýval i tehdy velmi ožehavou problematikou a to z hlediska výživy a hnojení, nově budovanými terasami. Uvádí, že se mluví často o rekultivaci, dlouhodobých osevechsměskami pro zeené hnojení apod.. Podle Krause je však otázka růstu révy na terasách pouze otázkou živin v půdě. Ten, kdo má dostatek kapitálu, tvrdí, aby mohl provést jak terasování, tak vyhnojení půdy na práh výnosové jistoty, ten si nemůže na růst révy zterasovaném území naříkat. "Ale jak ukázal průzkum obsahu živin na terasách Břeclavska, jsou tam jen stopy hlavních živin. Na takových pozemcích nelze dosáhnout úspěchu, na těch se dá jen prodělat. Je-li zakládání teras celospeolečenským zájmem, pak musí společnost na jejich zřizování přispívat a současně kontrolovat velmi přísně jak jsou prostředky využívány", uzavírá úvahu autor.
Zajímavé jsou údaje o produktivitě práce ve vinohradnictví:
1961: 1 pracovník obdělal 1,05 ha a vyrobil 2860 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 10 Kč.
1969: 1 pracovník obdělal 1,51 ha a vyrobil 7610 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 26,64 Kč.
Třetí oddíl knihy nese název Perspektivní vývoj moravského vinařství a jeho zajištění. Autor se v něm zbývá vývojem ploch, sklizní a kapacit, rozebírá možnosti výroby a lahvování pro léta 1970-1980, popisuje dodavatelsko-odběratelské vztahy a rentabilitu. Statě to jsou mimořádně zajímavé, budu se jim zde věnovat v některém z příštích příspěvků se štítkem "Co právě čtu...".

Dementi Respektu

Tímto příspěvkem tu zakládám další rubriku, protože už mám těch těch blafů a hochštaplerské práce  dost. Nazvěme to třeba dementi.

Za panem redaktorem Sachrem, který napsal článek s názvem Hluboké kořeny, jež vyšel v rubrice Fokus časopisu Respekt č. 33/2013 na straně 28, jsem zajel až ke kolegovi-vinařovi Zdeňkovi Vykoukalovi, ke kterému se nahlásil kvůli připravované reportáži na téma aktuálních trendů ve vinařství. Přijel k němu i s fotografem za horkého letního poledne. Sedli jsme ve stínu na dvorku, popíjeli Zdeňkův skvostný veltlín a volně povídali. Znám tu práci z druhé strany, proto mě překvapilo, že Tomáš Sacher si v podstatě nedělal poznámky a diktafon jsem nikde neviděl. Na to, že se nepohybuje tak jistě v oboru (z většiny otázek či reakcí na naše slova to bylo znát), tedy docela odvaha. Už v úvodu mi děkoval, že jsem přijel ke Zdeňkovi za nimi, že prý stejně chtěli jet ještě za mnou a stejně by mne rádi navštívili i tak, jen co skončí svou návštěvu v podvečer v Rakvicích. Vzhledem k tomu, že jsem byl trochu skeptický kvůli jeho přístupu k zaznamenávání toho co jsme řekli, požádal jsem jej, zda by mi, pokud bude v textu má slova uvádět jako přímou řeč, mohl tento text poslat k autorizaci. Velmi ochotně souhlasil a vzal si na mě telefon. Projeli jsme pak v závěru Zdeňkovi vinice a rozloučili se - reportéři jeli do Rakvic za Milošem Michlovským a my se Zdeňkem jsme šli každý po své práci; já s tím, že navečer u nás dvojice zazvoní.
Nezazvonila a ani telefon nezazvonil. Tak jsem si říkal, že se alespoň ozve až to bude psát a než to odevzdá do tisku. Netušil jsem ovšem, že prodleva mezi dopsáním textu a odevzdáním do tisku bude tak krátká, že nebude panu Sacherovi ani stát za to, aby dodržel svůj slib a moji přímou řeč v článku mi nechal autorizovat. Dementuji tedy tímto to, co napsal pan Sacher v Respektu a vložil mi do úst, protože díky jeho odbyté novinářské práci jsou to bláboly.
Vezmeme to postupně:
1, "Šlapeme bosýma nohama v sudech" - neřekl jsem v sudech, ale v kádích, pro pana Sachera asi nepodstatný rozdíl, já ovšem pak vypadám před kolegy z oboru jako pablb.
2, "Můžete víno nechat zrát v plechových kádích? Anebo byste se měl držet původních dřevěných sudů, ideálně ještě z místního dřeva?", popisuje aktuální spor svého spolku jeden ze zakládajících členů Richard Stávek. On sám prý vsadil na "fundamentalismus" a víno skladuje v sudech z akátu vyrostlých jen pár desítek metrů od samotné vinice. - To bude asi záměna sudů za kádě. Mobilizace nebo kanalizace, jedno jest. Dále slovo plechový jsem nepoužil, použil jsem ale slovo nerezový. Na fundamentalismus, klidně bez úvozovek, jsem sice vsadil, ale ten se projevuje třeba tím drcením hroznů šlapáním, víno rozhodně neskladuju, sklep není sklad, ale víno zraje, případně se školí atd. v dřevěných sudech ze středoevropského, převážně moravského dřeva a do budoucna mám připraveno své vlastní dřevo, i ze stromů vyrostlých opravdu co by kamenem dohodil od vinice, každopádně vždy v dosahu hodiny svižné chůze od vinice :-)

K tomu, co v článku bylo vloženo do úst Zdeňkovi Vykoukalovi či Milošovi Michlovskému, se nebudu vyjařovat, akorát vím, že Zdeněk text viděl velmi krátce, v podstatě měl telefonát, že má na mailu text a že se na to má podívat, protože za půl hodiny to odchází do tisku. (A že tam prý bylo oprav...)  Docela šibeniční... Nikdo není dokonalý, ale sliby se mají plnit, pane Sachere, nemusel bych tu brblat na vaši práci.

Příznivý ročník = polosladká vína? Ale kdeže...

V prvním srpnovém týdnu vyšel v periodiku Slovácký deník článek s názvem "TOP VÍNO: POLOVINA VZORKŮ JE POLOSLADKÝCH". V textu je citována ředitelka spolupořádající Okresní agrární komory Uherské Hradiště Karla Malinová: "Ročník to byl pro vinaře příznivý. Důkazem je fakt, že polovina přihlášených vín je zařazena do kategorie polosladká". Proboha, vinaři, co se kolem paní ředitelky pohybujete, vysvětlete ji prosím, že je to s těmi zbytkovými cukry jinak a kabinety či pozdní sběry rozhodně nelze automaticky řadit k příznivému ročníku jen proto, že ve vína jsou polosladká.
Osobně tady ten mor zbytkových cukrů ve vínech, která by přirozeně měla být samozřejmě suchá, považuji za velkou patálii pro naše vinařství. Vždy jsem připravoval a připravuji vína suchá, v tomto jsem konzistentní, nesetkal jsem se dosud s tím, že by zákazníci či obchodníci požadovali zbytkové cukry. Není to výmysl samotných vinařů? polosladká vína dnes potkáte už i na místních koštech u vzorků drobných vinařů-samozásobitelů. Před lety nemyslitelné....kvas zaražený sírou, filtrací či zchlazením.

Pohlednice od Coreyho

Corey u nás strávil loni na přelomu zimy a jara nějaký ten čas. Pomáhal s údržbou sadů, ve vinicích, krmil zvířata. Dokonce se zúčastnil soutěže v řezu révy. Párkrát jsme si od té doby psali, vystudovaný počítačový programátor a analytik si mezitím po své ročním evropském putování našel v Kalifornii práci a usadil se...

Další (po Mikeovi, Stevenovi, Lukeovi, Carderovi, Nashovi či Jane Kozlowski) kdo v USA touží po našich vínech :-) tak uvidíme.

Poděkování

Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří nás od pátku do neděle poctili svou návštěvou v rámci akce Otevřené sklepy vinařů-Autentistů, aby ochutnali naše vína.

Nutno připustit, že místy to bylo hektické a bylo věru husto. Loni během jednoho odpoledne několik desítek návštěvníků, letos od pátečního viničního pikniku přes sobotní degustační odpoledne až po nedělní obchodní dopoledne myslím i nějaká ta stovka.

Zdá se, že 16 nabízených vzorků si své milovníky našlo, alespoň soudě podle slovních reakcí či vypitých či odnesených lahví. A to je dobře.

Je to též potvrzením toho, že u nás v Němčičkách (č. p. 206, zdůrazňuji) jdeme správnou cestou, která je sice delší a mnohdy až jakoby trnitá, chodník nevyšlápnutý, ale z dlouhodobého hlediska se jistě vyplatí.
Děkujeme.

(Všechna fota Marie Catharina Gilow)

Otevřené sklepy III. - degustační sklo

Ač se ta naše autentická akce jmenuje otevřené sklepy, u nás doma vlastně sklep zatím nemáme v provozu (rekonstrukce) - kdo už jste u nás byli, víte, že víno zatím tvoříme ve sklepě na Vrbici, v kterém hnízdím už patnáctý rok. Tož aby někteří příchozí nebyli rozčarováni...

Otevřené sklepy 2012. Foto Michael ze Švajcu

Po mnoha pokusech a omylech jsme se už před nějakými dvěma roky kompletně rozhodli pro degustační sklenice Riedel. Jde v současné době o německou sklárnu dodávající vinné sklenice křišťálové, ale kdysi vznikla a fungovala na našem území, v lastně do roku 1948. Takže letos bude možnost si u nás zapujčit noblesní degustační sklo (řady Riesling Extreme Restaurant, Viognier, Pinot Noir...), pouze v případě, že bychom byli zavaleni vínamilci, nastoupí záložní sada OIVeček :-) Záloha skládaná hotově při převzetí do rukou činí na riedlovky 300 Kč, klasická OIVčka pak za cca desetinu.
Rozsáhlé konzultace se sommeliéry a jinými znalci vín potvrdily, že investice do kvalitního degustačního skla se skutečně vyplatí. Rozdíly v smyslovém vnímání jsou značné, a to všemi pěti (smysly). Cože? Ano - už jen to potěžkání ručně foukaného olovnatého křišťálu a nebo poslech lupkání bublinek sektu...(hmat, sluch - a pak že jen oko, nos a jazyk...).
Vodu budeme zítra podávat k vínu kouhoutkovou i studniční. Schválně, poznáte-li rozdíl.

Otevřené sklepy II. - sobota

Jak již bylo uvedeno na jiném místě, v sobotu dopoledne se v rámci naší akce Otevřené sklepy vinařů-Autentistů uskuteční oblíbená Viniční potulka s průvodcem a komentářem. Vycházet se bude od parkoviště u koupaliště v Němčičkách a to v 10 hod. - na neomluvené opozdilce se nečeká, v případě meškání volejte číslo 775197443. Projdeme vinice staré i mladší a to v tratích Veselý a Bočky. Akce zabere asi 1,5-2 hodiny, dobrou obuv a něco na pití s sebou, jde se svižnou chůzí členitým terénem.
Odpoledne (od 14 hod.) pak u nás doma otevřeme dveře všem milovníkům autentických, hodnověrných vín. Nabízet budeme k okusu vína mladší, naleželá i archivní, degustovat bude možno po skleničce (ceny od 15 Kč) a nebo formou degustačních setů (standart se cca 3-5 vzorky za paušál přes rozšířenou verzi až pod GRAND TOUR, který bude obsahovat i gastronomickou vložku ve formě kozích klobásků, kozího sýra apod. (do vyčerpání již tak skrovných zásob).

Vzhledem k tomu, že mi již několik dní volají četní lidé s různými dotazy a dokonce se ohlásily dvě vícečetné skupinky, doporučuji mailem (richard@stawek.cz) či telefonicky (775197443) konzultovat optimální hodinu kdy přijít. Během degustačního odpoledne bude též možno zakoupit vybraná vína s sebou, případně se domluvit na tomto na nedělní dopoledne (9:00 až 11:00, nejlépe v sobotu sdělit kolik čeho a ráno bude vše připraveno).
Vrcholem autentického odpoledne bude pečínka/pajšl/šašlik/cokoli z mléčného kozlíka Honzíka. Kozlík je nevelký a masko lahodné, obzvláště k červenisku z Bočků. Proto doporučuji se poptat na rezervaci i v této věci.

Otevřené sklepy I. - jak to bude v pátek

Nadcházející víkend mají vinaři ze sdružení Autentisté akci Otevřené sklepy. Není to klasická lokální akcicčka, protože jsme poněkud rozeseti, každopádně podrobnosti ke každému z nás najdete na www.autentiste.eu

V tomto prvním dnešním (další budou následovat) příspěvku shrnu zítřejší podvečerní část - viniční piknik v Bočkách. Vzhledem k tomu, že aktuální předpověď počasí hovoří dokonce o dešti, je možné, že akce bude během pátku stornována, tedy každopádně ZMENA PROGRAMU VYHRAZENA.
Pokud se počasí přece jen umoudří a bude to vypadat, že to přečkáme v inkriminovanou dobu bez deště, nějaký takýsi start by měl být kolem šesté večerní. Na místě bude plápolat vatra, zájemci mohou bivakovat přímo u vinice. Catering vlastní a nebo můžeme zajistit klasiku (špekáčky/klobásky, pečivo atd.), nutno se však nahlásit dopředu a to do zítřejšího poledne. Na místě se bude hojně popíjet Divý Ryšák. Bude-li nálada, popějeme.
A místo činu? 48°56'17.256"N, 16°50'41.134"E
Ostatní informace sdělím po telefonu: 775197443. K sobotě a neděli napíši během dneška.
Howgh

Anita Song, USA: Divý Ryšák mi zachránil život!

Anita Song, dívčina ze San Francisca, k nám přijela po loňské srpnové asi dvoutýdenní návštěvě letos opět, a to v hodovní večer, také přibližně na dva týdny. Pracovala ve vinici, dělala a sklízela seno, pěčovala o kozy, pomáhala v domácnosti. Jednou tak cosi hledala ve své kabelce když v tu vytáhla korek od našeho vína. A spustila příběh...

Anita Song, USA

"Jo, a tady mám korek, který už rok nosím při sobě a myslím na vás. Připomíná mi totiž, jak mi váš Divý Ryšák zachránil život. No co tak nevěřícně koukáte? Bylo to takto: Když jsem k vám loni přijela, byli jste vlastně první místo po pražském letišti, kde jsem se zdržela víc než pár minut. Pod dvou týdnech výpomoci jsem pak jela ještě na jednu farmu kdesi v kopcích za Olomoucí a s sebou jsem pro své budoucí hostitele od vás dostala láhev Divého Ryšáka. Vůbec jsem v ten moment netušila, jak zásadní pro mne na mé cestě Divý Ryšák bude. Dojela jsem vlaky a autobusy na místo, odkud jsem se musela na farmu vydat pěšky. Šla jsem přes několik osad, kolem různých domů a lidí, ale nikdo mi vlastně nedokázal poradit, kde je má farma, zřejmě to bylo i z důvodů jazykové bariéry. Byla jsem už zoufalá, bylo totiž velmi horké počasí, docházely mi síly i zásoby vody, vzdalovala jsem se civilizaci kamsi do kopců a připadala si zcela ztracená. Pak mi došla voda, na mne mdloby, prostě jsem sedla pod tíží mého batohu vysílením kdesi v járku cesty, noc se blížila. Už jsem myslela, že tu někde skonám, dravá zvěř mě rozsápe, nikdo nenajde. Byla jsem blízko psychického a fyzického zhroucení, když tu mne napadlo vypít láhev Divého Ryšáka. Už ani nevím, jak jsem jej otevřela, vývrtku jsem jistě neměla, každopádně si pamatuji, že jsem ji vypila do poloviny téměř na ex, jakou jsem měla žízeň. V tom jsem ucítila neuvěřitelný příval energie, síly, elánu a byla jsem v mžiku plná optimismu! Vstala jsem, lehce si hodila na záda obrovskou krosnu a vyrazila k lesům. Za kopcem jsem potkala lidi, kteří mě nasměrovali k mé farmě a po šťastném uvítání s domácími jsme pak Divého Ryšáka dopili společně. Byl to pro mne tak silný a významný zážitek, že jsem si uschovala korkovou zátku od vašeho Divého Ryšáka jako upomínku na to, jak mi zachránil život!"

Alex (Austrálie), Živa, Anita, Teodor a Stáňa při večerním pikniku po náročném pracovním dni

Ozval se Mike

Mike u nás strávil cca od půlky února do cca půlky dubna celkem 10 týdnů na zemědělské praxi - podílel se na rekonstrukci a opravách drátěnky a opěrné konstrukce ve vinicích, stahoval réví, vyvazoval tažně, pásl kozy, lahvoval víno, štípal dřevo a spoustu dalších aktivit.
Mike je z Texasu a jeho prapradědeček přisel do Spojených států severoamerických někdy v počátku 20. století z moravských Zádveřic (u Zlína). Mike pak studoval 2 roky češtinu na univerzitě v Austinu a pobyt ve vlasti jeho předků pak byl pro něj logickým vyústěním jedné jeho životní etapy.
Mike je spíše flegmatický typ, česky se mu mluvit moc nechtělo, když už jsme jej ale u skleničky vína přinutili, sice pomalu, ale velmi precizně a gramaticky správně skládal věty.
Před pár dny od něj došel milý mail, jsem si jistý, že mu nebude vadit, když jej tu nabídnu širokému čtenářstvu. Věřím, že Mike se tu v Němčičkách jednou opět zjeví.

Mike po uspěšné výstavbě suché zídky z místních viničních valounů ve vinici Veselý

Richard,

            I just want to say how much I enjoyed my time stayin with you and your family.  My time spent with all of you was the highlight of my time in Europe.  I learned so much and wish I coulc have stayed for so much longer.  You and your family have become very important to me in my life and I hope to go back to work with you again.  If there is a way we can keep in contact I would really enjoy that.  Also I wanted to know if there was a way that I can get some of your wines over here.  I would really enjoy sharing the experience that I had working with you to the people I care about through your wine because that is the best way I could imagine.  I do not know how it works trying t ship things to the US from the Czech Republic, but I can find a way to make it work.  I would like to get a couple of cases if possible, but anything would be great.  Please email me so we can make this work.  I wish I could have stayed longer than I was able to, and I hope to come back some time.  Tell Stanya, Ziva, Teo, and all of your family I said hello and thank you for an amazing and unforgettable experience while I was in Nemcicky.

                                                   Mike Bravenec

Teodor abstraktně

Teodor Stávek, bez názvu, nedatováno.
Modrá je dobrá, ale zelená je zelená :-) Zejména na jaře a v létě...

Opět ty PodBočky aneb opravdu je moc horko...

protože to vypadá, že někomu asi přeskočil závit.
A co se tu vlastně děje? Je to asi hodinka, co tu po Němčičkách rozvážela pracovnice obecního úřadu dopisy. Ten, co skončil u nás ve schránce, byl určen mojí ženě.

Není to ani rok, co krajský soud vyhověl mému návrhu a zrušil Územní plán Němčiček v části nové zástavby Pod Bočky. Sleduji, že developerské hydře nenasytnosti a hamižnosti narůstají nová chapadla, nově pučí setnuté hlavy. Naše předky by nikdy nenapadlo takto hújat ze zemů, jak je záměrem několika málo vlastníků, kteří si tento připitomělý nápad zmysleli a prolobovali zastupitelstvem obce.
Co se změnilo od loňského rozsudku Krajského soudu v Brně, že se znovu mluví o zástavbě v lokalitě? Nic, na uvedených pozemcích, se od doby rozsudku stavět nesmí. ani uvažovat o zasíťování atd. Všimněte si též, že tón dopisu vlastně pouze oznamuje vlastníkům, stejně jako před 4 lety, když se okolo toho začalo mluvit, nějaký záměr na jejich pozemcích. Nikdo se jich předem neptal, zda mají tentýž záměr, nikdo s nimi nejednal, zda vůbec chtějí pozemek prodat atd.
Mluvil jsem s většinou lidí a buhvíjak o to nestojí, aby se na jejich pozemcích stavělo. Někteří si ještě živě pamatují, jak současná garnitura obce vyběhla s vlastníky pozemků pod současnou solární elketrárnou a nebo jak dopadl jeden z bývalých vlastníků pozemků v lokalitě nové výstavby (možná jich bylo více, vím jen o jednom případu). Asi nejabsurdnější je, že ti, kteří tolik prosazují zastavění NYNÍ čarokrásného údolí obklopeného naturovými panonskými dubohabřinami s remízky dřínů a zákus zástavby až do svahů vinic, se zároveň vinařstvím živí. Že by k produkci moravských zemských vín nepotřebovali moravské hrozny? Kamiony z jihu u nás po dědině v době vinobraní občas stávají....O TEMPORA, O MORES.
A mě pozvánka nepřišla :-) přesto, že patřím ke klíčovým vlastníkům pozemků Pod Bočky. Ptám se, proč?

Změna kurzu? aneb je horko a ještě přitopí

Za poslední rok jsem se tu, tady, zde a nebo taky tu zmiňoval o té šílenosti - bobové dráze v Němčičkách a peripetiích kolem vytunelovaných dotací při její stavbě - několikrát. Prvně to vypadalo, že krytí grázlíků malých i těch velkých, je pořádné, ba takřka až dokonalé. Dokonce to vypadalo, že pár lidí přijde definitivně o majetky a závazky vůči věřitelům zůstanou navždy nedobytné. Věřitelům se ale vyplatilo vytrvat, nedat se a být tvrdý. A zdá se, že se blýská na lepší časy, ostatně posuďte sami (řízení o odstranění stavby již bylo zahájeno, na soud byl podán další návrh na vydání předběžného opatření atd., bude zajímavé sledovat, jak se k tomu ve finále postaví ROP Jihovýchod) :