Prohledat tento blog

2015-05-24

Co zrovna čtu: Hrozen je dítě a potřebuje totální péči

Přišla mi dnes od kolegy-vinaře zajímavá sms: VO 7-8, 2003, str. 323, zajimavy clanek k cervenisku.
Nelenil jsem, šáhl do do své vinařské knihovny a nalistoval zmíněný článek. Po jeho přečtení jsem si uvědomil, že se toto interview tehdy stalo doslova šlágrem roku a i z mého pohledu patřilo k tomu lepšímu, co ve VO v té době vycházelo. Vzhledem k tomu, že ne každý má po ruce archiv starých výtisku Vinařského obzoru, rozhodl jsem se podělit se o dnes už téměř 12 let starou rozpravu, kterou vedl vinařský elév s vinařským nestorem, i s čtenáři zde na blogu.

Přidat popisek




Hrozen je dítě a potřebuje totální péči, tvrdí Josef Peřina

V sérii technologických informací k červeným vínům, která jsou tématem letošního letního dvojčísla jsme se pokusili strany VO oživit trošku jinou formou textu – volným rozhovorem. Oslovili jsme jednoho z velkých vinařů naší současnosti, dlouholetého pracovníka společnosti Mikros-vín Mikulov, Ing. Josefa Peřinu, který byl možná první vinař, který u nás začal prosazovat přípravu přírodních nedoslazovaných vín tak, že je sám již dávno dělal. Náš rozhovor proběhl jak jinak než ve vinici.

Dnes jsme se sešli na téma modrých odrůd, resp. k červených vín. Nacházíme se ve vaší vinici „U Křížku v Drnolci u Mikulova, můžete nám tuto lokalitu přiblížit?
Jde o velmi suché místo, velmi teplé místo, někde v rovinných polohách s menším obsahem vápníku než bychom si přáli, tedy ne příliš se hodící pro modré odrůdy. Ale bílé odrůdy tady poskytují velmi příjemná medově až pomerančově zabarvená vína. Samozřejmě mám na mysli dobře vyzrálé a cíleně pěstěné hrozny. Jsou tady polohy dobré k produkci vína na sekty, tato vína drží kyseliny. Moje filozofie spočívá v základu v řezu na jeden tažeň. Všimněte si, že zatížení na jeden tažeň je naprosto dostatečné pro plodnost a teprve takto přinese konkurenceschopné výsledky.

Jaké zde pěstujete odrůdy?
Chardonnay, Veltlínské zelené a pro mě jeden řádek „Rýňáku“, všecko se řeže stejně a filozofie je vypěstovat co nejméně révového semene a tím i jinou kvalitu. Stejně léta neznáme nic jiného než kvalitu přívlastkovou – v devadesátých letech jsem neměl u Chardonnay žádnou úrodu pod 21°NM, proto jsem zastánce „zóny B“, neboť jedině toto má cenu a jedině zde je ekonomický smysl do budoucna. Pěstovat po staru, to ne, to opravdu ne.

Vidím, že máte v meziřadích dřevěný popel…
Ano, je ze dřeva, které se běžně používá na vytápění domů. Nehnojím anorganicky, hnojí se buď jenom slámou – mulč - nebo se zpracovává réví mulčem v půdě a k tomu ještě dřevěný popel. Hnojení tu nebylo potřeba, snad jen při rigolaci. Dodávám pouze hnůj, slámu a nebo výlisky.

Vy tedy redukujete především řezem, pak se dá také úroda redukovat odstraňováním hroznů…
Už je čas (13. 6. – pozn. red.), kdy začínám odstraňovat také nadbytečné hrozny.

Tedy za jak dlouho po odkvětu?
Nyní, ale někdy i v květu. Podle toho kolik je hroznů.

Takže nečekáte na pozdější fenofáze a vývoj vegetace?
Redukujeme postupně. Ze slabých letorostů dříve a samozřejmě poté jdeme třeba až na jeden hrozen na letorostu. Např. zde jsou dva, podle toho jak je keř vzdušný. A ten „Veltlín“ samozřejmě bude mít na hrozen 40, 50, 70 dkg . Pak mi stačí 7 - 12 hroznů podle odrůdy, podle velikosti hroznu.

V našich podmínkách bychom měli být na modré odrůdy ještě přísnější než na bílé, nemýlím-li se?
Přesně tak. Modré odrůdy mají tu nevýhodu, že u červených vín se požaduje nižší kyselina než u vín bílých. U modrých odrůd je potřeba  kyselinu nižší a bohužel v  našich oblastech réva produkuje do hroznu dost kyseliny jablečné. Úloha vinaře je vypěstovat hrozny takové, aby hladina kyselina byla upravena už ve vinici tak, aby technolog ve sklepě měl co nejméně práce. A pak jsou všichni slavní, když to takto dokáží. Takže je to limitované prací vinohradníka – opět jde zejména o redukci révového semene. Optimum je 15  až 25 tisíc hroznů na hektar podle odrůdy. Pak už se kvalita dá dosáhnout - stane se to, že je připraven takový mošt, se kterým se ve sklepě nemusí nic dělat. A to je ideální stav, kdy je každý vinař generálem, protože pak to jde skoro samo, pak je víno dobré, takové pozdní sklizně mají mnoho redukovaných hroznů, co nejvíce vyzrálých, tedy „vypečených“ hroznů modrých odrůd, protože se navodí stav, kdy vinař nemusí ve sklepě moc zasahovat.

Josef Peřina


Nedávno jsme hovořili o tom, že červená vína z modrých odrůd jsou srovnatelná s víny francouzskými nebo s jižnějšími až od těch cukernatostí výběrových.
Ano. Z mé zkušenosti si myslím, že naše červené víno je z našich rovnoběžkových poloh srovnatelné, až když dosáhneme cukernatosti alespoň těch 23 °NM – a tam teprve začíná kvalita, pak je to snadné. Víno je opravdu zajímavé, konkurenceschopné a můžeme za něj požadovat odpovídající  peníze.

Je třeba to ale asi skloubit, není přece jenom ta cukernatost…. jde hlavně o snížení produkce - několikrát jsem se setkal s tím, že vinaři měli červené víno i třeba v pozdním sběru, ale to víno bylo stejně řídké, protože měli i přes 5 kg na keři.
Tak to není žádné víno. Kvalita červeného vína začíná až tam, kde je 30 a více gramů extraktu. A to nelze z velké úrody, 5 kg na keř, to je u modrých odrůd naprostý nesmysl. Hranice výnosu bude u nás určitě nižší než v jižnějších oblastech. Jsou ročníky, které by možná přinesly i větší úrody, ale zase už s tak nízkým extraktem, že je to jen těžko srovnatelné se světem. Světové firmy jdou zpravidla cestou snižování výnosů, ale mohou si říct obrovskou cenu. Zde je ale taky kvalita stabilní. Přesvědčení některých vinohradníků, že i nejvyšší výnos je správný, není dobré. Ne všude se zvládá technologie červených vín, protože ne všichni mají ohřívání v každém stádiu technologie a další je že nedáme červenému vínu čas. Bohužel ne ani v tom základním, tj. ve vinici.  Tzn. nemůžu sklidit modrou odrůdu v září, když mám na mysli Svatovavřinecké nebo Frankovku, ono to třeba vypadá pěkně, ale podstata tam být nemůže. Protože v této době jsme ještě nedosáhli stavu, kdy je dostatečně vyrovnaná kyselina s obsahem cukru – není tedy technologická zralost hroznu.

Kdy začíná u těch nejpěstovanějších modrých odrůd optimální doba sklizně? Problém bývá právě nesprávný termín – jak poprvé „zahrkají“ bedny, všichni nedočkavci začnou  sklízet, aby nebyli pozadu za sousedem.
U modrých odrůd jsou to správně teprve pozdní říjnové a listopadové sklizně a to i v těch nejteplejších polohách.

Znamená to tedy, že např. do okrajových oblastí modré odrůdy vůbec nepatří?
Nemůžu říct, že ne. Na Roudnicku, Mělnicku se dříve modré odrůdy pěstovaly, ale pěstovaly se na hlavu. Tedy tam je jasný důkaz toho kam musíme mířit. Opustili jsme to, co tady předkové ze zkušenosti zanechali. Já pamatuji ještě „Portugaly“z Drnholce – byly husté, borůvkové, švestkové. Přímo u země, úroda byla velmi malá, protože ta hlava neposkytovala možnost velké úrody. Protože to bylo blízko u země vypečené, tak tam byla vyrovnaná kyselina a k tomu ta stará technologie – dlouholeté vyležení v sudu.

Tedy záleží i na vypěstování správného pěstitelského tvaru?
Je třeba se také řídit podle teploty regionu. Když vím, že zde v Drnholci je tepla dostatek, kdyby tu byl ještě dostatek vápníku,  tak tady můžu dělat modré odrůdy ve smyslu vyzrání hroznu. Na vápenité poloze, kde budu dostatečně redukovat sklizeň, se tak dočkám ve většině ročníků zajímavého červeného vína, které je konkurence schopné, ale na první místo kladu důraz v tom smyslu, že jsme oblast pro bílá vína, ve většině případů. Ano, jsou regiony např. Velkopavlovická, že se tam bude modrým odrůdám dařit lépe než tady, určitě a mají tam šanci.

Tzn., že byste v tomto Mikulovském regionu nedoporučoval modré odrůdy?
Název Mikulovsko to je příliš široký záběr. Mikulov samotný má dostatek vápníku. Jsou velice krásná červená vína např. z Perné a okolí. Někde už je to příliš vysoko, ale v Mikulově jsou velice zajímavá červená vína. Přiznám se, že jsou ještě lepší regiony, lokality. To bychom mířili právě do oblasti Hustopečské pahorkatiny.

Jaký máte názor na odlisťování modrých odrůd?
Odlisťuji po celou dobu, jak začne mít réva před květem, tak postupně odlisťuji. Nenásilně, nešokově, sem tam, prostě stálá péče o jedince. Hrozen je dítě, který potřebuje totální péči. To je cesta k tomu, aby i modré odrůdy a v podstatě i červené víno, byly u nás nějakým způsobem zajímavé, aby bylo konkurenceschopné, aspoň na té úrovni našeho rovnoběžkového pásu, kde se můžeme srovnávat s přírodou jiných zemí. Takže slunce, slunce, slunce, vypečený hrozen.

Doporučujete odlisťovat až k hroznu?
Jistě. Rostlina révy nepotřebuje kvalitu, kterou my požadujeme, ona potřebuje vyprodukovat semeno. To je její přirozenost. Odlisťovat musíme tak, aby dovnitř keře mezi hrozny šlo sluníčko. Nejvíce péče se věnuje těm letorostům, které jsou ve středu keře, protože jsou plánovány pro řez, ale jen kvůli tomu, aby tam bylo světlo.
 
Někdy se uvádí, kolik jeden hrozen potřebuje listů k dostatečné produkci cukrů.
Jednoznačná zásada: čím více listů na hrozen, tím kvalitnější produkt.

Mezi starým kožovitým listem a mladým světle zeleným je však rozdíl…
Ano, dost často se odstraňují staré listy, ale přiznejme, že mají velice pozitivní vliv na hrozen a tím na kvalitu moštu a vína. Mladé listy jsou problematické, protože dělají jakousi špičatost vjemu vína. A zálistky, tam je také problém. Takže zálistky při odlisťování odstraňujeme v oblasti hroznů, dál potom jenom podle potřeby, když je to zastíněné. Vyšší zaštipujeme, protože listová plocha je důležitá, záleží ovšem na ročníku. Jestliže to bude ročník, který bude typu ročníku 2000, kdy réva nemá dostatek kyseliny, tak zálistek je přece jenom sem tam potřeba. Kyselý ročník, větší redukce. To je takové riskování profesionála – buď se trefím nebo ne. Přeji si, aby tu bylo dostatek listů, naše hranice je asi tak čtrnáct listů nad posledním hroznem. Šest listů nad posledním hroznem je katastrofa pro kvalitu - začnou růst zálistky, které jsou negativní z hlediska hladiny kyseliny jablečné. Pokud to jde, co nejpozději osečkujme a co nejdále, tak čtrnáct šestnáct listů nad posledním hroznem.

Optimálně nad jediným na letorostu, což by bylo nejsprávnější.
Ne, pokaždé nejsme tak dobří. Takže když mám u bílých na jednom tažni osm oček, tak osm hroznů by bylo málo. U modrých odrůd je pro nás optimum pět šest hroznů na keř. U některých vinařů však při zhuštěném sponu a při méně pečlivé zelené práci dochází ke stínění. Já jsem pro spon alespoň 2,5 metru. Mezi dvěstědvaceti už bych váhal, protože si řady bočně stíní. Jestliže máme požadavek čtrnáct až šestnáct listů nad posledním hroznem, tak už nedokážu, aby sluníčko proniklo mezi boční řádky. A to rozhoduje o jednom dvou stupních cukernatosti. Jedná se o osvětlení sluncem, jinak by užší spon nevadil, ale boční osvětlení je skutečně problém. Nebude to problém v Itálii, ale ve Zlechově a tady u nás, u modrých odrůd, určitě. Potřebujeme slunce a  dosáhnout vypečenosti hroznů, abychom měli alespoň tu třešeň. Ostružina už je moc dobré a borůvka zlato. Ale musí to být borůvka, která má zároveň extrakt, hustou podstatu. V některých ročnících se to dá, ale v těch mokrých podzimech lituji vinaře pěstující modré odrůdy.

Modrý hrozen má barvu tmavší, tzn. že pohlcuje více tepelného záření. Na světlejších půdách pak někdy dochází odrazem slunečního záření k popálení hroznů.
Stává se to i u bílých odrůd. To je risk vinaře, který chce dosáhnout maximální kvality a musí až riskovat. Já odlisťuji poměrně často, ne násilně, ale často, tak, aby hrozen byl jakoby na sluníčku, ale stane se, že je někdy popálený. Je to cena za to, že vypěstuji něco zvláštního, jedinečného

A může se to ve víně projevit ono popálení hroznu? Nezjistil jsem to, protože když je zde totální péče o hrozen, tak ty popálené nebo bobulky poničené kroupami během vegetace vytrháme. Vše, co je nevhodné u modrých odrůd tak vytrháváme, není to žádná škoda, protože hrozen redukuji.  Proti obalečům vůbec nestříkáme. Ať si klidně zlikviduje třetinu bobulek, protože nám tím jenom pomáhá.

Teplotně je prý v regionu rekordní rok, i pozdní odrůdy jsou již odkvetlé…
Ano, např. Ryzlink vlašský dokvetl před dvěma, třemi dny což je o týden dřív než bylo loni a to byl pro mě rekordní rok za celých 45 let, co působím na Mikulovsku

Co je pro vás v buketním a chuťovém komplexu našich červených vín podstatné?
Naše červená vína poskytují zpravidla jenom to základní ovoce: višeň. Ale my bychom potřebovali alespoň třešeň a chceme ostružinu a to co dělá červené moravského víno úžasným, je borůvka, suchá švestka, povidla. Světová tónina je marmeláda. Jsou to výjimečná vína celosvětově, ale to je jediná správná cesta. Dá se toho dosáhnout, když velmi silně redukuji, a to celoročně.

Jsou podle vás u nás jakousi alternativou pro modré odrůdy růžová vína?
Jsou a nejsou. Já si myslím, že nemůžeme konkurovat jihu Francie. Pokud najde někdo pro jakýkoli výrobek obchodní kontrakt, tak ať to dělá, to přece nemůžeme nikomu zakazovat. Myslím si, že udělat dobré růžové víno je víc jak „maturita“. Udělat jakékoli lze, ale aby to byl světový tón cibulové barvy a takové té zvláštní příjemné bytelnosti-kořenitosti, nekyselé, to nelze z každé zralosti a z každé technologie pěstování hroznů. Špičatě-kyselé-řídké, to dokáže každý a z čehokoli.

A co např. klarety z modrých hroznů?
To je velmi zajímavé téma. Zase k tomu patří vyzrálost hroznů a redukce révového semene a révových plodů, protože následně je to úžasně pitelný výrobek, konkurenceschopný všude. Naše polohy mají cenu v tom, že si dokáží udržet pitelný tón kyseliny, výši aroma. Nezbavujeme se toho.

Myslíte, že pro některé naše modré odrůdy je variantou cesta ke klaretu, např. pro výrobu šumivých vín, zvláště v oblastech, kde je v půdě dostatek vápníku?
Dobrý nápad na směsi pro přípravu šumivých vín. Bude ale pro nás daleko snadnější dělat sektová vína z bílých odrůd. Některé naše polohy jsou na to přímo „zlaté“, ale u červených se to budeme muset víc učit. Cesta tam je. Přimíchat Rulandské modré z dobré polohy do bílého sektu bude asi dobrý nápad.

Kdybychom tady tuto úvahu zcela zkompilovali  - co třeba růžový sekt?
Proč by ne, ale já vlastní zkušenosti s výrobou nemám. Velmi mi chutnalo, rád bych ho pil, ale je třeba se to naučit připravit. Nebude to jednoduché. Naučit se to tak, aby to bylo srovnatelné se světem. Příroda na to tady má, když tady bude filosofie redukovaných úrod a péče o hrozen jako o každé dítě zvlášť, pak je toho možné dosáhnout. To je cesta světových firem.

V současné době jsou obrovské problémy se srnčí zvěří. Jak jste na tom zde, v Drnholci? Je tady s nimi problém, momentálně je to nejhorší škůdce vinohradu. Zajíci a králíci zdaleka tolik neškodí. Srnčí se však nedá tak snadno odehnat.

Myslíte, že globálním oteplováním a tím posuny klimatických pásem by se to pěstování modrých odrůd u nás zlepšilo?
Ze zkušenosti je to na lidský život příliš krátký. Může to být výkyv, ale taky se to může vrátit negativně. Kde máme napsáno, že třeba za rok tady nebude kvést réva 22. července. Roční 1980 byl tím typický - 22. července kvetl Ryzlink vlašský. To byl ten ročník, kdy se sklízeli zmrzlé hrozny, hnědé, cukernatost 11-14, vozilo se to zmrzlé v kádích vinařům a nakonec z toho byla také vína. Někteří na ně dokonce rádi vzpomínají, ale já s tím naprosto nesouhlasím. Asi se vše vypilo, ale že by to byla nějaká kvalita, která by mohla ve světě konkurovat, tak to ne. Morava může konkurovat právě redukci co největšího množství révového semene. U červených to bohužel platí o mnohonásobně víc.

Právě. Je náš trh dostatečně velký na to, abychom v případě větší produkce prodali tolik přívlastkových vín?
Rozumím kam míříte, to není jednoduché rozhodnutí. Ať každý vyrábí to, co se mu podaří prodat. Tzn., že i horší červené víno se dá prodat, když na to budu mít zákazníka, ale budu ho mít? Já si nejdřív musím udělat nějaké jméno, image pěstitele, oblasti, lokality a vinice a to dokáži jedině přes špičku a daleko snadněji než přes obyčejný výrobek. Laciných výrobků se bude určitě objevovat víc než nejšpičkovějších.  Vždycky se zatím prodali nejsnadněji ty nejšpičkovější. U nás se nejsnadněji prodává víno drahé, které má nějaké jméno.

Asi nemá smysl konkurovat jihu jakostními červenými a už vůbec ne červenými stolními – vyrobí levněji a kolikrát jejich stolní červené je lepší než naše jakostní...
…protože oni dosáhnou dvěstě metrákový výnos a přesto je to ještě pitelné. Přiznejme si, že tam je i víc technologických zkušeností ve sklepě. U nás se ještě pořád technologii červených vín učíme. Další generace vinařů  už bude určitě o kus dál. A pokud bude dobrá ve vinici, tak potom se ve sklepě snadněji bojuje a ještě snadněji v obchodě. A to je podstatné. Udělejme dokonalou práci ve vinici a pak se najde určitě mnoho sklepařů, kteří víno zvládnou světovým způsobem a když vínu dáme jeho čas a budeme mít na něj technologii a k tomu samozřejmě najdeme místo v obchodě – co víc si přát? Vína si najdou si své zákazníky, protože to bude něco jiného, zvláštního.

Které ročníky co se týče červených vín měly význam, když se ohlednete zpět?
90. léta byly celkově velmi dobré, kromě roku 1996. Byly to teplé suché ročníky. V 1998 byla trošku problém s vodou na podzim a s hnitím, ale přesto svým způsobem vyzrálý. Jinak špičky byly v letech 1999, 97, 95, 93, 92, 2000, celkově to ale bylo teplé a suché desetiletí, snad kromě 1996 a 1998. V letech 2001-2 byl vývin hroznů velice příznivý a najednou v září přišli deště a zde je pro nás nebezpečí.

V tomto je největší problém pěstování modrých odrůd na Moravě – deštivý podzim. Takže patří sem vůbec modré odrůdy?
Do těch nejteplejších oblastí a nejlepších poloh s dostatkem vápníku v půdě jednoznačně. Mám velmi rád Merlot a ten potřebuje nejteplejší oblasti, je velmi pozdní, ale má jednu výhodu má měkký tanin, má měkkou kyselinu oproti Cabernet Sauvignonu.

Dnes se více jak polovina vinic osazuje modrými odrůdami. Jaký na to máte názor?
Všichni vinaři máme z něčeho strach. Z přírody, jak víno dopadne a i z reakcí obchodu. Takové obavy musí mít všichni, kteří vysazují modré odrůdy. Bohužel ten strach nepramení z nedostatku znalostí, že někdo podniká v tomto směru, aniž by byl dostatečně zkušený. Mnoho lidí dnes vysazuje modré odrůdy, aniž mají ponětí, co je čeká. Dokonce znám výsadby odrůdy Cabernet Sauvignon v padlinách….!

Momentálně se červené víno nejlépe prodává, je to „boom“ módy červeného vína, ale to může rychle skončit.
My těm červeným odrůdám nedáme ve většině případů ve vinici tu správnou filozofii. Pěstuje se příliš mnoho, příliš na kvantitu. Nemáme dostatečně zavedenou technologii - teď mám na mysli ohřívání rmutu a ohřívání při odbourávání kyseliny jablečné a také červenému vínu nedáme čas. Svět nechává červené víno jeden dva roky v sudu, pak se lahvuje a víno leží a až víno dozraje, jde do obchodu, samozřejmě za vysokou cenu, ale tam je potenciál našich oblastí, který je zatím pro našeho konzumenta skrytý. Je zatím jenom málo lidí, který si mohou dovolit koupit starší ročníky nebo je mají doma archivované a teprve teď dochází na to že ročník 1999 teprve přichází na vrchol. A přitom obchodně už vlastně neexistuje.

Jedna z nejvysazovanějších odrůd je Cabernet Moravia, máte s ní nějaké zkušenosti?
Pěstitelsky se mi ze začátku líbila, jinak větší zkušenosti nemám. Je to odrůda, která v našich podmínkách neochotně bere cukr. Hrozen se mi ve vinici líbil, teprve v loni se z ní na mém dřívějším působišti (Mikros vín Mikulov – pozn. red.) udělalo první víno, takže moc k tomu zatím mluvit nelze. Vadí mi u ní, že velice snadno dělá makové tóny. To je právě problém horších pěstitelů, kteří nezvládnou agrotechniku a správnou filozofii pěstování hroznů. Makový tón je u nás zcela přijatelný pro mnoho lidí a akceptují ho, ale ve světě je nepřijatelný. Je důležité, aby Cabernet Moravia vyzrála tak, aby ve víně makový tón nebyl, pak může být zajímavá. To platí u všech modrých odrůd. Jakmile nejsou dostatečně vyzrálé, jakmile jsou to trávové a špičaté tóny, kyselina jablečná, makový tón – to nepatří k červeným odrůdám. I to základní ovoce - višeň - u nás někdy ani neexistuje, a tím by nás mohli převálcovat všichni ti jižnější sousedé. My chceme aspoň třešeň, ostružinu, borůvku.

Můžete o ohřívání rmutu říct něco konkrétního? Jaké s tím máte vy zkušenosti?
Narážím spíše na tu malopěstitelskou produkci červených vín, kde se přivezou hrozny, rmut v kádích je stresovaný zimou. Tam je potřeba teplota 30 stupňů a kousek víc.

Takže od začátku ohřát.
Aby se vyluhovalo barvivo a aby víno dostalo ten správný tón. Když tam rmut leží jen tak, tak se vyluhují nevhodným způsobem třísloviny, takové ty tvrdé třísloviny, nezralé – a to je hrubá chyba. Obráceně: těžko udělám nějakou chybu u stoprocentně vyzrálého hroznu. Tam není tvrdý tanin a všechna červená vína mají být založena na tříslovině, protože to je moment, který víno víc podrží. Proto k červenému vínu třeba patří sudy barrique. Ovšemže, když jsme ve vinici udělali všechno dokonale, tak rmut může vykvasit i v nerezu nebo v neprodyšné nádobě, ale pak potřebujeme dřevo, bez něj to prostě nejde. Kvalita neprodyšných nádob není dostatečná. Nedýchá pravým způsobem.

Jaký máte názor na používání síry do rmutu u modrých odrůd?
Při dobře dozrálých hroznech a dobrým pH  - žádnou síru.

Jak to vidíte se zákvasem? V které fázi přidat kvasinky?
Naše praxe byla taková, že jakmile se rmut dostal do kádě, do kvasné nádoby pro rmut, tak tam byl okamžitě zásah ohřátím na 30° C a kvasinky dodány ihned. Protože když nepoužíváte síru, tak jsou tam možné různé oxidativní procesy a nebo v horším případě těkavé kyseliny.

Jaký máte názor na používání enzymů?
Není třeba, příroda nic nepotřebuje. Protože my se nebudeme moci živit typy červených vín „dvěstě metráků po hektaru“, co tam budu vyluhovat? Negativní záležitosti? Na co barvu, když mám hrozen dokonale vyzrálý. Mám takovou barvu, že si  s ní nevím rady. Proč zvyšovat negativní tóny typu zapařeného sena a něco, co je nám cizí, co není přírodní. Myslím ten tón, teď nenarážím na enzymy, narážím na výsledek. Protože když přivezu dokonalý hrozen, tak nepotřebuji nic, ani síru. Ať víno přežívá díky přírodní tříslovině. A pak je tam přirozená pitelnost, která každého zaujme.

Jak to vidíte s délkou nakvašení na rmutu?
Když je to dokonalý hrozen, tak mu nevadí, jestli je to krátce nebo dlouze. Otázka je, co s tím vínem zamýšlím -  jestli je na krátkou dobu životnosti, tak stačí krátké nakvašování. Ve víně jsou lehčí lákavé tóny, ale pro moji osobní chuť a asi většina zkušených „červených“ vinařů řekne, že nakvašovat déle. Víno má pak větší šanci déle žít. A tedy i cena stoupá.

Delší tzn., že i po nakvašení se to nechává ještě macerovat?
Klidně bych šel i na tři neděle. Zpravidla to u nás omezuje technologická možnost, protože musí přijít další várka a mě nutí lisovat. Ale kdybych hledal špičku, která má minimální kyselinu, tak bych to tam nechal déle.

Jaký je váš názor na barriquová vína?
Ke špičce kvality modrých odrůd dobrých ročníků s menší kyselinou, vysokým extraktem barrique patří. Je to prodloužení životnosti. Je to dotvoření charakteru a momentální móda, která se mi líbí, ale ne pro bílá vína – tím je zbavujeme výhod severnějších lokalit. Odbouráváme charakter naší oblasti. Okrádáme se o část obchodní niky, která je naší doménou. U modrých nevidím jinou cestu. Špičkové ročníky a hrozny v sudech barrique vyrostou, v každém případě obchodně.

Červená vína potřebují čas i na tom sudě. Vy jste hovořil, že i dva roky.
V historii jsem si vyčetl někde o červeném víně Roudnickém, Litoměřickém a Žernoseckém, že tam bylo léta na sudu, třeba pět šest sedm roků a to „Burgundské“ (dnešní Rulandské modré či Pinot noir – pozn. red.). Věřím, že to víno muselo být dobré. Nebyla tam žádná přestávka ve vyvínění sudu. Pořád tam bylo víno, které udělalo nějaké prostředí, které je pro víno zajímavé. Negativní látky pro smyslovou část lidského posuzování odezněly v sudu. Protože to bylo z hlav, bylo velmi zajímavé. Tak se vlastně dnes imituje barrique, svým způsobem. Dost třísloviny a rychlejším způsobem navodit stav vína jakoby staršího. Ale přirozeným a dobrým způsobem. Chvályhodným. Najděme odvahu v pěstování méně hroznů a redukujme úrodu na jednotlivých keřích. Druhá věc je mít peníze na technologie. Vše musí být stoprocentní, absolutní čistota, šance ohřívání, šance ekonomická.

K tomu nás ovšem brzy donutí zahraniční konkurence. Možná máte ještě nějakou lahvinku z těch nejlepších ročníků schovanou nebo občas sledujete - jakou mají perspektivu ty nejlepší ročníky v našich podmínkách pro červená vína, kolik let?
Když mají dostatek třísloviny, tzn. když se ta tříslovina neodstraňovala uměle, když tam nebyly enzymy – já si myslím, že ročník 1999 by byl dobrý teprve v roce 2009. Určitě u Frankovky u Svatovavřineckého.

Poměrně hodně je u nás a zejména v Rakousku pěstovaný Zweigeltrebe, jaký máte názor na tuto odrůdu?
Z vápenitých poloh, z malých úrod je víno velmi dobré, velmi husté. Má však nevýhodu velké úrody. Při cukernatosti nad 23 NM - kdyby tam bylo 24, 25 NM - tak pak už je to – „Víno“ je  tam ta vypečenost. Dokáže až borůvku, dokáže být hustý. Kdo pěstuje modré odrůdy na nevápenité poloze, musí tím spíše pěstovat ještě méně, musí sklízet daleko později, protože teprve pak je tam „vypečenost“.

To je jistě zajímavý tón pro červené víno. Určitě máte spoustu poznatků z Rakouského vinařství. Myslíte si, že po vstupu do EU nás zaplaví svými červenými víny? To si netroufám říct, ale Rakousko spíše ne. To půjde cestou jako my. Bude se snažit v  úspěšných lokalitách u úspěšných vinařů udělat kvalitní výrobek. Musí jít tou cestou jako my. Pro nás je nebezpečí Itálie, Španělsko. Proto nemám obavy u špičky bílých vín a prodají se i červené špičky. I v Evropě existuje problém, že největší část dotací jde na likvidaci přebytků vín a to nejsou ty špičkové. Když tu bude přebytek obyčejných červených vín, tak to bude těžký život. Určitě se mezi nimi najdou podniky a vinaři, kteří to zvládnou. Vstupem do EU bude tvrdší bič na lidi, kteří dělají obyčejné ne moc kvalitní výrobky a bude daleko tvrdší kontrola.

Děkuji za rozhovor.

Text a foto: Richard Stávek




(text vychází bez úprav, tak jak byl napsán a odevzdán, ještě před jazykovými korekturami, tak prosím o laskavost)

2015-05-23

Pozvánka do Prahy 25.-27.5.2015

Můj kamarád a milovník našich vín, Hynek Novotný z Liberce, je distributorem kvalitních vín v severních Čechách pracujícím pod značkou Decanté. Vína s logem Divého Ryšáka oblibuje již od loňského podzimku. Po úspěšné liberecké ochutnávce na sklonku dubna přišel s nápadem, že naše vína vezme na svůj stánek na prvním ročníku vinařského veletrhu Prague Wine 2015, který se koná od pondělka do středy následujícího týdne. Decanté nabízí svým zákazníkům (distribuují i v Praze; mezi jejich odběratele patří restauranty ze skupiny Ambiente) kromě několika vybraných tuzemských vinařství také vysoce jakostní vína z Itálie, Francie, Nemecka a dalších zemí.
Z našich vín zde bude možno ochutnat:
cuvée Veselý, oranžové, 2013, nesířeno
cuvée Špigle-Bočky, oranžové, 2013
cuvée Veselý-Bočky, červené, 2012
cuvée Špigle, červené, 2011
a k tomu pro zajímavost letošní inovativní novinku Mladý Boček 2014.
V pondělí odpoledne se s velkou pravděpodobností v prostorách Výstaviště v Letňanech ukáži a na stánku společnosti Decanté budu k dispozici pro konzultace a dotazy k našim vínům.

2015-04-06

Jarní směsice: BD, biojabka, durman a muzika

Tak jsem v minulém týdnu navštívil jednoho našeho pražského odběratele, abychom prohodili pár slov o dalších našich vínech, která je možno dodat. Mám ve zvyku občas shlédnout, jedná-li se o místo, kde jsou naše vína dále prodávána, jak je o ně pečováno.
Špigle-Bočky a Coulée de Serrant, tak se to nějak sešlo...
Letmé nahlédnutí do temperované vitríny mne velmi uspokojilo. Podle personálu nešlo o nějaký úmysl, ale spíše o dílo náhody. To je dobře, takových náhod více.

Občas proběhnu nějaké obchodu s bioprdukty, abych byl v obraze jaké jsou trendy.
biojabka ze devět pětek
Biojablka za 90 kaček. A my s tím, když je větší úroda, krmíme kozy a králíky :-) Úkol pro podobnou budoucí situaci: zkusit si udělat taky trochu toho sajdru. Za chvíli to bude dělat kdekdo, tak abych byl v obraze...

Na podzim jsme vyčistili jednu louku od invaze durmanu. Je toho pěkná kopka, rozměrově asi tak 2x3 metry, metr pade na výšku. A je potřeba to spálit.

Durmanová hromada
Někteří asi už tuší co chci naznačit :-)

Z velikonočního odpoledne....právě byly položeny základy STAVEK´s BAND (zleva): Eliška S. (2005), flétna - Teodor S. (2009), kytara - Živa S. (2007), akordeon. A já jsem to celé dirigoval. No, musíme trénovat...

STAVEK´s BAND
Holky už znají noty a umí leccos zahrát, Teo kytaru dostal asi hodinu před pořízením fota, nicméně strunzvuky jej baví a v jeden moment se pustil do zběsilého duznění čerstvého dárku a řinul se z něj automatický text...prostě vypouštěl ústy co mu zrovna přišlo na jazyk....neskutečné, co udělá s malým děckem velikonoční atmosféra a krátká návštěva dětské Křížové cesty. Jeho hlavním tématem byly biblické výjevy z ukřižování Krista a jeho následné zmrtvýchvstání...promítal do automatického textu svůj pohled na tyto události....fakt jsem šel do kolen.

Velikonoční neděli jsme měli také nějakou sešlost, tak se i vína popilo - kromě růžového Hauswein a Mladého Bočku také Pálava z Lechovic, Karmazín z Boleradic, Hibernal z KH a jedno červené, bohužel neidentifikovatelné víno Leoše Horáka z Vrbice (na hrdle byla nálepka, že kdysi vyhrálo svou kategorii na Vinum Juvenale).

2015-04-01

Tukdam

Paramhans Swami Maheshwarananda
K východním naukám mě to táhlo již dříve - zde na snímku návštěva hinduistického komplexu na ostrově Ile Maurice v roce 2001
Někteří z vás možná vědí, že od září 2004 se věnuji jogínským praktikám. Navštěvoval jsem Centrum jógy v denním životě, věnoval se ranním a večerním cvičením a meditacím, účastnil se různých událostí, mezi jinými např.jogínských setkání v Ášramu ve Střílkách, kde nás dokonce navštívil samotný zakladatel systému Jóga v denním životě Paramhans Swami Maheshwarananda, s kterým jsme v davu zpívali, tančili a naslouchali mu.
S jogínskými praktikami jsem neustal ani po návratu do Němčiček a usazení se. Sice už jsem tolik necestoval, ale o to více se věnoval kontrolovaným dechovým cvičením, různým druhům obtížnosti jednotlivých ásán, prohluboval jsem cviky se samotnou pránou a posouval své vědomí o řády výše, nejenom při jogínských kontemplacích v ranním tichu za rozbřesku či při západu slunce.
Asi vás některé napadlo, jak se jóga, která je známá příklonem ke střídmosti a vegetariánstvím, snoubí s životem vinaře? Jistě, i víno se dá ochutnávat tak, aby jej člověk nepozřel ani doušku. Za léta praxe jsem tuto znalost dotáhl téměř k dokonalosti. Ač víno nepožívám, jemnohmotné věci a informační energie z vinic v tratích Veselý, Bočky a Špigle, jež do mě přecházejí skrzevá víno, aniž bych nechával svou mysl zastiňovat alkoholem, tvoří v mém vědomí lehký příkrov niterné euforie, který působí, jako bych byl opilý. Jistě, několik z vás asi poznamená, že mi nevěří, protože mě snad viděli tak opilého, že jsem dokonce zvracel či snad padal k zemi! Rád bych tuto věc blíže osvětlil: součástí jistých jogínských technik je i vnitřní očista, kdy pomocí dechových cvičení a požívání čisté vody se trávící trakt dostává do určitého vytržení, které v jistém stupni přejde ve vibrace, jež umožní ono vyprázdnění - horem jsem se to již naučil, na opačném směru stále zatím bezvýsledně pracuji. Ony závratě jsou pak druhem obřadného tance, kterým tradičně završuji svoji meditaci.
Při meditaci v Lotosovém květu v patagonských Andách v r. 2005
Ale čas se naplnil. Vystoupal jsem ve své duchovní cestě již příliš vysoko, abych mohl setrvat v běžném denním rytmu rolníka a vinaře v Němčičkách. Nechal jsem se inspirovat spirituálním cvičením mých bratrů v klášterech severní Číny a Mongolska, kteří ovládli umění tzv. tukdam, což je nejvyšší forma meditace. Tukdam je totiž stav, v němž se ocitne meditující po dlouhé době právě v jogínské poloze Lotosový květ. Často je jako stav tukdam, zdořile označováno bytí/nebytí jedince, který se pokusil o naprosté prozření mysli, jež trvalo tak dlouhou dobu, že během meditace nejen zemřel, ale jeho tělo sublimovalo, až zbyly jen vlasy, nehty a šat. Právě proto je tato technika tak složitá; její vybalancování je často otázkou náhody. Při tréninku pro zvládnutí tukdamu jsem si ověřil, že v tomto velmi pomáhá placka uhnětená z rok starých kozích bobků, kterou si jílovou mazanicí s přídavkem Malvazinky 2006 přilepím do místa třetího oka na čelo. Tak mi držte palce ať mi to vyjde. Snad mě nebudou někde tahat zabalenýho v plachtách a pokoušet se pašovat, jako tu mumii kdesi v jižním Mongolsku (snímky níže) a tvrdit, že nejsem mrtvý, že jen už 200 let medituju...


2015-03-20

Co právě čtu...Brněnské metro

Obálka
Obvykle když jaro přichází, musí si má tělesná schrána projít jakýmsi zmrtvýchvstání. Ano, už ze dva dny ležím, snažím se zregenerovat a pročistit, i když jsem jak na jehlách, když vidím jak je venku hezky a agrotechnické lhůty ubíhají :-) takže leža, čtu.
Prolouskal jsem Štampachovu Anthroposofii, následně si po letech připoměl Trojakovo Brněnské metro, nakonec nyní louskám Vančurovu Hrdelní při.
Protože některé momenty z Brněnského metra jsou opravdu mimořádné, uvedu jich tu pár pro ty, co by je mohly nalákat k dodatečnému přečtení celku (kniha je stále v distribuci), ale i pro ty, kterým knihu jen připomenu.

"Jsem horká láva pod čediči
jsem rozervaná hlaveň děla!
Radši své krátké mládí zničit,
než s ním vůbec nic neudělat.
Kojál
"
(text předchází prologu knihy. Kojál je hlavní hrdina knihy a autorovo alter ego - pozn. RS)

"Osvětloval genezi názvu slavné Holanovy sbírky "Kameni, přicházíš", v němž básník zvěčnil hořce prožívanou chvíli, kdy v jeho láhvi docházelo víno, což krutě signalizoval vinný kámen na dně skleničky. Připomínal jim Skácela, který toliko miloval tvrdá vína, takže jemnější portugal sával vždy přes pemzu"

"Básníci si na víno zvykli velmi rychle. Již po měsíci pravidelných návštěv Úmluvy (vinotéky - pozn. RS) hromadně rušili předplatné trampského časopisu Puchýř a bývali viděni poblíž trafik, kde se třikrát týdně ptali, zda už přišel nový Vinařský obzor. Do cancáků si začali výhradně zapisovat degustační poznámky."

"Nenávidí (Milan Magni) konceptuální umění, jehož podstatu brilantně vystihl, když v brněnském Domě umění řekl, že je to prezentace myšlenky výtvarného díla s rezignací na jeho realizaci, a ještě drze dodal: pověsit v galerii člověka za kůži na zádech dokáže každý. Rozhněvaní konceptualisté v čele s Františkem Kowolowskim jej okamžitě pověsili za kuži na zádech..."
"Na schůze italského klubu chodil Magni zásadně v doprovodu mladinkých blonďatých efébů, za což jej Balcárek obdivoval ještě víc. Magni byl ve skutečnosti chronický heterosexuál, v roli blazeovaného hraběte ale nemohl něco tak obyčejného přiznat.
Malíř Magni pil víno celá desetiletí a vénami jeho vlašských předků obíhalo jistě již desítky století. (Ve skutečnoti to nebyli šlechtici, ale lombardští koloťuci, kteří se usadiliv Němčičkách na Břeclavsku, kde naučili vinaře vyrábět druháky čili vodnáře.)"



"Když zrovna nebyl v Úmluvě Magni, panovala tam příjemná, přátelská atmosféra. Na piáno zde každý pátek hrával zadumaný entomofág a šéfredaktor Vinařského obzoru Ríša Stávek - nejoblíbenější skladbou básnické společnosti se brzy stala polka Révokaz - skladba pro dvě ruce a čtyři nohy."
Autorovo cenné věnování...


"Společnost se začala řehtat. Jen z Kojála nevylnul ani úsměv. ve splínu se propadal kamsi do jícnu melancholického bezdna. Minařík zatím začal zpívat svým nezaměnitelným chrplákem hit Sandokan ze stejnojmenného televizního seriálu. Kojálovi vyvstala před očima školní fotografie z roku 1984. Stál na ní v druhé řadě zcela vlevo. Kolem něj 8 spolužáků s nažehlovacím Sandokanem na triku. Někteří z nich byli navíc opásáni řetězy z céček. Kojál byl tehdy nesmělý, zakřiknutý chlapec bez kamarádů, který nepoznal život v partě ani žádné klukovské vylomeniny. Celé roky trávil v zapadlém horském údolí, jehož kultovním centrem se pro něj stal chrámek z tyček, po nichž se pnul k nebi hrách, a jehož podsvětím byl žumpa krytá krabatým betonovým víkem. Pod tento těžký omšelý příkrov mohl během vyvážení fekálií dvakrát do roka nahlédnout a slastně trnout při představě, že by uklouzl a ta močůvková hladina by se nad ním navždy zavřela."

"...Pak Kojála odtrhla a tiše řekla: A teď ty.
Rozepnula mu poklopec a vylovila ztopořený úd protkaný naběhlými žilkami - vypadal jako iónský sloup, kolem nějž se vinou révové letorosty. Lada si na něj sedla soustředěně, s očima upřenýma na Kojála, stahovala a uvolňovala svaly své pochvy. Vůbec se nehýbala. Kojál tuto nevšední masáž dlouho nevydržel. Vyřinul se do ní.
Za okny cinkla tramvaj.
"

"Ze čtvrti Judendorf se blížil tramvají do centra Brna šéfredaktor eskadrového literárního časopisu gHost Mirek Balaštík. Mladý Balaštík soustřeďoval ve svých rukou značnou moc. Šéfredaktor vystupoval z tramvaje a usmíval se. Měl k tomu důvod. Posnídal dvě chutná ruská vejce, která mu předchozího dne zabalila ředitelka bučovického kulturního domu, kde se konala recitační soutěž Naše Vyškovsko, a u stolu si přečetl doporučený dopis z Ministerstva kultury, v němž stálo, že obdrží grant na svoji studii o vlivu odrůdy Frankovka na poetiku Oldřicha Mikuláška."

U četby jsem se věru hodně nasmál až jsem se za břicho popadal, jak při prvním čtení tak i nyní.
...typografie zvládnutá na jedničku...
Často jsem se však smál hořce - ano i zúčtování, které si s místem svých radostných i strastných, každopádně nedokončených studií autor nemohl odpustit, může být hořké, ale obsahuje-li jak dostatek humoru, byť místy i lehce jízlivě-škodolibého, tak i reálie, rozmlžené a poupravné skutečnosti a i zcela smyšlené příhody či fakta, může být knihou na jeden zátah. Prostě ji při prvním začtení nepustíte až na poslední stránce. A takových knih mnoho nebývá...

2015-03-15

Jak jsme uklízeli Židoviny

Z vinic v Kozínku (starý místní název, nyní dle dodrbaného vinařského zákona Bočky, dříve částečně i Špigle-Bočky apod.) jsme se vždy dívali severozápadním směrem na les, který měl z té perspektivy tvar boty, já jako děcko jsem v něm viděl botu rumcajsovskou....
.....čas plynul, vinici v Kozínku jsem dávno nenavštěvoval s motykou jako kdysi v dětství a jinošství, zabrousil jsem na jiná, zásadnější místa, a to nejen osázená révou. V rámci prohlubování práce s terroir se naskytly nějaké příležitosti lesní, kromě jiných i právě v krajním cípu oné Rumcajsovy boty (abych nezapoměl, místní název pro onen les je Židoviny). A dílem náhody je to hned vedle přes cestu od vinice, kterou mi svěřil do péče člověk, s kterým nás poutají některé nitě již od roku 1980. 40-letá výsadba Pinot blanc v celkem 11 řádcích, občas chybí keře, třímetrovka, ale s tím se dá jistě pracovat. Říkám pár dní zpátky, děcka, jedeme do vinohradu. Já dořežu, vytahám, pospravuju drátěnku, pojďte mi spočítat keře, ať víme kolik chybí, a pak půjdeme udělat ordnung do našeho přilehlého lesíčka v Židovinách, aby se nám tam víly o půlnoci nezamotaly do poházených roxorů, plastových tubusů a ochranných sítí, které tam zavály převažující severozápadní větry z přilehlých vinic, jež byly až do roku 2014 obdělávány velkovýrobně...
Děcka počítaly keře, každý dostal svůj deníček, kde dělal po každém desátém keři kolečko, tatínek pak kolečka spočítal (ano - vycházíme z desítkové soustavy), a poté měly za úkol projít těch cca 60 arů lesa, zkontrolovat jestli tam není hejkal a hlavně posbírat všelijaký neřád a nanosit jej k autu. Nevěřil bych, že si někdo dá takovou práci a podpěrný roxor, který byl zřejmě zachycen mechanizací a pokroucen, tak zanese a hodí pár metrů do lesa, místo aby jej vzal s sebou domů a odevzdal na obecní sběrný dvůr či do sběrných surovin. A nejen plasty a roxory, ale i flašky, PET lahve, dotrhané pracovní rukavice, rozbité kusy betonu, staré zrezivělé kýble.....neuvěřitelné!
Živa a Teodor byli moc šikovní. Skoro jsme to neodvezli. A je dobře, byli pak i spokojení nad vykonaným dílem, pochvalovali si, jak teď máme čistý les, že ani srnky si teď neporaní nohu o ten zrezivělý kýbl. A to panečku ležel, podle výzoru, možná i nějakou desítku let pár metrů od krmelce, tedy mysliveckého zařízení. Inu, myslivečci, střílet po lese, to ano, ale uklidit haraburdí, aby se zvěř neporanila, to ne.

2015-02-20

Vinohradnický domácí úkol z matematiky pro prvňáka

Proč sedět u procvičování matematiky doma u stolu, když si tatínek s dcerkou může zaběhat venku, na čerstvím vzduchu a kochat se výhledy na Pálava a do Pannonie? Ano, i takto lze.
Říkám Živě, dneska procvičíme počty ve vinohradě. Chvíli se cukala, ale jak jsem ji na místě činu vysvětlil o co jde, byla jak u vytržení a nemohla přestat...
Na podzim u nás skončily komplexní pozemkové úpravy a tak jsme převzali nějaké vinice vlastní, ale i do dlouhodobého pachtu od rodinných příslušníků. Jedna z nich, starší výsadba Ryzlinku vlašského v trati Kolperk, je dosti poznamenána výpadkem keřů. A tak jsem si říkal, jak využít nutnost procvičení matematiky a skloubit to s užitečným? No ano, Živa spočítá živé keře. Takže jsem ji ukázal jak jít po řádku a počítat keře - až jich bude 10, tak že udělá do notýsku kolečko a bude počítat další keře zase od 1 do 10, a pak zase kolečko a tak stále dokola, až přijde na přechod (polovina řádku s možností volného průchodu nebo průjezdu do dalších řádků), kde ukončí psaní na řádku v notýsku a začne druhý řádek. A na konci řádku pak další řádek s číslem řádku vinice...Živa to zvládla bravurně, co ale nezvládl Teodor, tak svoji zlobu, že nemohl jít taky (byl nachlazený) a po návratu domů v nestřeženém okamžiku Živiny viniční zápisky počmáral. Všimněte si prosím, dcerka nadepsala sama z vlastní vůle i záhlaví počtů (a s hvězdičkou). Šikovná je :-)
Keřů jsme napočítali necelých 11 stovek, což při výměře a sponu značí, že mezerovitost je kolem 30%. Žádná sláva, ale zase špatný to taky není. Uvidíme letos po sezóně.


2015-01-25

Miluju tu hořkost...

Utrhni si mě, jsem dobrá - lístečky i kořínek!
Moje objevující gastronomické chvilky ve vinici zdaleka nekončí! Zřejmě začnu přemýšlet o nějakém polním semináři s pracovním názvem "Jak (pře)žít ve vinici a netrpět hladem". Nejde jen o tu mrkev či v červnové třešně ze stromu na úvratí, nebo zářijové ořechy (nepočítám plody samotné révy). Bylin je zde nepřeberně. Je to podobné jako s houbami v lese; celoročně, ale opravdu celoročně se dají přinést při troše štěstí z lesa vždy nějaké jedlé houby. Ve vinici zase plody ovocné (např. na mezích takřka přes celé podzimní a zimní období chutné a zdravé šípky) a samozřejmě byliny. Pokud není sníh, stačí kus dřívka či malá špachtlička a máte-li způsob ošetřování nechemický, lze si odnášet celoročně zdroje na chutné salátky, příměsi do polévek či jen tak na zub. I proto je dobré mít po ruce vždy čutoru vody na okamžitý oplach od písčité půdy, jež by mohla skřípat mezi zubama. U humóznějších typů, např. v horních Veselých či horních Bočkách (obé plošší, jen mírně svažitá úbočí), to není třeba řešit. Zdravému člověku trocha čerstvého humusu neuškodí, ba nahradí mnohá arteficiální probiotika a všelijaké umělé tablety a potravinové doplňky, které jsou fabrickým produktem bez energie, zato po čertech drahým. V soustu zdravé prstě jsou miliardy půdních entit, jež obohatí náš trávící trakt a pomohou v jeho přirozené obměně. Avšak Mladý Boček či dolní Veselý, to jest i v zrnku věru abrazivní materiál pro chrup člověčí!
Kořínky ronící bílé mléko jsou obzvláště nahořklé!
Všiml jsem si, u obou našich starších dětí (obě jsou narozené na sklonku léta), že vždy prvního jara, když s námi oba byli někde u vinohradu, za dubnového sluníčka někde na dece, tak se kousek podplazili k nejbližšímu krtičenci a začaly se ládovat. Dítě má instinkt a je bezprostřední. Bylo to v době, kdy se začala měnit jejich strava, začaly najíždět také na další pokrmy mimo mateřského mléka. A k tomu je nutno inokulovat jejich mladý, ještě se rozvíjející aparát správnou mikroflórou. Kůzlata, v pozdní zimě či brzy zjara narozená, když jsou poprvé venku na jarní pastvě zakusují první jarní bylinky často kousky hlíny - zaočkovávají se.
Pampelišky, kokošky pastuší tobolky, merlíky, ptačince-žabince, popence, lebedy, lopuchy, bršlice, hluchavky, jetel, čekanka, jitrocele, kuklíky, rdesna, řebříčky...nebojme se nic, je to skvělé, ať už syrové či v úpravě :-) Syrová hořkost čerstvě utržené byliny, která semkne a zregeneruje dásně v ústech a podpoří zažívání, nakopne žlučník, to je panečku!
(Podklady pro článek jsou z období před aktuální sněhovou nadílkou, samozřejmě!)

2015-01-19

Pozvánka na zítra do pražských Vršovic

Obchod delikatesami a ušlechtilými víny a komorní vinný bar FAJNŠMEKR sídlící v pražských Vršovicích, resp. jeho odborný tým, se rozhodl uspořádat zítra průřezovou ochutnávku našich vín a to zřejmě průběžně celodenní a po skleničce. Otevřena budou tato vína:
Mladý Boček 2014
Veselý 2013 oranžové
Špigle-Bočky 2013 oranžové
Veselý 2013 červené
Špigle-Bočky 2013 červené
...a možná mají ještě nějaké překvapení :-)
Otevřeno mají od 14 hod. do 20:00 a najdete je v Praze na ulici Finská 3.
www.fajnsmekr.com
Jo a je květový den, tak neváhejte :-)

2015-01-15

Jak se dá osvěžit v lednové vinici

Počasí dělá psí kusy. Teplý leden nenechá bylinky odpočívat. Tuhle jsem při řezu v Mladém Bočku natrefil na kolonii popence břečťanolistého, kterého běžně zjara sbíráme do salátů a polévek, pro fajnšmekry je cenný i syrový přímo v terénu, chuť je příjemně nahořklá, osvěžující...
...objevil se až s oblevou
Byl lahodný, popeneček...

2015-01-11

Rosa čili canina aneb rozuzlení čtvrteční hádanky


A tak cože bylo v té skleničce? Latiníci a botanikové již asi správně tuší, že Rosa canina věru není Vitis vinifera - ano, šlo o téměř zdařilou kamufláž - místo hrnku jsem to nalil do skleničky. Byl to čaj, resp. vlažný 12-hodinový výluh ze sušených šípků ze zpustlých svahů viniční tratě Veselý...takže kdo jste hádali trať Veselý nebo ročník 2014, splnili jste alespoň částečně a odměna vás nemine - sáček sušených šípků, z kterého můžete nadělat i 3-4 litry výtečného čaje :-). K odběru bude u nás či při mých cestách i jinde - dle domluvy - hlaste se aktivně, nic nikam zasílat nebudu a výhra má platnost do konce zimy, tedy prvního jarního dne.
(trošku jsem doufal, že napoví aspoň ten orosený pohárek - a jde zjevně o orosení ne ze studeného, ale naopak z horkého; pak je orosení nahoře a vevnitř, v případě studeného by bylo zvenku a dole).
Šípky z Veselých, sušené v sušárně, která pracuje bez elektrické energie a teplem do 40°C, tedx RAW :-)

Nejlepší je macerace za studena přes noc a pak mírné ohřátí. NEVAŘIT
...a pak do hrnku a nebo skleničky :-) oranžáda jak vyšitá

 No a samozřejmě kdo má zájem vyzkoušet, můžeme dodat, volně sypané, na váhu atd.

2015-01-08

Hádanka....co právě piju?

Kdo pozná co mám nalito? A uhodnete-li také trať a ročník, lahvinka vás nemine  :-) Hádat možno do neděle :-) včetně.