Tukdam

Paramhans Swami Maheshwarananda

K východním naukám mě to táhlo již dříve - zde na snímku návštěva hinduistického komplexu na ostrově Ile Maurice v roce 2001

Někteří z vás možná vědí, že od září 2004 se věnuji jogínským praktikám. Navštěvoval jsem Centrum jógy v denním životě, věnoval se ranním a večerním cvičením a meditacím, účastnil se různých událostí, mezi jinými např.jogínských setkání v Ášramu ve Střílkách, kde nás dokonce navštívil samotný zakladatel systému Jóga v denním životě Paramhans Swami Maheshwarananda, s kterým jsme v davu zpívali, tančili a naslouchali mu.
S jogínskými praktikami jsem neustal ani po návratu do Němčiček a usazení se. Sice už jsem tolik necestoval, ale o to více se věnoval kontrolovaným dechovým cvičením, různým druhům obtížnosti jednotlivých ásán, prohluboval jsem cviky se samotnou pránou a posouval své vědomí o řády výše, nejenom při jogínských kontemplacích v ranním tichu za rozbřesku či při západu slunce.
Asi vás některé napadlo, jak se jóga, která je známá příklonem ke střídmosti a vegetariánstvím, snoubí s životem vinaře? Jistě, i víno se dá ochutnávat tak, aby jej člověk nepozřel ani doušku. Za léta praxe jsem tuto znalost dotáhl téměř k dokonalosti. Ač víno nepožívám, jemnohmotné věci a informační energie z vinic v tratích Veselý, Bočky a Špigle, jež do mě přecházejí skrzevá víno, aniž bych nechával svou mysl zastiňovat alkoholem, tvoří v mém vědomí lehký příkrov niterné euforie, který působí, jako bych byl opilý. Jistě, několik z vás asi poznamená, že mi nevěří, protože mě snad viděli tak opilého, že jsem dokonce zvracel či snad padal k zemi! Rád bych tuto věc blíže osvětlil: součástí jistých jogínských technik je i vnitřní očista, kdy pomocí dechových cvičení a požívání čisté vody se trávící trakt dostává do určitého vytržení, které v jistém stupni přejde ve vibrace, jež umožní ono vyprázdnění - horem jsem se to již naučil, na opačném směru stále zatím bezvýsledně pracuji. Ony závratě jsou pak druhem obřadného tance, kterým tradičně završuji svoji meditaci.

Při meditaci v Lotosovém květu v patagonských Andách v r. 2005

Ale čas se naplnil. Vystoupal jsem ve své duchovní cestě již příliš vysoko, abych mohl setrvat v běžném denním rytmu rolníka a vinaře v Němčičkách. Nechal jsem se inspirovat spirituálním cvičením mých bratrů v klášterech severní Číny a Mongolska, kteří ovládli umění tzv. tukdam, což je nejvyšší forma meditace. Tukdam je totiž stav, v němž se ocitne meditující po dlouhé době právě v jogínské poloze Lotosový květ. Často je jako stav tukdam, zdořile označováno bytí/nebytí jedince, který se pokusil o naprosté prozření mysli, jež trvalo tak dlouhou dobu, že během meditace nejen zemřel, ale jeho tělo sublimovalo, až zbyly jen vlasy, nehty a šat. Právě proto je tato technika tak složitá; její vybalancování je často otázkou náhody. Při tréninku pro zvládnutí tukdamu jsem si ověřil, že v tomto velmi pomáhá placka uhnětená z rok starých kozích bobků, kterou si jílovou mazanicí s přídavkem Malvazinky 2006 přilepím do místa třetího oka na čelo. Tak mi držte palce ať mi to vyjde. Snad mě nebudou někde tahat zabalenýho v plachtách a pokoušet se pašovat, jako tu mumii kdesi v jižním Mongolsku (snímky níže) a tvrdit, že nejsem mrtvý, že jen už 200 let medituju...