Divý Ryšák vyprodán

O víkendu odjela do dáli poslední lahev aktuálního Divého Ryšáku určená k prodeji. Již nyní se však jeho milovníci mohou těšit na mladý Divý Ryšák 2013, který by snad mohl být k mání v pozdním létě. Láhve z úplně posledního kartonu byly dobře uloženy a čekají na průběžné sledování jeho dalšího vývoje, které realizujeme povětšinou na různé sešlosti kolem vína.

Hydra se opět probouzí

MOTTO:
"Žijeme ve světě, který se mění tak rychle, že vývoj už prakticky nelze předvídat. Jednou z hodnot, o které se člověk může opřít, je rodná krajina, vztah k místu, kde se narodil. Krajina je dědictvím, které přebíráme svou dětskou duší, formuje nás, a jak se nám rozšiřují obzory, stává se útočištěm, místem, které po celý život nosíme v srdci.
Prožitek kontaktu s generacemi předků zprostředkovává psané slovo, intenzivně působí lidová píseň. Živým poslem ale zůstávají stromy."
(Ivan Bartoš, Sedm tváří ovocnářství)

Pomyslná hydra, proti níž a ne zdaleka sám, jsem se postavil při vzniku nového územního plánu Němčiček a pak i u Krajského soudu (a úspěšně), ožívá a z useknuté jedné hlavy narůstají hned dvě.
I přesto, že na setkání představitelů obce s vlastníky dotčených pozemků v lokalitě Pod Bočky, které proběhlo v létě 2013, zdaleka nevyplynulo, že by měla většina zájem na své půdě nechat stavět developera nějaké vilky pro nové obyvatelstvo obce (nových zájemců o stavební místa je prý 16. No a co?!?), zastupitelstvo obce zažádalo o změnu územního plánu. Požadavky, z nichž některé jdou ve změně ÚP ještě dále, i mimo lokalitu Pod Bočky, a jasně ukazují, kdo a jak prosazuje blaho obyvatel (hlavně prospěch pro sebe), jsou v dokumentaci podpořeny tzv. Územní studií, jež se kromě některých pochybných faktů také opírá o některé doslova lži, polopravdy a zmanipulovaná protiřečící si fakta. Hodně do očí bijící je opírání se o prvně černou stavbu, nyní pololegální (dosud nezkolaudována, přesto už v ní skorem půlroku bydlí lidi - i bez platných nájemních smluv, to je panečku hospodaření s obecním majetkem!).

Představitelé obce jsou nepoučitelní, Územní studii (a beztak i změnu ÚP) zadali Ing. Pavlu Kleinovi, tedy panu architektovi, kterému jeho nový ÚP v části výstavby Pod Bočky zrušil. Když jsme měli v létě to jednání na OÚ (ke kterému se musím ještě brzy vrátit samostatným příspěvkem, protože poznámek z něj mám věru dosti!), nemohu zapomenout na vystrašený výraz pana architekta při každém (nejenom) mém zvednutí ruky a dotazování se. To sucho v ústech a ten roztřepaný hlas! Inu, asi ví proč...

Pozdravy z Luhačovic II.

Postřehů z místa, kde člověk stráví týden, není málo. K příspěvku o mém týdenním pobytu v Luhačovicích - jako doprovod dětského pacienta (našeho Teodora) - , který jsem publikoval před cca týdnem, je třeba dodat ještě pár slov a nějaké obrázky.

Strava v lázeňském městečku
Nepamatuji si, že bych někde jinde potkal takovou koncentraci cukráren na 1 km ulice. Lázeňské oplatky kulaté, lázeňské i jiné trojhránky apod. - nikdy jsem si nedělal iluze o nutriční kvalitě těchto oplatků obecně, nicméně když jsem zaznamenal, že jsou nejprodávanějším suvenýrem v Luhačovicích vůbec, beztak i nejprodávanější potravinou vůbec, nedalo mi to prozkoumat to blíže.
Pokud se začteme do složení u výrobku "Luhačovické Trojhránky (R) čokoládové", nestačíme se divit: ztužený a neztužený rostlinný tuk, cukr, pšeničná mouka, sušené mléko, kakao (5,5%), sušené žloutky, aroma, sůl. Ano, skutečně to není přelud. Ale ani pravověrné Lázeňské oplatky v tomto případě samozřejmě LUHAČOVICKÉ nejsou pozadu se skladbou...
Domnívám se, že velká část chorob a nemocí pochází z nevhodné stravy. Nemocní, ale i ti zdraví, co absolvují lázeňské pobyty v rámci prevence, mohou nabýt dojmu, že laskominy, které mají v názvu lázeňské, jsou součástí léčerbné kúry. To, že obsahují složky nepřirozené (ztužené rostlinné tuky, tj. margaríny, původně určené k výkrmu zvířat, ta to však odmítala, tak začali u vojska v době války a přešli k nejširším vrstvám obyvatel), není vůbec pro léčebné účely dobré, navíc podle posledních zjištění, jsou-li výchozími surovinami nevhodné rostlinné oleje (zejména palmový!), jsou naopak doslova škodlivé zdraví a např. obsah škodlivého cholesterolu zvyšují. Zlaté sádlo! Zlaté máslo!

S Teodorem v hale zasvěcené Vincentce - pitnou kůru jsme absolvovali několikrát denně

Ostatní účastníci zájezdu
Překvapením pro ctěného čtenáře asi nebude, že na podobné pobyty jsou děti doprovázeny zejména maminkami, případně zaskočí nějaké ta babička. Takže jsem tam byl celkem exot. Ale abych byl úplný, 2 dny jsem se tam minul s jedním střídajícím tatínkem. V kuchyni byly samé ženy také, ošetřující a zdravotnický personál jakbysmet. Prostě samý ženský... V takové atmosféře se pak klidně může stát, že když přijdete se synkem na úplně první proceduru a mladá paní ošetřovatelka vám vysvětluje co a jak, a vy si v koncentraci na to ani nevšimnete, že je poměrně blízko vás a stále vysvětluje a furt dokola a znovu, a pak nakonec po Teodorově proceduře tak jakoby nesměle se zeptá, zda se na něco může zeptat, já odpovídám, že samozřejmě a ona opět tak nesměle a opatrně se ptá, jaký že to používám parfém, beztak nějaký přírodní, ale že jí to tak moc voní a líbí se jí to, že by to chtěla koupit manželovi, aby taky tak voněl, já v rozpacích, že jo, říkám jí, paní, co já vím, já si jen dával sprchu ráno než jsem vyjel, a parfém žádný, a ona se tak zasněně usmívá...večer mi pak došlo, že vlastně čichala moji tělesnou vůni...takže milá paní, to asi manželovi nekoupíte :-) prostě mezi několika desítkama ženských se naráz ocitl mužskej...
Na každém patře léčebny je něco jako herna či společenská místnost, kde je v jednom koutku malá kuchyňka (dřez, varná konvice, mikrovlnka a lednička), v dalším nějaké ty hračky pro děti v dalším visí na stěně LCD televize (TV je též na každém pokoji, prostě pro mě něco unikátního) a naproti sedačka pro TV diváky. Větší verze takové místnosti, ovšem bez kuchyňky, je v přízemí. A tam bývají obvyklé sleziny dětí, které mají doprovodem rodiče.
Zajímavé je jen tak sedět a pozorovat tu změť ratolestí, kterak se paktují, vytváří si vlastní hierarchie, hrají si, baví se, honí se, perou se, smějí se, pláčou, malují si, čučí na bednu....a neméně zajímavé je sledovat hlídkující rodiče. Maminky občas utvoří dočasné debatní kroužky, plká se a plká, jsou tam i individualisté, kteří s nikým neplkají, ale ti pro změnu buďto neustále buzerují svoje děcko, nebo si jej prostě nevšímají, přepínají programy v bedně a nebo neustále něco řeší na svém chytrém blbém telefonu (a nebo si čtou nějaký bulvární týdeník). Jak kdysi, už docela před lety, možná i 10 to bude, řekl jeden můj známý-chirurg, že už se těší na ty zástupy budoucích pacientů, kteří si zpolozmrzačí prst neustálým psaním SMS.
Dnes už doba pokročila, jsou ty různé tablety nebo jak se to všecko jmenuje, dokonce i děcka, které neumí ještě pořádně používat svůj hmat, už zdatně válí s tabletem...to bude panečku vývoj! Dokonce jedna maminka nosila dítěti na inhalace tablet s nějakými hrami, aby vydrželo 10 minut inhalovat. Jakoby jej neuměla na tu chvilku zabavit či prostě děcko nemělo disciplínu. Kam ten svět spěje...kolem samé chytré mašinky, jejich výkonnost stoupá, bohužel ne už tak u uživatelů, tam mi to přijde jako pěkná nepřímá úměra. Člověk nedokáže držet ontogenetický krok se skokovým vývojem technologií, ostatně dokonale to už před desítkami let popsal v knize SUMMA TECHNOLOGIAE polský velikán Stanislaw Lem.
Zajímavé je to taky u stolu jídelního. Neříkám, že Teodor nadšeně slupl vše co nám bylo podáno, někdy je to boj, ale to co člověk občas viděl kolem = nevídané.

Vlevo slovutný Jurkovičův dům, vpravo kolonáda

Výlet
Za ten týden jsme i kousek času vyšetřili pro malý výlet v okolních kopcích, které jsou pomezím Valašska a Bílých Karpat. Navštívili jsme s Teodorem ekologickou vesničku Hostětín, kde jsme ve veroničím domku nakoupili nějaké místní biomošty, zavítali jsme také do Vlachovic, kde sídlí známé bednářství Fryzelkových, od nichž máme letos novou modřínovou káď na nakvášení, a neopomenuli jsme ani navštívit kolegu-vinaře Roberta Bojdu z nedaleké Horní Lidče, který se v klimatických podmínkách Valašska statečně potýká s mikroklimatickým vlivem okolních kopců a nadmořské výšky kolem 500 m n. m.

Ostatní aktivity
Kromě vycházek po kolonádě či okolní přírodě za popíjení minerálních vod, tedy držení pitné kúry, jsme nejčastěji chodili na městskou plovárnu, která byla nedaleko. Toto zařízení je dobře vybaveno, je zde plavecký bazén, mělký bazén pro děti, vířivka s hodně teplou vodou a pak atrakce zvaná divoká řeka, kde voda proudí kolem dokola a tam se nám líbilo nejvíc. Teodora jsem nešetřil, jakési základy ponořování pod hladinu už měl, musím ale říci, že mě mile překvapil svým zapálením a nebojácností. Během třetí návštěvy bazénu jsem si v jednom momentu uvědomil, že od zábradlí ke mě doplave pod vodou cca 2-3 metrovou vzdálenost, což není věru špatné. bavilo jej to natolik, že jsem vždy rázně musel velet k odchodu na blížící se večeři. Jistě, párkát jsem i udělal nějaký ten krok zpět, až byl pod vodou, aby se vzdálenost malinko zvětšila oproti té, kterou odsouhlasil, ale dech zadržel, nenalokal se. Ke konci mi dokonce předvedl chvilkové šlapání vody držíce hlavu nad hladinou. Synku, bravo.

Inhalujte v Inhalatoriu.

Železný kontra Svatomartinské

Sledovat jakousi TV Barrandov v internetovém záznamu by mne ani nenapadlo, pokud bych ovšem nedostal od kamaráda informaci o drsném výpadu V.Ž. v pořadu "Volejte Železnému" proti Svatomartinským vínům. Shlédl jsem pořad zde, vinná pasáž je až v jejím samém konci. V. Ž. nepřekvapil, slyšel jsem od něj ostřejší výpady vůči tuzemskému vinařskému mainstreamu. Ale abych jeho slovům tu v příspěvku mohl cokoli dodat, je třeba ta slova nejspíše uvést (i když přepis sebelepšího mluveného slova vypadá vždy hrozně! čtenář je schovívavý, předpokládám)...tedy:
....

Ptá se mě divačka, mimochodem proto, že tady (na stole – pozn. RS) vidí víno; mimochodem víno vystřídalo, jak jste si všimli, vodu, člověk už musí udělat v mém věku také něco pro své zdraví, tak se ptá na letošní úrodu vína a ptá se na můj vztah ke Svatomartinskému vínu – zda ho pil letos, zda mi chutná, zda jsem jeho zastánce. Letošní rok s vín, to byla jedna velká svízel, protože pamatujete si – víno na Moravě, o jeho kvalitě se rozhoduje v září – jaké je září, takové bude víno. Nebo snad spíše, tak snadné to bude mít vinař. Letošní září propršelo a byla zima. Říjen to nahradil, ano, ale posunul celou sklizeň dál, a my jsme ještě minulý týden, ještě nám visel Ryzlink vlašský, což je velmi, velmi pozdní odrůda, a sklízeli jsme teprve teď, už s ledem, téměř s ledem, téměř ledovku, nebyla to ledovka, ale téměř s ledem. Takže letošní roku bude hodně komplikovaný, hodně složitý, ale mošty jsou velice příjemné – zatím.

Volejte Železnému! foto vypůjčeno bez svolení z barrandov.tv

A i vína, která už máme prokvašena, tak jsou vlastně pěkná. Teď se ptáte na Svatomartinské, jak mi chutnalo – já ho nepiju, já bych ho nepil, já jsem to jednou zkusil, jednou jsme zkusili udělat Svatomartinské a zjistili jsme, jak ho musíme ošidit, jak strašně je to ošizené víno, aby se stihlo do Svatého Martina, u nás. Vždyť na Svatého Martina nám ještě visely hrozny, jak já mohu vyrábět martinské víno, v naší, poměrně severní zeměpisné šířce. Takže já nejsem zastánce rychlených vín martinských a hrát si na Beaujolais, to nemá smysl, protože Beaujolais je z odrůdy Gamay, a ta odrůda dozrává, poslouchejte dobře, na konci srpna-na začátku září. To znamená, že tam má vinař poměrně dlouhou dobu, aby to víno zušlechtil, aby ho dobře odvedl. My tento čas nemáme a tak v martinských lahvích pijeme zpravidla neprodané špatné víno z loňska nebo z předloňska. A vím co říkám, protože jsme ochutnávky martinských dělali u Dlouhého stolu, což je sešlost odborníků na víno, která hodnotí vína v České republice. Většina Martinských vín, to byla neprodaná zásoba z předešlých let. Ale přináší to peníze.

...

Jak je někdy ve VO zmínka o V. Z. či nedejbože rozhovor s ním, při nejbližší příležitosti se M. M. s širokým úsměvem a tak po rakvicku ptá: Tak co Voloďa?"

Mladý Boček 2013, panenský a juvenilní

V. Ž.  je pro mnohé oříšek. Vinaři jej obecně za vinaře nepovažují. V. Ž. je podle mého názoru vášnivý,  sečtělý a kultivovaný milovník vína, který se kdysi rozhodl své konzumentské či sběratelské aktivity přetavit i do aktivit tvořících a před téměř patnácti lety zachránil jedny asanační ruiny v Bavorech, které již byly určené k demolici. V tomto ohledu zaplaťpánbu za Voloďu, nakonec, podílí se dnes svou měrou na VOC Pálava, které stojí na Ryzlinku vlašském.
Otázka řízeného a cíleného výpadu proti SM je složitější. V. Ž. a vinařství jím směrované to sice také se SM zkusili, ale evidentně se cosi nepovedlo. Prodávat chce každý a pokud je to v řádu týdnů od sklizně, jaká paráda pro firmu, která si na počáteční investici na zelené louce beztak ještě nevydělala. Sám jsem pod křídla SM vín nešel, zejména proto, že to z objektivních důvodů nešlo (hlavně odrůdová nekompatibilita). otázka cenová je věc jiná. Po našem panenském a juvenilním Mladém Bočku se okamžitě zaprášilo a to i přes cenu kolem dvou stovek, což by možná se SM nálepkou nebylo tak snadné. Ostatně měl jsem i tuto zkušenost s jedním obchodním partnerem, který, když se dozvěděl doporučenou maloobchodní cenu, tedy cenu sklepní, překvapeně reagoval, že si myslel, že SM se dělá proto, aby se lidi mohli levně napít moravského vína - nákup u mě za něco málo přes stovku bez DPH se mu zdál moc. Tak takhle ne, tedy alespoň podle mě. Já nic nešidil, ani neurychloval, jistě, jde o mladé víno, které by mohlo za půl roku vypadat uplně jinak....jenže....prvních 7-10 sklizní bude takovým zahřívacím kolem, rozhodně jej nebudu nikdy déle jak rok držet ve sklepě. I když kdoví, ten bezcukerný extrakt 34 mě na panenské docela překvapil.
Vlastně ani nevím, proč má V. Ž. potřebu tak kopat do SM značky. K čemu je to dobré? Pomůže to Tanzbergu? Těžko. Ale ta jeho slast na tváři když to sděloval národu...

O ztrátě umění zabíjet

Prý muži ztrácejí umění zabíjet. Něco na tom beztak bude. Není to dlouho, co se na to téma zamyslel Winepunk a já si při té příležitosti vzpomněl na příhodu z letošního pozdního léta, kdy za mnou přišel strýc s jakýmsi časopisem MOJE PSYCHOLOGIE (který by se mi jinak nejspíš nikdy nedostal do rukou), kde měl založený či zaškrtnutý článek od novináře Libora Budínského o tom, jak dnešní muži ztratili schopnost zabíjet (zvířata na maso) a strýc, podávaje mi časák, říkal: "na, to je určitě o tobě".

Předesílám, že jsem vědomě žádným respondentem pro článek nebo anketu nebyl, akorát jsem jsem v dubnu 2012 potkal s Liborem Budínským, autorem článku, na cestě po Gruzii, a během dlouhého cestování jsme probírali mnohá témata, až došlo také na zvířata. Kdybych tušil, že moje vyprávění si zapamatovává pro potřeby nějakého článku, nevím, jestli bych nepřehodnocoval sdílnost :-) ale rozumím, ti, Libore, nejen z profesního hlediska. Někdy je lepší si zdroj nevyplašit :-)

Jo a z formulací, že už zabíjím (logicky tedy po kůzleti) i husy a slepice nesouhlasím. Právě přes ně jsem totiž musel začít a ne k nim dojít přes kůzle.