Prohledat tento blog

2013-11-06

Sevar a Rubinet, dva souputníci v Mladém Bočku

Jeden z panenských hroznů Sevaru.
Faktem je, že ač se specializuji na staré vinice a jejich revitalizaci, chtěl jsem mít i zkušenost s vínem z mladých keřů, resp. vysadit vlastní vinici. Jedna ze skupin odrůd, která mě vždy lákala, byla tuzemská interspecifická novošlechtění, kam patří polešovický Sevar či Krausův Rubinet. A věc se jen urychlila tím, že dodávka objednaných sazenic jiné odrůdy na připravený pozemek k výsadbě těsně před výsadbou samou selhala a tak jsem sáhl po kombinaci klasické a interspecifické (čili částečně k houbovým chorobám tolerantní) - v zimě 2010/2011 jsem připravil odpočatý pozemek v Bočkách (vyhnojení, rigolace) a zjara 2011 jsme začali vysazovat.
Během dvou sezón se vytvořila v ekosystému Mladého Bočku správná konstalace, čehož je důkazem i hojné setkávání se s kudlankou nábožnou (Mantis religiosa)

SEVAR byl vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích týmem ve složení Ing. Václav Křivánek, Ing. Alois Tománek a RNDr. Zdeněk Habrovanský. Sevar je kříženec Seyve Villard 12-358 F1 x Svatovavřinecké 116/55 F1 a do Státní odrůdové knihy byl zapsán v roce 2008. Staniční předzkoušky proběhly v letech 1982-1984 v trati zvané „Meteorka“ v Polešovicích, kde byly révové sazenice vysazeny v roce 1974 ve sponu 1,8 m × 1 m. V tříletém zkušebním cyklu byl sledován výnos, který činil v průměru 17,36 t/ha, při cukernatosti 16,63°NM a aciditě 9,03 g/l. Odrůda byla přihlášena k registraci již v roce 1992, na odrůdové zkušebně ÚKZÚP Bratislava, avšak zkoušky nebyly dokončeny z důvodu rozdělení federální republiky.Jde o modrou moštovou odrůdu velmi vhodnou pro ekologické vinohradnictví. Víno dosahuje pěkné červené barvy, intenzivního aroma a chuť je charakteristická tóny lesních plodů a také jahod, malin, ostružin či černého rybízu. V kombinaci s barvířkou Rubinetem jsou zajímavou kombinací a základem pro směsná červená vína vavřincoidního typu.
Genetický profil odrůdy Sevar : 78,1 % Vitis vinifera, 1,56 % Vitis labrusca, 14,58 % Vitis rupestris, 3,12 % Vitis berlandieri, 2,64 % Vitis lincecumii.
panenské je panenské - není toho moc (viz na keři), ale i tak díky za to!

RUBINET je barvířka a jeho šlechtitelem byl prof. Vilém Kraus. Vznikla následujícím křížením: (Revolta x Alibernet) x André. Je to ranější odrůda, termín vybarvování bobulí záleží na lokalitě a pěstitelském tvaru, každopádně však nejpozději v první polovině srpna. Hrozny dozrávají v druhé polovině září. Odrůda má ráda hlubší, výživné a vododržné půdy (což se o Bočkách nedá příliš říci, takže uvidíme). Odolnost k houbovým chorobám jsem zatím pozoroval jako velmi dobrou, i proto, že letos při enormním tlaku zejména oidia, byly sklízené hrozny ve vynikající kvalitě i při celkových 4 (!) ošetřeních podle pravidel ekologického zemědělství. V odborné literatuře bývá doporučováno zatížení 6-8 oček na 1 m2, což zhruba sedí; vedení máme na hlavu, řežeme na 2-3 čípky s 2-3 očkami, při sponu 140 x 80, tedy bezmála v přepočtu 10 tisíc keřů na hektar. Rubinet má velké množství barviv již ve šťávy dužniny, takže je možno i lisovat celé hrozny z nichž se získá dostatečně barevný mošt. My jsme letos vinifikovali hrozny celé, akorát podrcené šlapáním bosýma nohama.
Zjara to v Mladém Bočku vypadalo takhle....

...no a na podzim, při sklizni, takto.
Tak dime na pres

Zdroje informací k odrůdovým charakteristikám:
1, Encyklopedie révy vinné (P. Pavloušek), Computer Press 2007, Brno
2, Wikipedia
3, Zdeněk Habrovanský, ústní sdělení
4, Vilém Kraus, ústní sdělení

2013-11-01

Mladý Boček přichází a patří mu (nejen) listopad

Snad to nebude považováno za ejaculatio praecox, ale v případě Mladého Bočka se můžete potěšit již nyní, téměř 11 dní před 11. listopadem. Panenské je panenské: vervní, břeskní, silně juvenilní, ale i tak ležel více než měsíc v sudu. Během listopadu bude k mání limitovaná série 96 lahví (odběr ze sklepa nebo dle domluvy jinak). Ostatek bude ležet v menším soudku až do jarní rovnodennosti, při níž bude také nalahvován. O všem mladobočkovém a podrobněji budu v blízkých dnech informovat. Víno bude k mání po lahvích či po kartonech.

Panenská úroda z Bočků ve formě červeniska sakra hlubinné barvy a florální vůně.

2013-10-31

Pohled z Bočků

Pohled na mladou vinici v Bočkách sice není z dneška, je již nějaký ten den starý, ale má uvodit to co během následujících několika dní přijde - mladé, panenské, věru juvenilní a zcela autentické červenisko z Bočků. 

 Jak to umí ten Rubinet se Sevarem pěkně probarvit, co?

2013-10-25

MS ODS Němčičky, vzorek reklamní ignorace a šikany

Níže uvedený snímek z dnešního dopoledne ilustruje, kam až může sklouznout předvolební kampaň. Přestože máme roky označenu schránku, že si nepřejeme vhazovat reklamu a letáky komerčních nabídek (mám zato, že se to samozřejmě týká i politické agitace), opakovaně se nám ve schránce objevují reklamní nabídky MS ODS Němčičky. Kromě této volební to dříve byly různé pozvánky na akce pořádané za účelem politické agitace. Opravdu děkuji, ale NECHCI. Jak jinak to sdělit, než že je to výrazně uvedeno u vhozu ve dveřích? Prý existuje možnost stěžovat si u místně příslušného živnostenského úřadu. Co ten s tím ale udělá? Máte s tím nějaké zkušenosti?
Nechcete dostávat letáky? Nezajímá, jsou volby, pěkně přečíst a přijít volit. Střední třído, braň se. Taky že budu :-) vhozením hlasu do volební urny.

2013-10-14

Nenašli jste?

Málem jsem na to zapoměl, ale vzpoměl jsem si po nalazení zmuchlaného papírku v kapse kalhot. Bylo to někdy před týdnem o víkendu, probíral jsem něco ve vinici v trati Veselý, když jsem si všiml pomalu kolem procházejícího mladého páru. Za 10 minut šli kolem znova. A ještě pomaleji, zraky sklopené k zemi. Pak se naše pohledy střetly a podle jejich zoufalého výrazu v očích bylo zřejmé, že něco hledají. Na otázku jestli mohu být nějak nápomocen mi zkormouceně vysvětlili, že cestou z Němčiček přes terasy k rozhledně na Kraví hoře ztratili snubní prsten z bílého zlata. Hledejte jehlu v kupce sena...
Vzal jsem si na ně kontakt, kdyby se přece jen někomu někdy a koho potkám nebo snad mě samému, poštěstilo...: p. Vykopal, tel.: 737679439.
Pokud tudy někdy půjdete, vedle kochání se krajinou a obzory na stranu Panonie odkud Ungarische Wind fouká, se mrkněte i pod nohy, jestli náhodou zrovna nezašlapáváte prstýnek, který komusi chybí...

2013-09-23

1B9 3236

Znáte červenou dodávku s SPZ "1B9 3236"? Zajímalo by mne kdo byl její řidič minulý týden (šlachovitý tmavovlasý, lehce prošedivělý týpek) kterýsi den ve středně pozdní odpoledne a parkoval u odbočky k rančí Black Rose po pravé straně u cesty směrem na Bořetice a ládoval si auto švestkama z přilehlých pozemků...poznávací znamení: v dolní části dvěří dodávky (fakt jsem nepostřehl jestli to byl transit či nějaký renault) bylo logo Jihomoravského kraje...

2013-09-22

Co právě čtu...Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny

I v antikvariátu okresního města se dá ještě najít zajímavou vinařskou knihu. Při náhodné chůzi kolem a hledání Krvavého románu Josefa Váchala jsem jako obvykle prošel též oddíl zemědělské tématiky a ejhle! Útlá knížečka z edice Ústavu fytopatologického Štátných výzkumných ústavov polnohospodárskych v Bratislavě (a nákladem Slovenskej ovocinárskej spoločnosti v Bratislave), jejíž autorem je Dr. Ing. Karol Kříž nese název Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny. Publikace není datována, což je převeliká škoda. Nuže, nahlédněmež dovnitř.
Asi tušíme, že slovenské označení smiešanina není nic jiného, než jícha, tedy bordóská jícha, klasický to přípravek proti peronospoře. A jak se na to přišlo? Uvádí se, že peronospora byla z Ameriky do Evropy zavlečena v r. 1878. V té době postřikovali viniční keře na krajích pozemků kolem cest směsí roztoku modré skalice (síran měďnatý) a vápenného mléka proti zlodějům. Předpokládali totiž, že "otrávené" hrozny nebudou zcizeny, protože na přímý konzum se takto ošetřené nehodily, leda po důkladném umytí doma. A Prof. Millardet vypozoroval, že v místech, kde se aplikoval tento postřik, jsou révové keře o mnoho zdravější. V roce 1886 pak publikoval své závěry o účinku této směsi proti peronospoře.
Po historickém úvodu následují kapitoly popisující přípravu jíchy, vč. návodu na správné hašení vápna, rozpouštění modré skalice, správné smíchání obou roztoků, zkoušku jíchy a zvýšení přilnavosti roztoku.
"Na 1 hl odporúčajú 1 lit. odstred. mlieka a lebo 5-10 dkg cukru, melasy, 20-30 g surového kaseinu, rozličné oleje, mydlá, špec. glejová galerta, dextrín, sušená krv. gelatina a i."
Autor  publikace dále klade velký důraz na správné fyzikální a chemické vlastnosti jíchy. Upozorňuje, že bordóská jícha není "roztok", jak se někdy nesprávně uvádí, ba ani koloidní roztok, ale je pravou suspenzí (tedy česky jíchou :-)
"Dobrá zvlaživosť vyžaduje, aby kvapky smiešaniny s povrchu listov nestiekly, ale aby sa rovnomerne po celom povrchu rozprostrely, čo je najťažšie na rastlinách so silným voskovým povlakom, kedy sa má zvlaživosť zvýšit prídavkom mydla, želatiny apod."
Dále následují kapitoly o účincích jíchy, také o škodlivých. "Rozličné domnienky o škodlivom vplyve měďnatých solí (uvolněných zo smiešaniny) na podné bakterie a na jemné korienky boly vyvrátené, lebo tu ide o malé množstvá jedovatých slúčenín a tieto prechádziajů v pode do stavu nerozpustného. I keď meď nemá nijaký priaznivý účinek v podě, predsa len aj pri každoročnom viacnásobnom postreku prakticky neškodná, kedže množstvo CuSO4 neprekročí 1% pody používanej ako stanovisko rastlín."
V kapitole "Použitie ve vinohradníctve"je samozřejmě nejrozsáhlejší stať věnována peronospoře; ostatně účinky bordóské jíchy jsou zejména na ni. Autor nicméně také uvádí, že postřik účinkuje také na černou spálu (Gleosporium ampelophagum) a červenou (Pseudopeziza tracheiphila): před pučením se ošetřuje koncentrací až 8%, později již jen 1-1,5%. "Účinné sú postreky proti šedej plesni (Botrytis cinerea), zapríčinujucej tiež velké straty na vínnej réve, na ribezloch. jahodách, i na uloženom jadrovom ovoci. Do bordeauxskej smiešaniny odporúča sa pridať na 100 l 250 g mazlavého mydla. Postrek hrozien sa može raz opakovat, ale pametajme, že slabé napadnutie zdravých bobúl šedou plesňou, v tomto prípadě plesňou "ušlachtilou", je potrebné pre žiaducu akosť (voňu) vína", uvádí závěrem publikace.

2013-09-17

STAWEK bílý 2010

Některá vína mají svůj čas příchodu delší než ostatní. V polovině prázdnin jsme teprve lahvovali bílé cuvée (ano, skutečně bílé a nikoli oranžové!) z roku 2010. Do té doby zrálo v demijonech, první rok v sudu, poté rok v kamenině. K odběru je již nyní, i když by dle mého názoru chtělo ještě poněkud slehnout.
A zde je popis k tomuto vínu:

STAWEK.CZ bílý 2010
všeobjímající cuvée z našich vinic v Němčičkách

Slova autorova...
Ročník 2010 patřil na Moravě co do množství mezi podprůměrné. Někteří vinaři nesklízeli v některých vinicích vůbec nic, my jsme byli v průměru na 30-40% běžných úrod. Kvalita hroznů byla obstojná, ale množství o tolik menší, že jsem se rozhodl připravit pouze jedno bílé víno a to jako cuvée ze všech našich vinic (fázová sklizeň ve třech částech). V tomto víně se tedy setkáte s hrozny odrůd Tramín červený, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Neuburské, Veltlínské červené rané, Muškát Moravský, Ryzlink vlašský a několika dalších ve stopovém množství a to z vinic v Bočkách, Špiglích a Novosádech (ve Veselých jsme tehdy ještě nehospodařili).
Víno kvasilo částečně v sudu, část v demijonech, poté byla školena v akátovém sudu. Po roce bylo víno sceleno a dále zrálo přibližně rok v kameninové nádobě. Při přetáčení bylo jemně sířeno přes zapálený sirný knot, tedy nejpřirozenějším a nejšetrnějším způsobem. Dozrávalo pak ve skleněných demijonech. V létě 2013 bylo lahvováno bez přisíření.
Vyšší barva ukazuje na naležení moštu na slupkách a ostatních pevných částech hroznu. Vůně je nazrálá, lehce animální, rozleželá. Chuť srovnaná, zemitá, lehce tříslovitá, prozrazuje fermentaci na pevných částech hroznu.
Doporučuji popíjet za sychravých večerů při melancholické, až trudnomyslné náladě.
Cena ze sklepa: 242 Kč vč. DPH 21%

Slova jiných...
...prostě jsem doma načal STAWEK.CZ bílý 2010, okamžitě jak jsem přivoněl a napil se, se mi rozjely asociace...bylo to takové tísnivé, jako když sestoupíš do kráteru sopky, nebo jako když cítíš, že kolem slídí nepřátelští duchové a skřeti z bažin...jasně se mi vybavil jeden obraz od Josefa Váchala „Aštartina mše“. Sundal jsem z knihovny velkou bichli vydanou při příležitosti jeho veliké výstavy v Rudolfinu. Aštartinu mši jsem sice nenašel, ale několikrát atmosférou podobných obrazů ano. Váchal byl můj vzdálený příbuzný, jeho první žena byla moje praprateta Máša Pešulová. Váchal byl „blázen“, trochu možná i bohém, ale spíš zažraný do mystiky, obrazů, dřevorytů. Vytvořil si svůj vlastní neopakovatelný svět. Ačkoliv za svého života neprodal skoro nic a zemřel téměř v zapomnění, nikdy se neponížil k tomu, aby začal pracovat, prostě jen cestoval po Šumavě a tvořil. Hmotná bída, v které kvůli tomu žil, nakonec umořila i Mášu, která poměrně mladá podlehla podvýživě ve spojení s banální infekcí, Váchal ani nebyl v tu chvíli doma, někde už možná dováděl s další ženou, která se objevila v jeho životě. Váchal se kál, prosil na jejím hrobě za odpuštění, vyřezal fascinující sérii dřevorytů jak duše opouští tělo Máši, ovšem prapraděd mu neodpustil, na pohřbu vyvolal drsnou roztržku, kdy Váchala obvinil z toho, že ji utýral (byť, jak jsem tak odezíral z její tváře nafotkách, musela být s Váchalem opravdu šťastná) a tím styky Váchala s naší rodinou navždy končí. Taky po něm toho moc nezůstalo, pár fotek v krabičce páchnoucí petrolejem, jeden ne moc dobrý dřevořez. Prostě strávil jsem krásnej večer sněním nad jeho obrazama, duch Váchala byl nejspíš se mnou a upíjel z lahve Tvojeho vína...
(p.j.)

Něco z analytiky
alkohol 11,3% - celkové kyseliny 6,1 g/l - SO2 volný 15 mg/l - SO2 celkový 100 mg/l - zbytkový cukr 0,2 g/l - bezcukerný extrakt 23,3 g/l

Děkuji za pozornost. A chcete-li sestoupit do kráteru sopky, cuvée STAWEK.CZ bílý je k dispozici ;-)

2013-09-15

F.A.Q. našich pocestných pomocníků a jiné hlášky

Prošlo náma už hezkých pár desítek pocestných pomocníků. Dobrovolnická práce v biozemědělství láká každoročně více a více lidí, zvláště když máte dobré reference. Letos jsme se v několika případech setkali s tím, že se někteří tito potulní pomocníci znali a názory a zkušenosti si posdíleli...a pak přijeli; to člověka potěší. Když k nám letos na sklonku léta zavítal jeden severoamerický klučina a první den při seznamování se a obecných konverzačních rozcvičkách kladl otázky, uvědomil jsem si, že se v několika případech jednalo o dotazy, které už jsem od jeho kolegů už mnohokrát slyšel, ale i tak jsem na ně, jako obvykle, trpělivě odpovídal.
Napadlo mě při té příležitosti, že by nebylo na škodu si sepsat nejzajímavější otázky či hlášky, které by nám, tuzemcům, mohly být jakýmsi zrcadlem toho, jak na nás lidé zvenčí a nezasvěcení, nazírají...
Asi nejčastější otázka padá, když jdeme/jedeme do vinic kolem fotovoltaické elektrárny:

A TADY TA SOLÁRNÍ ELEKTRÁRNA, TA ZAJIŠŤUJE ELEKTŘINU PRO NĚMČIČKY? Když pak složitě vysvětluji, že Obecní úřad tehdy skoupené pozemky prodal za více než dvacetinásobek pořizovací ceny pražské firmě, která jediná má z oploceného areálu profit, ozývají se salvy smíchu, němý údiv, pobouření, výsměch apod. obvykle zakončený prohlášením typu very stupid idea. To je vám pak stydno i za ty, kteří takový obchod desetiletí posvětili.
Projížděli jsme několika obcemi v okolí a dotaz, který se zatím tolikrát neopakoval, ale každopádně zazněl, mě poněkud zaskočil:

PROČ JE VŠUDE TOLIK KŘÍŽŮ A CÍRKEVNÍCH PAMÁTEK, KDYŽ JSEM DOMA V INFORMACÍCH O VAŠÍ ZEMI ČETL, ŽE JSTE NEJMÉNĚ RELIGIÓZNÍ ZEMÍ SVĚTA? Protože si to tak Bůh přál, řekl by alibista a cynik...já nicméně dodávám, otázka to je hodně přímá, zaskočující. Co odpovědět? Po protestantech ani stopy, novokřtěnci možná, židé nejblíže v Podivíně či v Hustopečích (pominu-li Mikulov). Krajina kolem dokola nese jednoznačně nejvíce stop katolicismu různých vývojových etap. Jak se tak rozvinula ta sekularizace? Není vlastně docela haluz, že nedošlo během sekularizovaného nárůstu k zametání těch stop, tj. k boření atd.? Jinde a jindy se (nejen) bořilo o 106.
PROČ MÁTE V OBCI, KDE JE JEDEN JEDINÝ MALÝ OBCHOD, PLOVÁRNU, LYŽAŘSKÝ VLEK, BOBOVOU DRÁHU? KDO SEM NA TO JEZDÍ?

 Plovárna a vlek tu jsou už bezmála třicet let a jakž takž fungují, odpovídám. Když pak utrousím, že asi budou překvapení, ale pokud jsou občany EU a někdy odvádělí za svou práci či příjmy a majetek daně, tak nedobrovolně povinně spolufinancovali soukromou bobovou dráhu, která je v dluzích a probíhají o ni soudy, zaznívá jako reakce nejčastěji fuck, případně fucking roller coaster atd.




A teď nějaké hlášky pana Spencera:
- jak je možné že ten váš kůň je tak osvalený, aniž ho krmíte masem?
- jsem už nějaký čas v Evropě, ale stále jsem nepochopil, proč máte tak divný systém zámků na dveřích - vůbec mi nejde odemykat! A zamykat! (den na to si málem zmrzačil prst při odemykání dveří!)
- máte tu nějaké nebezpečné jedovaté rostliny? Nebo co mě to kouslo? (prošli jsme kopřivami)

Stejně je to s nimi někdy sranda. Ale nastavují (nejenom) nám jisté zrcadlo...

Ještě jedno doplnění k výše zmíněným F.A.Q.: také jsou, zejména příchozí se severoamerického kontinentu, překvapeni, kolik že tu máme v okolí nových rozhleden spolufinancovaných z dotačních prostředků Evropské unie. Když se pak ocitneme ve vinici v Bočkách, jako zajímavost ilustrující zbytečnost těchto projektů jim ukazuji, že stojíce na zemi, dívají se z patra, tedy dolů hned na dvě takové rozhledny  - Kraví hora v Bořeticích (ta nebyla financována EU, ale Jihomoravským krajem, obcí Bořetice a recesistickou Kravihorskou republikou...) a Slunečná u Velkých Pavlovic (ta je pro změnu úplně nejníž ze všech regionálních rozhleden, stála ovšem zhruba desetkrát tolik co kravihorská). 

2013-09-08

Jeden rodinný dopis...Milý Františku!


Už je tomu pěkná řádka let, nejméně 9, možná 10, přišel do domu mých rodičů dopis, adresovaný široké rodině. Paní Dagmar, v té době již ve věku přes osmdesát, psala o tom, že v Němčičkách po předcích s bratrem zdědili les a kousek pole. V Němčičkách byla naposled těsně po válce jako studentka gymnázia na praxi v zemědělství v hospodářství mého pradědečka Františka Kopřivy; její babička byla totiž jeho sestřenicí. Paní Dagmar v psaní prohlašovala, že držení těch pozemků ji značně zatěžuje, že již nechce platit složenky státním lesům za ošetření proti ochmetu (parazitická rostlina rostoucí na stromech) či daň z nemovitosti atd. A nabídla komukoli z rodiny, že na něj zdarma převede (daruje) tyto pozemky pod podmínkou, že si dotyčný vyřídí všechny náležitosti a uhradí veškeré vynálohy (poplatky, kolky, daně aj.). Věc byla nabídnuta široké rodině (sourozenci mé matky a jejich rodiny), nicméně o věc neprojevil nikdo zájem. Já jsem se v tu dobu v Němčičkách pohyboval jen sporadicky, a tak i mě tato věc upadla v zapomění. Paní Dagmar ale nezapoměla. Za rok či dva, když se nic nedělo, napsal lehce rozčílený druhý dopis, který obdržela snad i obec nebo družstvo, že pokud si brzké době její vzdálení příbuzní v Němčičkách pozemky nepřevedou, daruje je obci či státu.
V ten moment jsem si řekl, tak tohle by byla škoda. Po dvou letech ležení, kdy o téměř hektar lesa nikdo z mých tet, strýců, bratranců či sestřenic neprojevil zájem, jsem papíry vzal a jal se celou věc vyřídit ve prospěch svůj a svých potomků.
V dokumentech, které se mi od paní Dagmar posléze dostaly do rukou, byl i opis dopisu, který za války psala její babičkasvému bratranci (viz obrázek). Byla to jakási dohoda, či nájemní smlouva s vyznačeným (věcným) plněním. Je to velmi zajímavý text ukazující na poměrně zásadní hmotnou nouzi mezi obecným obyvatelstvem mimo venkov a tedy samozásobitelství. Papírků bylo, ale nebylo za ně co koupit. Každopádně roční užitek za pár set metrů role a hektar tehdy mladého lesa, byl poměrně značný, to se musí povědět. Kam se dnes hrabou nájmy, které vyplácejí větší zemědělské společnosti! To velká, pěkně vykrmená husa, to je panečku alespoň užitek!








2013-09-01

Němčičky podle Marie

Letos v létě nás na pár dní navštívila Marie z Dusseldorfu. Studentka politologie, jejíž matka je Francouzska a se zájmem o hispanologii, chce po svém mnohaměsíčním poznávání zemí Evropské unie, zejména zemí střední a východní Evropy, se usadit v Bruselu, kde bude dále studovat a pracovat pro evropské instituce. Marie byla velmi pracovitá, ochotná se učit novým věcem (třeba poprvé v životě v kuchyni krájela syrové maso :-) ), hodně nám pomohla jak doma, tak i venku v sadech či vinicích. A nechala nám tu své fotografické záznamy, z nichž některé vybírám níže, abyste si udělali obrázek, co Marii u nás zaujalo.
pastva koz

sabráž pro hosty (Špigle 2000, METHODE TRADITIONALE)
Teo sviští na svém vozítku...

Džbáneček...

Tam za střechou jsou Ochúzky
Dědinou nahoru

Snes vejce, snes vejce!

Kvetoucí slunečnice, zeleň a blankytné nebe

Pohled z ranních Veselých směrem k V. Pavlovicím

totéž z jiného místa, v pozadí ještěmeruňkový sad



veranda

Svazek dobromysle, v pozadí kozy

Kozy popásly..

Letošní pšenka

Dúle dědinú

Na kole k Větřáku
Nosperčí

Viniční piknik v Bočkách

Ten oheň je sakryš věc...!

..jsme se trošku mázli...

Přidat popisek

ryzlink, najburk...

tepané černé hrozníčky

žebřík do nebe
Marie s naší Živou
Západ slunce z Kravihorské rozhledny


2013-08-25

Co právě čtu... Vilém Kraus o jihomoravském vinařství v roce 1969

Jedním ze skvostných úlovků, které čítají vinařské police mé knihovny, je bezesporu nedávný úlovek - asi devadesátistránková studie v tmavě zelené diplomkové vazbě formátu A4, jejíž autorem je Doc. Ing. Vilém Kraus, CSc. a rok sepsání je 1969. Práce nese název "JIHOMORAVSKÉ VINAŘSTVÍ: historická zjištění - současný stav a výsledky rekonstrukce - perspektivní rozvoj" a podle toho, že je psána na psacím stroji a listy knižně svázány, si dovoluji odvozovat, že v době vydání nebylo pořízeno více jak pár výtisků, tedy co by šlo spočítat na prstech jedné ruky. Nejspíše šlo o zadání, které bylo nutno v té době předložit rozhodovacím orgánům a pod.
Ale pojďme blíže k obsahu...
Vilém Kraus, 60. léta
V prvním oddíle studie autor rozebírá historické poznatky o pěstování révy vinné. Jsou to vesměs údaje, které je možno najít v některých ostatních autorových knihách a nebo v mnoha jiných hostorických pramenech. Oddíl II., který tvoří takřka polovinu dílka, popisuje tehdejší stav (tedy k roku 1969) vinařství na Moravě. Moje zmínky se zaměří na náš region, potažmo okres Břeclav.
"Na Břeclavsku je vidět ze všech okresů největší urychlování tempa rekonstrukce vinic od r. 1961 do r. 1969, neboť plochy mladých vinic tu mají rychlou vzestupnou tendenci. Přitom zůstává plocha plodných moštových odrůd stále stejně vysoká. Každoročně klesá se zmenšující se plochou starých vinic i plocha odrůd stolních, které se nevysazují pro nevýhodnou cenovou relaci na trhu a pro nedostatek vhodných, plodných odrůd. Za uvedených 8 let klesla plocha přímoplodých hybridů na polovinu, což znamená roční pokles v průměru o 16 ha. jejich klučení by tu mohlo probíhat rychleji. Střední i vysoké vedení tu mají zhruba stejně rychlý vývoj a dnes již dosahují 2/3 z celkové plochy vinic. Téměř jedna třetina vinic je tu u soukromého sektoru, který bohužel zatím vlastní ještě nejvíce vinic vedených na hlavu, starých a nerekonstruovaných. Na Břeclavsku je nutno dát soukromému sektoru větší příležitost k obnově vinic, protože je tu nadbytek příhodných pozemků, které zatím leží ladem a nikdo jiný je obdělávat nebude, nežli drobní pěstitelé. Máme v několika JZD nebo zahrádkářských koloniích na Břeclavsku příklady, že tito drobní pěstitelé dovedou na parcelách do 10 arů, které byly nově založeny a bylo na nich použito středního vedení, získat sklizně 100-200 q/ha, díky bohatému hnojení a pilnému obdělávání. Je proto škoda nepodpořit jejich snahy výrazněji umožňěním nákupu prvotřídních sazenic a přídělem pozemků, které se pro pěstování révy hodí, ale nejsou uzpůsobeny pro velkovýrobu.
Sklizně se tu pohybují až do roku 1966 do 30 q/ha, vyjma klimaticky velmi příznivého roku 1964, jehož úroda byla hlavně vyvolánateplým počasím 1963. V létech 1967 a 1968 bylo na Břeclavsku díky intenzivní uvědomovací akci podniknuté Katedrou vinařství VŠZ ve spolupráci s Okresním zemědělským sdružením podstatně zlepšeno hnojení vinic a hlavně řez vinic s vysokým vedením. To se projevilo blahodárně na výnosech. Na Břeclavsku je též největší počet závodů, které se na pěstování vinné révy specialisují a mají již větší plochy vinic
", uvádí ve studii k vinařství na Břeclavsku V. Kraus.
V další části druhé oddílu se zaobírá odrůdovým složením tehdejších vinic. Uvádí, že soukromých a záhumenkových vinicích na Moravě bylo na sklonku šedesátých let nejmenší zastoupení jakostních odrůd skupiny IA (dřívější členění jakosti - pozn. RS) - celomoravsky to dělalo 6,22%, na Břeclavsku pak jen dokonce 0,92%. Převahu v tehdejších vinicích měli Neuburské, Muller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené či Sylvánské. A podíl přímoplodých hybridů též nebyl zanedbatelný - bylo jich takřka 7%. Velkovýrobní vinice (JZD, státní statky atd.) byly již povětšinou novější a tak se zde prosazovaly odrůdy jako Tramín, Burgundské bílé a také Ryzlink rýnský. Ze skupiny pro konzumní vína, jak se tehdy označovala skupina IB, se převážně vysazovala odrůda Muller-Thurgau. Zajímavou je tabuka srovnávající země podle procenta zastoupených skupin odrůd:

Odrůdy pro výrobu                       Rakousko    Morava     Francie    Německo
jakostních vín                               9,4%            17,93%     21%         32%
dobrých konsum.vín                     52,6%          55%          42%         50%
vín běžného konsumu
a odrůdy stolní                              38%             27,07%     37%         18%

Kraus dále uvádí:
"Dnes je většina soudných vinařů přesvědčena, že použití Moerova vedení bylo jediným východiskem z tehdejší situace a všichni ti, kdo se již naučili s vysokým vedením zacházet, si uvědomují, že tento způsob vedení bude i v budoucnu jedinou možnou formou pěstování révy ve velkovýrobě, zvlášť tehdy, bude-li naše vinařství vystaveno většímu vlivu zahraniční konkurence. Bez Moserova vysokého vedení révy nemůže abslutně obstát moravské vinařství v konkurenci, která se musí nevyhnutelně přiostřit, má-li dojít k pokojnému soužití v Evropě. Ale i domácí poměry se pro vinařství zhorší, protože pracovníků v zemědělství bude i nadále ubývat a výrobní nákady na veškeré pomocné hmoty se budou neustále zvyšovat."
Ve statích, které jsou věnovány hnojení, se Vilém Kraus zabýval i tehdy velmi ožehavou problematikou a to z hlediska výživy a hnojení, nově budovanými terasami. Uvádí, že se mluví často o rekultivaci, dlouhodobých osevechsměskami pro zeené hnojení apod.. Podle Krause je však otázka růstu révy na terasách pouze otázkou živin v půdě. Ten, kdo má dostatek kapitálu, tvrdí, aby mohl provést jak terasování, tak vyhnojení půdy na práh výnosové jistoty, ten si nemůže na růst révy zterasovaném území naříkat. "Ale jak ukázal průzkum obsahu živin na terasách Břeclavska, jsou tam jen stopy hlavních živin. Na takových pozemcích nelze dosáhnout úspěchu, na těch se dá jen prodělat. Je-li zakládání teras celospeolečenským zájmem, pak musí společnost na jejich zřizování přispívat a současně kontrolovat velmi přísně jak jsou prostředky využívány", uzavírá úvahu autor.
Zajímavé jsou údaje o produktivitě práce ve vinohradnictví:
1961: 1 pracovník obdělal 1,05 ha a vyrobil 2860 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 10 Kč.
1969: 1 pracovník obdělal 1,51 ha a vyrobil 7610 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 26,64 Kč.
Třetí oddíl knihy nese název Perspektivní vývoj moravského vinařství a jeho zajištění. Autor se v něm zbývá vývojem ploch, sklizní a kapacit, rozebírá možnosti výroby a lahvování pro léta 1970-1980, popisuje dodavatelsko-odběratelské vztahy a rentabilitu. Statě to jsou mimořádně zajímavé, budu se jim zde věnovat v některém z příštích příspěvků se štítkem "Co právě čtu...".

2013-08-22

Dementi Respektu

Tímto příspěvkem tu zakládám další rubriku, protože už mám těch těch blafů a hochštaplerské práce  dost. Nazvěme to třeba dementi.

Za panem redaktorem Sachrem, který napsal článek s názvem Hluboké kořeny, jež vyšel v rubrice Fokus časopisu Respekt č. 33/2013 na straně 28, jsem zajel až ke kolegovi-vinařovi Zdeňkovi Vykoukalovi, ke kterému se nahlásil kvůli připravované reportáži na téma aktuálních trendů ve vinařství. Přijel k němu i s fotografem za horkého letního poledne. Sedli jsme ve stínu na dvorku, popíjeli Zdeňkův skvostný veltlín a volně povídali. Znám tu práci z druhé strany, proto mě překvapilo, že Tomáš Sacher si v podstatě nedělal poznámky a diktafon jsem nikde neviděl. Na to, že se nepohybuje tak jistě v oboru (z většiny otázek či reakcí na naše slova to bylo znát), tedy docela odvaha. Už v úvodu mi děkoval, že jsem přijel ke Zdeňkovi za nimi, že prý stejně chtěli jet ještě za mnou a stejně by mne rádi navštívili i tak, jen co skončí svou návštěvu v podvečer v Rakvicích. Vzhledem k tomu, že jsem byl trochu skeptický kvůli jeho přístupu k zaznamenávání toho co jsme řekli, požádal jsem jej, zda by mi, pokud bude v textu má slova uvádět jako přímou řeč, mohl tento text poslat k autorizaci. Velmi ochotně souhlasil a vzal si na mě telefon. Projeli jsme pak v závěru Zdeňkovi vinice a rozloučili se - reportéři jeli do Rakvic za Milošem Michlovským a my se Zdeňkem jsme šli každý po své práci; já s tím, že navečer u nás dvojice zazvoní.
Nezazvonila a ani telefon nezazvonil. Tak jsem si říkal, že se alespoň ozve až to bude psát a než to odevzdá do tisku. Netušil jsem ovšem, že prodleva mezi dopsáním textu a odevzdáním do tisku bude tak krátká, že nebude panu Sacherovi ani stát za to, aby dodržel svůj slib a moji přímou řeč v článku mi nechal autorizovat. Dementuji tedy tímto to, co napsal pan Sacher v Respektu a vložil mi do úst, protože díky jeho odbyté novinářské práci jsou to bláboly.
Vezmeme to postupně:
1, "Šlapeme bosýma nohama v sudech" - neřekl jsem v sudech, ale v kádích, pro pana Sachera asi nepodstatný rozdíl, já ovšem pak vypadám před kolegy z oboru jako pablb.
2, "Můžete víno nechat zrát v plechových kádích? Anebo byste se měl držet původních dřevěných sudů, ideálně ještě z místního dřeva?", popisuje aktuální spor svého spolku jeden ze zakládajících členů Richard Stávek. On sám prý vsadil na "fundamentalismus" a víno skladuje v sudech z akátu vyrostlých jen pár desítek metrů od samotné vinice. - To bude asi záměna sudů za kádě. Mobilizace nebo kanalizace, jedno jest. Dále slovo plechový jsem nepoužil, použil jsem ale slovo nerezový. Na fundamentalismus, klidně bez úvozovek, jsem sice vsadil, ale ten se projevuje třeba tím drcením hroznů šlapáním, víno rozhodně neskladuju, sklep není sklad, ale víno zraje, případně se školí atd. v dřevěných sudech ze středoevropského, převážně moravského dřeva a do budoucna mám připraveno své vlastní dřevo, i ze stromů vyrostlých opravdu co by kamenem dohodil od vinice, každopádně vždy v dosahu hodiny svižné chůze od vinice :-)

K tomu, co v článku bylo vloženo do úst Zdeňkovi Vykoukalovi či Milošovi Michlovskému, se nebudu vyjařovat, akorát vím, že Zdeněk text viděl velmi krátce, v podstatě měl telefonát, že má na mailu text a že se na to má podívat, protože za půl hodiny to odchází do tisku. (A že tam prý bylo oprav...)  Docela šibeniční... Nikdo není dokonalý, ale sliby se mají plnit, pane Sachere, nemusel bych tu brblat na vaši práci.

2013-08-13

Příznivý ročník = polosladká vína? Ale kdeže...

V prvním srpnovém týdnu vyšel v periodiku Slovácký deník článek s názvem "TOP VÍNO: POLOVINA VZORKŮ JE POLOSLADKÝCH". V textu je citována ředitelka spolupořádající Okresní agrární komory Uherské Hradiště Karla Malinová: "Ročník to byl pro vinaře příznivý. Důkazem je fakt, že polovina přihlášených vín je zařazena do kategorie polosladká". Proboha, vinaři, co se kolem paní ředitelky pohybujete, vysvětlete ji prosím, že je to s těmi zbytkovými cukry jinak a kabinety či pozdní sběry rozhodně nelze automaticky řadit k příznivému ročníku jen proto, že ve vína jsou polosladká.
Osobně tady ten mor zbytkových cukrů ve vínech, která by přirozeně měla být samozřejmě suchá, považuji za velkou patálii pro naše vinařství. Vždy jsem připravoval a připravuji vína suchá, v tomto jsem konzistentní, nesetkal jsem se dosud s tím, že by zákazníci či obchodníci požadovali zbytkové cukry. Není to výmysl samotných vinařů? polosladká vína dnes potkáte už i na místních koštech u vzorků drobných vinařů-samozásobitelů. Před lety nemyslitelné....kvas zaražený sírou, filtrací či zchlazením.

2013-08-12

Pohlednice od Coreyho

Corey u nás strávil loni na přelomu zimy a jara nějaký ten čas. Pomáhal s údržbou sadů, ve vinicích, krmil zvířata. Dokonce se zúčastnil soutěže v řezu révy. Párkrát jsme si od té doby psali, vystudovaný počítačový programátor a analytik si mezitím po své ročním evropském putování našel v Kalifornii práci a usadil se...

Další (po Mikeovi, Stevenovi, Lukeovi, Carderovi, Nashovi či Jane Kozlowski) kdo v USA touží po našich vínech :-) tak uvidíme.

2013-08-11

Poděkování


Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří nás od pátku do neděle poctili svou návštěvou v rámci akce Otevřené sklepy vinařů-Autentistů, aby ochutnali naše vína.

Nutno připustit, že místy to bylo hektické a bylo věru husto. Loni během jednoho odpoledne několik desítek návštěvníků, letos od pátečního viničního pikniku přes sobotní degustační odpoledne až po nedělní obchodní dopoledne myslím i nějaká ta stovka.

Zdá se, že 16 nabízených vzorků si své milovníky našlo, alespoň soudě podle slovních reakcí či vypitých či odnesených lahví. A to je dobře.

Je to též potvrzením toho, že u nás v Němčičkách (č. p. 206, zdůrazňuji) jdeme správnou cestou, která je sice delší a mnohdy až jakoby trnitá, chodník nevyšlápnutý, ale z dlouhodobého hlediska se jistě vyplatí.
Děkujeme.
(Všechna fota Marie Catharina Gilow)

2013-08-08

Otevřené sklepy III. - degustační sklo

Ač se ta naše autentická akce jmenuje otevřené sklepy, u nás doma vlastně sklep zatím nemáme v provozu (rekonstrukce) - kdo už jste u nás byli, víte, že víno zatím tvoříme ve sklepě na Vrbici, v kterém hnízdím už patnáctý rok. Tož aby někteří příchozí nebyli rozčarováni...
Otevřené sklepy 2012. Foto Michael ze Švajcu

Po mnoha pokusech a omylech jsme se už před nějakými dvěma roky kompletně rozhodli pro degustační sklenice Riedel. Jde v současné době o německou sklárnu dodávající vinné sklenice křišťálové, ale kdysi vznikla a fungovala na našem území, v lastně do roku 1948. Takže letos bude možnost si u nás zapujčit noblesní degustační sklo (řady Riesling Extreme Restaurant, Viognier, Pinot Noir...), pouze v případě, že bychom byli zavaleni vínamilci, nastoupí záložní sada OIVeček :-) Záloha skládaná hotově při převzetí do rukou činí na riedlovky 300 Kč, klasická OIVčka pak za cca desetinu.
Rozsáhlé konzultace se sommeliéry a jinými znalci vín potvrdily, že investice do kvalitního degustačního skla se skutečně vyplatí. Rozdíly v smyslovém vnímání jsou značné, a to všemi pěti (smysly). Cože? Ano - už jen to potěžkání ručně foukaného olovnatého křišťálu a nebo poslech lupkání bublinek sektu...(hmat, sluch - a pak že jen oko, nos a jazyk...).
Vodu budeme zítra podávat k vínu kouhoutkovou i studniční. Schválně, poznáte-li rozdíl.