Tímto příspěvkem tu zakládám další rubriku, protože už mám těch těch blafů a hochštaplerské práce dost. Nazvěme to třeba
dementi.
Za panem redaktorem Sachrem, který napsal článek s názvem Hluboké kořeny, jež vyšel v rubrice Fokus časopisu Respekt č. 33/2013 na straně 28, jsem zajel až ke kolegovi-vinařovi Zdeňkovi Vykoukalovi, ke kterému se nahlásil kvůli připravované reportáži na téma aktuálních trendů ve vinařství. Přijel k němu i s fotografem za horkého letního poledne. Sedli jsme ve stínu na dvorku, popíjeli Zdeňkův skvostný veltlín a volně povídali. Znám tu práci z druhé strany, proto mě překvapilo, že Tomáš Sacher si v podstatě nedělal poznámky a diktafon jsem nikde neviděl. Na to, že se nepohybuje tak jistě v oboru (z většiny otázek či reakcí na naše slova to bylo znát), tedy docela odvaha. Už v úvodu mi děkoval, že jsem přijel ke Zdeňkovi za nimi, že prý stejně chtěli jet ještě za mnou a stejně by mne rádi navštívili i tak, jen co skončí svou návštěvu v podvečer v Rakvicích. Vzhledem k tomu, že jsem byl trochu skeptický kvůli jeho přístupu k zaznamenávání toho co jsme řekli, požádal jsem jej, zda by mi, pokud bude v textu má slova uvádět jako přímou řeč, mohl tento text poslat k autorizaci. Velmi ochotně souhlasil a vzal si na mě telefon. Projeli jsme pak v závěru Zdeňkovi vinice a rozloučili se - reportéři jeli do Rakvic za Milošem Michlovským a my se Zdeňkem jsme šli každý po své práci; já s tím, že navečer u nás dvojice zazvoní.
Nezazvonila a ani telefon nezazvonil. Tak jsem si říkal, že se alespoň ozve až to bude psát a než to odevzdá do tisku. Netušil jsem ovšem, že prodleva mezi dopsáním textu a odevzdáním do tisku bude tak krátká, že nebude panu Sacherovi ani stát za to, aby dodržel svůj slib a moji přímou řeč v článku mi nechal autorizovat. Dementuji tedy tímto to, co napsal pan Sacher v Respektu a vložil mi do úst, protože díky jeho odbyté novinářské práci jsou to bláboly.
Vezmeme to postupně:
1,
"Šlapeme bosýma nohama v sudech" - neřekl jsem v sudech, ale v kádích, pro pana Sachera asi nepodstatný rozdíl, já ovšem pak vypadám před kolegy z oboru jako pablb.
2,
"Můžete víno nechat zrát v plechových kádích? Anebo byste se měl držet původních dřevěných sudů, ideálně ještě z místního dřeva?", popisuje aktuální spor svého spolku jeden ze zakládajících členů Richard Stávek. On sám prý vsadil na "fundamentalismus" a víno skladuje v sudech z akátu vyrostlých jen pár desítek metrů od samotné vinice. - To bude asi záměna sudů za kádě. Mobilizace nebo kanalizace, jedno jest. Dále slovo
plechový jsem nepoužil, použil jsem ale slovo
nerezový. Na fundamentalismus, klidně bez úvozovek, jsem sice vsadil, ale ten se projevuje třeba tím drcením hroznů šlapáním, víno rozhodně neskladuju, sklep není sklad, ale víno zraje, případně se školí atd. v dřevěných sudech ze středoevropského, převážně moravského dřeva a do budoucna mám připraveno své vlastní dřevo, i ze stromů vyrostlých opravdu co by kamenem dohodil od vinice, každopádně vždy v dosahu hodiny svižné chůze od vinice :-)
K tomu, co v článku bylo vloženo do úst Zdeňkovi Vykoukalovi či Milošovi Michlovskému, se nebudu vyjařovat, akorát vím, že Zdeněk text viděl velmi krátce, v podstatě měl telefonát, že má na mailu text a že se na to má podívat, protože za půl hodiny to odchází do tisku. (A že tam prý bylo oprav...) Docela šibeniční... Nikdo není dokonalý, ale sliby se mají plnit, pane Sachere, nemusel bych tu brblat na vaši práci.
Naturalista, Richard Stavek (fot. M. Kapczyński)
