Tak jsem ve výsadbě Pinot blanc v trati Odměry našel první letošní okus od vysoké zvěře. Hroznů poskrovnu, sotva ve stádiu aby se z toho dal udělat verjus, ale banda to žere, přestože není sucho jak loni, mají všude šťavnatý pažit. Asi nezbude než oplotit....uf.
Prohledat tento blog
Zobrazují se příspěvky se štítkemPinot blanc. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPinot blanc. Zobrazit všechny příspěvky
2016-07-23
2015-07-23
Naše Chardonnay a La Marseillaise
La Marseillaise v podání našich tří praktikantek, univerzitních
studentek z Lille. Právě dookopávali letošní dosadbu Chardonnay v trati
Odměry :-) Co více by si tato odrůda francouzského původu mohla přát? No, snad aby konečně napršelo.
Jo a Pinot blanc zase poslouchal šansony od Edith Piaf :-)
2015-03-15
Jak jsme uklízeli Židoviny
Z vinic v Kozínku (starý místní název, nyní dle dodrbaného vinařského zákona Bočky, dříve částečně i Špigle-Bočky apod.) jsme se vždy dívali severozápadním směrem na les, který měl z té perspektivy tvar boty, já jako děcko jsem v něm viděl botu rumcajsovskou....
.....čas plynul, vinici v Kozínku jsem dávno nenavštěvoval s motykou jako kdysi v dětství a jinošství, zabrousil jsem na jiná, zásadnější místa, a to nejen osázená révou. V rámci prohlubování práce s terroir se naskytly nějaké příležitosti lesní, kromě jiných i právě v krajním cípu oné Rumcajsovy boty (abych nezapoměl, místní název pro onen les je Židoviny). A dílem náhody je to hned vedle přes cestu od vinice, kterou mi svěřil do péče člověk, s kterým nás poutají některé nitě již od roku 1980. 40-letá výsadba Pinot blanc v celkem 11 řádcích, občas chybí keře, třímetrovka, ale s tím se dá jistě pracovat. Říkám pár dní zpátky, děcka, jedeme do vinohradu. Já dořežu, vytahám, pospravuju drátěnku, pojďte mi spočítat keře, ať víme kolik chybí, a pak půjdeme udělat ordnung do našeho přilehlého lesíčka v Židovinách, aby se nám tam víly o půlnoci nezamotaly do poházených roxorů, plastových tubusů a ochranných sítí, které tam zavály převažující severozápadní větry z přilehlých vinic, jež byly až do roku 2014 obdělávány velkovýrobně...
Děcka počítaly keře, každý dostal svůj deníček, kde dělal po každém desátém keři kolečko, tatínek pak kolečka spočítal (ano - vycházíme z desítkové soustavy), a poté měly za úkol projít těch cca 60 arů lesa, zkontrolovat jestli tam není hejkal a hlavně posbírat všelijaký neřád a nanosit jej k autu. Nevěřil bych, že si někdo dá takovou práci a podpěrný roxor, který byl zřejmě zachycen mechanizací a pokroucen, tak zanese a hodí pár metrů do lesa, místo aby jej vzal s sebou domů a odevzdal na obecní sběrný dvůr či do sběrných surovin. A nejen plasty a roxory, ale i flašky, PET lahve, dotrhané pracovní rukavice, rozbité kusy betonu, staré zrezivělé kýble.....neuvěřitelné!
Živa a Teodor byli moc šikovní. Skoro jsme to neodvezli. A je dobře, byli pak i spokojení nad vykonaným dílem, pochvalovali si, jak teď máme čistý les, že ani srnky si teď neporaní nohu o ten zrezivělý kýbl. A to panečku ležel, podle výzoru, možná i nějakou desítku let pár metrů od krmelce, tedy mysliveckého zařízení. Inu, myslivečci, střílet po lese, to ano, ale uklidit haraburdí, aby se zvěř neporanila, to ne.
.....čas plynul, vinici v Kozínku jsem dávno nenavštěvoval s motykou jako kdysi v dětství a jinošství, zabrousil jsem na jiná, zásadnější místa, a to nejen osázená révou. V rámci prohlubování práce s terroir se naskytly nějaké příležitosti lesní, kromě jiných i právě v krajním cípu oné Rumcajsovy boty (abych nezapoměl, místní název pro onen les je Židoviny). A dílem náhody je to hned vedle přes cestu od vinice, kterou mi svěřil do péče člověk, s kterým nás poutají některé nitě již od roku 1980. 40-letá výsadba Pinot blanc v celkem 11 řádcích, občas chybí keře, třímetrovka, ale s tím se dá jistě pracovat. Říkám pár dní zpátky, děcka, jedeme do vinohradu. Já dořežu, vytahám, pospravuju drátěnku, pojďte mi spočítat keře, ať víme kolik chybí, a pak půjdeme udělat ordnung do našeho přilehlého lesíčka v Židovinách, aby se nám tam víly o půlnoci nezamotaly do poházených roxorů, plastových tubusů a ochranných sítí, které tam zavály převažující severozápadní větry z přilehlých vinic, jež byly až do roku 2014 obdělávány velkovýrobně...
Děcka počítaly keře, každý dostal svůj deníček, kde dělal po každém desátém keři kolečko, tatínek pak kolečka spočítal (ano - vycházíme z desítkové soustavy), a poté měly za úkol projít těch cca 60 arů lesa, zkontrolovat jestli tam není hejkal a hlavně posbírat všelijaký neřád a nanosit jej k autu. Nevěřil bych, že si někdo dá takovou práci a podpěrný roxor, který byl zřejmě zachycen mechanizací a pokroucen, tak zanese a hodí pár metrů do lesa, místo aby jej vzal s sebou domů a odevzdal na obecní sběrný dvůr či do sběrných surovin. A nejen plasty a roxory, ale i flašky, PET lahve, dotrhané pracovní rukavice, rozbité kusy betonu, staré zrezivělé kýble.....neuvěřitelné!
Živa a Teodor byli moc šikovní. Skoro jsme to neodvezli. A je dobře, byli pak i spokojení nad vykonaným dílem, pochvalovali si, jak teď máme čistý les, že ani srnky si teď neporaní nohu o ten zrezivělý kýbl. A to panečku ležel, podle výzoru, možná i nějakou desítku let pár metrů od krmelce, tedy mysliveckého zařízení. Inu, myslivečci, střílet po lese, to ano, ale uklidit haraburdí, aby se zvěř neporanila, to ne.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

