Omluva za článek "Bye, bye.."

Po zralé a dlouhé úvaze jsem se rozhodl omluvit všem těm desítkám přátel a známým, kteří byli dezinformováni mým předchozím postem na blogu ze dne 1. 4. 2018, kde jsem mystifikoval ohledně přesunu mého vinného činění na Pico, jeden z ostrovů Azorských. Mnoho desítek telefonátů, mailů, textových zpráv, ale i osobních návštěv, různých fám a pověr (které už žily vlastním životem a dále se velmi bujně rozvíjely), které trvaly až do dnešních dní, mne přimněly k tomu, abych učinil jakési pokání a omluvil se všem těm, kteří si nevšimli jednoho z klíčových slov u textu: "Apríl" a slepě věřili člověku jež si libuje v občasných mystifikacích. Tož se na mně nezlobte :-) A doufám, že příští první duben bude obdobná žeň :-)

Bye, bye...

Sklep už zeje prázdnotou...

Vzhledem k tomu, že se mi naskytla výtečná příležitost přesunout své vinaření na jedno mimořádných míst, dovoluji si tímto příspěvkem se snad jen dočasně rozloučit s milci autentických divoryšákových vín. Sudy ze sklepa si beru s sebou, stejně tak know-how, pozemky s vinicemi si zatím odpočinou, trochu zpustnou, ale to se dá i po letech napravit.

Tady to je

Pico je moc krásný ostrov...

Mojí novou destinací, kde budu dotvářet Divý Ryšák a jeho další autentické společníky se stane viniční usedlost u Bandeiras na ostrově Pico, nedaleko hlavního města Madalena, jež patří k Azorskému souostroví.

....monumentální scenérie...

Lokalita je pod ochranou UNESCO, stejně jako vrbecké sklepy Na stráži, takže to už známe... Jde o místo silně terroirové, poklidné, kde vás jen tak nebude nikdo rušit, občas závan větříku z Atlantiku....

Takové příležitosti se nedá odolat!

...kdybyste mě chtěli někdo přeplatit, jukněte sem
a nebo zde je odkaz: https://www.azoresproperties.com/properties/you-want-a-really-large-plot-of-land-on-pico-you-have-to-read-this/

Tukdam

Paramhans Swami Maheshwarananda

K východním naukám mě to táhlo již dříve - zde na snímku návštěva hinduistického komplexu na ostrově Ile Maurice v roce 2001

Někteří z vás možná vědí, že od září 2004 se věnuji jogínským praktikám. Navštěvoval jsem Centrum jógy v denním životě, věnoval se ranním a večerním cvičením a meditacím, účastnil se různých událostí, mezi jinými např.jogínských setkání v Ášramu ve Střílkách, kde nás dokonce navštívil samotný zakladatel systému Jóga v denním životě Paramhans Swami Maheshwarananda, s kterým jsme v davu zpívali, tančili a naslouchali mu.
S jogínskými praktikami jsem neustal ani po návratu do Němčiček a usazení se. Sice už jsem tolik necestoval, ale o to více se věnoval kontrolovaným dechovým cvičením, různým druhům obtížnosti jednotlivých ásán, prohluboval jsem cviky se samotnou pránou a posouval své vědomí o řády výše, nejenom při jogínských kontemplacích v ranním tichu za rozbřesku či při západu slunce.
Asi vás některé napadlo, jak se jóga, která je známá příklonem ke střídmosti a vegetariánstvím, snoubí s životem vinaře? Jistě, i víno se dá ochutnávat tak, aby jej člověk nepozřel ani doušku. Za léta praxe jsem tuto znalost dotáhl téměř k dokonalosti. Ač víno nepožívám, jemnohmotné věci a informační energie z vinic v tratích Veselý, Bočky a Špigle, jež do mě přecházejí skrzevá víno, aniž bych nechával svou mysl zastiňovat alkoholem, tvoří v mém vědomí lehký příkrov niterné euforie, který působí, jako bych byl opilý. Jistě, několik z vás asi poznamená, že mi nevěří, protože mě snad viděli tak opilého, že jsem dokonce zvracel či snad padal k zemi! Rád bych tuto věc blíže osvětlil: součástí jistých jogínských technik je i vnitřní očista, kdy pomocí dechových cvičení a požívání čisté vody se trávící trakt dostává do určitého vytržení, které v jistém stupni přejde ve vibrace, jež umožní ono vyprázdnění - horem jsem se to již naučil, na opačném směru stále zatím bezvýsledně pracuji. Ony závratě jsou pak druhem obřadného tance, kterým tradičně završuji svoji meditaci.

Při meditaci v Lotosovém květu v patagonských Andách v r. 2005

Ale čas se naplnil. Vystoupal jsem ve své duchovní cestě již příliš vysoko, abych mohl setrvat v běžném denním rytmu rolníka a vinaře v Němčičkách. Nechal jsem se inspirovat spirituálním cvičením mých bratrů v klášterech severní Číny a Mongolska, kteří ovládli umění tzv. tukdam, což je nejvyšší forma meditace. Tukdam je totiž stav, v němž se ocitne meditující po dlouhé době právě v jogínské poloze Lotosový květ. Často je jako stav tukdam, zdořile označováno bytí/nebytí jedince, který se pokusil o naprosté prozření mysli, jež trvalo tak dlouhou dobu, že během meditace nejen zemřel, ale jeho tělo sublimovalo, až zbyly jen vlasy, nehty a šat. Právě proto je tato technika tak složitá; její vybalancování je často otázkou náhody. Při tréninku pro zvládnutí tukdamu jsem si ověřil, že v tomto velmi pomáhá placka uhnětená z rok starých kozích bobků, kterou si jílovou mazanicí s přídavkem Malvazinky 2006 přilepím do místa třetího oka na čelo. Tak mi držte palce ať mi to vyjde. Snad mě nebudou někde tahat zabalenýho v plachtách a pokoušet se pašovat, jako tu mumii kdesi v jižním Mongolsku (snímky níže) a tvrdit, že nejsem mrtvý, že jen už 200 let medituju...

Sakartvelo Pepsi Press Trip

Inu, cesty freelance journalismu jsou všelijaké, zdravím vás, dnešní čtenářstvo ze zemí východních. S Liborem Budínským, naším předním foodžurnalistou, jsme přijali pozvání od společnoti Pepsi-Cola Ltd.Co.Limited a odjeli do země bájného zlatéhou rouna. Pepsi-Cola totiž dnes ráno v 6:00 CET otevřela svůj 100. gruzínský fast food s názvem Khachaphuri ve vesnici Sakartvelo nedaleko městečka Mts´khet´a.
A moc se nám tu líbí.
Srdečné pozdravy za nás všechny
váš
Richard

Foto EFOX