Review 2013 - část první

Jak již po několikáté, tak i letos jsem pro mé čtenáře připravil fotografickou rekapitulaci toho, co jsem během roku 2013 shlédl přes objektiv fotoaparátu...a bylo toho zase požehnaně!

Klasika. Jeden z prvních novoročních počinů - domácí kozí klobásky.

Prestižní lednová degustace MASTERCLASS byla vedena předními vídeňskými degustátory a setkala se s velkým zájmem - na snímku vínomilec Pavel Jelen a nad ním sommeliérka Klára Kollárová

V rámci cesty k terroirovým vínům chci do budoucna používat sudy výhradně z dřev v místě vyrostlých stromů. Tedy třeba regionální, nakonec i rakouské sudy jsou myslím ještě ok, každopádně tento kmen padl na objednávku a to doslova co by kamenem dohodil od budoucí vinice.

Na přelomu ledna a února nám dva týdny ve vinicích pomáhali Elisabeth a Gregory z Izraele

8. února hostil vinařský areál společnosti SONBERK Soutěž v řezu révy vinné 2013

A abychom nechodili daleko, opět momentka ze Sonberku: na besedu se zemědělci zavítal v polovině února Andrej Babiš (druhý zprava), předvolební kampaňa začala (ještě před pádem vlády).

V únoru se u nás krátce sešli hned tři dobrovolníci: Klára z Tetčic u Brna byla během polních prací oblažována společností dvou severoamerických junáků - Lukea Enderse z Kalifornie a Mikea Bravence z Texasu

S doktorkou Matuszkovou z Národního památkového ústavu jsme v okolí Němčiček lokalizovali celkem 3 místa s pozůstatky tzv. viničních nor, které sloužili v minulosti vinohradníkům; zachovaná z nich byla pouze 1, přičemž byla omezeně přístupná vlivem přirozené erozní činnosti

V březnu jsem si nechal z pár kmenů ovocných stromů nařezat fošny na potenciální sudy :-) uvidíme. Dub i akát už vysýchají také...

...a březen byl i ve znamení maškaření - zde na jednom velmi povedeném v obklopení krásných a neznámých...

...a druhý den se kocovina vyháněla první potulnou pastvou s naším stádečkem.

Nestává se často, aby člověk cestou vozem do vinohradu, a to - zdrůrazňuji - 4. dubna (!), nedokončil cestu kvůli uvíznutí vozidla v závějích sněhu. Foceno ve Veselých v Němčičkách. I takový může být způsob dubnový...

Odorat, pokopat, ořezat, pomulčovat...a může to pučet.

Třináctý dubnový den jsme Jackem (GB), Sytske (N) a Mikem (USA) zašli na košt do V. Pavlovic

Sytske a Jack se poznali v USA, kde byli dobrovolnicky a naučili se stavět suché kamenné zídky. V Němčičkách měli možnost nám získanou dovednost předvést - na snímku při zahájení instalace základových kamenů....

...a během pár dní na stejném místě: rozestavěná zídka už má prvního obyvatele - vlevo přihlíží Mojmír :-)

...mákli jsme si slušně. Vše doprostřed kopce vytahat ručně na kolečkách...

...ale stálo to zato!

V dubnu v Praze na Senovážném otevřeli Velký Vínograf...na snímku Mirek Majer řeční k přítomným hostům, dole pod ním v pruhovaném triku Jan Horešovský, pan domácí :-)

V polovině května naše Stanislava ulovila zatoulaný včelí roj.

A za dva dny nato našel ruj už svůj nový domov.

Pátého června jsme spolužáci navštívili našeho bývalého kantora, Ing. Míšu, který oslavil osmdesátku. Zprava: Aleš, t.č. Bohemia Sekt; Karel, t.č. Znovín, Ing. Míša; Zdeněk, t.č. Reisten a Marek, t.č. Nové vinařství

Zoe a Nathan, ona Francouzska a on Belgičan, k nám přijeli na kolech, 2 týdny pobyli a popracovali a na snímku odjíždějí - cílem je Turecko. na kole napříč Evropou :-)

V červnu odešel na věčnost Prof. Vilém Kraus.

Tak si představte, že si jdete na procházku do vašeho vlastního lesa a najdete na vašich porostech porozvěšované prapodivné legrační cedulky. Nějaký orientační běh? Ale kdepak, zakázaný prostor, do svého vlastního lesa nesmíte, jedině na vlastní nebezpečí smrti. No stačili byste zírat? Já nestačil. Agrotec petronas Syntium Rally.

To je panečku armáda! Mladý Boček červnový, v roce panenské úrody (která je už byla do vánoc skoro vypita!). Ale pochlapil se nakonec, 34 gramy bezcukerného extraktu, to se jen tak nevidí.

Na samém sklonku měsíce června přijeli dva mistři tesařští ze společnosti RAP (renomovaný mikulovský výrobce interierového nábytku) a přímo ve viniční trati Bočky jsme ručně, akátovými klíny štípali duby na fošny pro výrobu sudů

(pokračování - a dokončení - příště=zítra)

Pozdrav od Nathana

Nathan Eizenberg k nám loni na vinobraní přijel z Austrálie. Samozřejmě má evropské kořeny, jak jinak, jeho děd kdysi emigroval za klokany odněkud z území dnešního Běloruska. Nejen podle jeho křestního jména šlo usuzovat, že pochází ze starozákonní větvě Izákovy.
Študovaný matematik měl při mnoha úkonech jak viničních, tak sklepních, řadu všetečných otázek, na něž začasto moje angličtina tak tak stačila.
A když ti naši pocestní pomocníci odjíždějí, těším se vždy, že zanechají nějaký vzkaz či krátký dopis. Bývá to milé, někdy až vyznávající se a rozhodně to vždy potěší.
Nathan napsal:

Nathan, thanks and keep us posted!

SORRY: končíme

Poslední číslo tištěného SORRY, 12/2013

V půlce předvánočního týdne jsem večer cestoval vlakem z Prahy. Vzhledem k tomu, že jsem dorazil na nádraží o něco dříve a vlak ještě neměl ani určeno nástupiště, a nebylo kam sednout, zkoumal jsem aktuální situaci v blízkém knihkupectví a také prošel kolem trafiky. Nemohl jsem tu minout regál, v kterém se jakoby v posledním tažení vzpínala titulka SORRY. Že nevíte, o co jde?

První historické číslo SORRY z počátku 90. let

SORRY je nekorektní humoristický měsíčník, který vycházel přes dvacet let a nesl podtitul "PrDeL" (=PRavá DEmokratická Legrace). Započal jsem jej odebírat již jako student počátkem devátdesátých let, doprovázel mě po dobu studia i po něm, pak jsem jej dokonce i předplácel. Ani nevím, jak se to stalo, někdy 5-6, možná více let zpátky, mi SORRY odešlo někam stranou, za horizont...

Hlášky Fámyzdatu byly vždy aktuální, i když často zcela srozumitelné jen pro pravidelné čtenáře

 
O to bylo mé překvapení větší z informace hned v úvodu sice černobílého, ale pro příznivce politicky i společensky nekorektního humoru nesmírně fascinujícího a zásadního plátku, že totiž SORRY končí. Jeho vydavatel, známý pražský advokát Fidelis Schlée, se rozhodl, že již bylo dost SORRY. "Jsem hrdý na skutečnost, že 23 let vydávám tento časopis a že za celou dobu v něm nebyl ani jeden inzerát. Zřejmě jsme tak vešli do dějin novinařiny jako jediný časopis, který byl živen penězi svého vydavatele, nikoli inzerenty", uvedl mimo jiné doktor Schlée ve sloupku na třetí straně listu.

Politicky nekorektní, břitký humor, nechyběl ani v posledním čísle

Ačkoli se redaktoři i vydavatel snažili o sto šest, aby je někdo (třeba politikové, hojně v SORRY bývalo věru peprno) zažaloval, za celých 20 let k tomu nedošlo, což je v reáliích českého mediálního poměrně ojedinělý úkaz. Doktor Schlée, vydavatel, tento fakt kdysi v jednom rozhovoru okomentoval: "Já si to vysvětluji ostychem politických blbů, kteří by v případě žaloby utrpěli ještě větší ostudu než mají sami o sobě. protože bych se postaral o to, aby se kauze věnovala ostatní média a to by nebylo pro žalující stranu rozhodně příjemné".

Vtipy nešetřily ani nejrůznější náboženství a vyznání a rasy...

 
Přesto, že v SORRY nikdy žádný inzerát nevyšel, redakce inzerci nabízela. Cena za stránkový inzerát byla rovný milion korun splatný v hotovosti v kanceláři vydavatele.
Pozůstalí redaktoři se i přes rozhodnutí vydavatele v průběhu prosince 2013 nezvdávají. Ač na práškách, doufají, že titul do konce roku někdo koupí a zainvestuje. Šéfredaktor Fefík další vydání i tak připraví a alespoň elektronicky si jej může objednat každý, kdož o to požádá mailem (sorry.email@seznam.cz).
fefík ve sloupku na straně 4 posledního tištěného vydání oprávněně hořekuje. Časy se mění. Lidi nečtou z papíru, raději hledají informace na internetu. I na tom papíře však dnes často jde o informace přecezené a žurnalistika se z nich vytrácí...kde jsou fejetony, soudničky, kde loňské sněhy?
Takže, SORRY, končíme.
A na závěr něco ze SORRY s vinnou tématikou...

Všechny obrázky byly převzaty bez svolení ze SORRY. Sorry...

Omluva společnosti AGROTEC

Nedávno jsem zjistil, že mých několik úkonů v posledních letech směrem k pořadateli akce Agrotec Rally (nebo jak se to jmenuje), kterou jsou omezeni zemědělci, občané či turisti ve volném pohybu krajinou a ku svým majetkům, domovům a cílům, nebyly úplně adresné. Pořadatel závodů tohoto zběsilého sportu totiž dle mých nejnovějších poznatků vůbec není koncern Agrotec a. s., jak by se mohlo ne úplně 100%ně informovanému člověku zdát, ale občanské sdružení Agrotec Autoclub (snad je ten název už správně). Ještě jednou se tedy (aktuálně hlavně A. Babišovi omlouvám) a těším se na další setkání (již jen s Agrotec Autoclub, o. s.) plné kladných emocí v roce 2014. Určitě budou stát za to, jsem o tom přesvědčen.

Co právě čtu...Arbeitsbuch für František Kopřiva

Jsou různé knížky. Tato snad není ani k velkému čtení, ale přesto je to knížka. Knížka pracovní totiž.

 Jejím vydavatelem v roce 1907 byla obec Němčičky rukou starosty Antonína Bendy, který zde vlastníka knížky, tehdy 23-letého učně řezníka-uzenáře, později mého pradědečka, docela podrobně popsal. Fotografické podobenky tehdy nebyly a tak se člověk do takové legitimace popisoval charakteristikami jako "postava-prostřední" či "oči-černé" nebo "zvláštní znamení - na pravé straně tváře tři čočky" (viz obrázek níže).

Vyráželo se tehdy na takzvaný vechsl neboli výměnu, a nebo i na obyčejné zaučení, kdy mladý tovaryš pracoval u zkušeného řemeslníka a řemeslu se učil za byt a stravu, když se dohodli jinak či později i za nějaký plat. Vechsl pak spočíval v cenném pobytu např. i v cizojazyčném prostředí - mladí kluci od řemeslníků ze Slovácka jezdívali ke kolegovi např. ze Sudet, který na oplátku kolegovi poslal synka zase na Slovácko.
Fascinující je to psaní záznamů písmem kurent (německá obdoba novogotického kurzívního písma, používaného až do poloviny 20. století v Německu). Vše psáno ručně, mělo to váhu. Nedlouho po roce 1909 se pradědeček František dal dohromady s prababičkou Marií. Nebyli příliš majetní, jako mladí začínali prakticky od ničeho, podle pamětníků (syn Zdeněk, 1919-2004, ústní podání) dokonce měli nabídku jít po roce 1910 do Ruska, kde se nedostávalo pracovních sil a tato destinace byla tehdy velmi v kurzu, za prací tam jezdily i lidé ze Spojených států severoamerických. Nakonec nejeli a otevřeli v Němčičkách řeznictví a hostinec. Spasýba

Knížku jsem našel v roce 2005 v malém stožku pozústalých dokumentů po mojí babičce Ludmile Kopřivové roz. Hulatové, snaše Františka Kopřivy. K lejstrům se měsíce nikdo nehlásil a hrozila jim stoupa, tak jsem se jich ujal. Bylo tam pár kopií dopisů a starých kupních smluv, v rodině po léta hledané plány od domu nikoliv. Kdoví kam přišly.
Co mne v takových starých dokumentech nepřestává nikdy fascinovat, je úhledný krasopis. Dnes jen strohá A4 v textovém editoru popř. SMS, neosobní email či poťukávání bříškem prstu po hladkosti dotykových displejů. Dokážeme psát dnes vůbec čitelně? Kdy jste naposled napsali dopis rukou? Přečte to po vás někdo? A váš podpis?

Šťastné a veselé

Šťastné a veselé přejeme všem

Nejkrásnější dáreček

Tak to začalo

Začalo to letos brzy. No to tak dnes jdu po ránu do stáje pokrmit naše kozenky, a ejhle, já myslel že nějaké štěně, ono kůzle si tam postává, ještě z něj máti slízávala plodové obaly. Koza-matka se jmenuje Kája a je prvnička, i proto jsem byl překvapen, že vše proběhlo tak hladce - nebývá to tak totiž někdy. Během dne si Šimonek (podle křestního jména v kalendáři) našel zdroj teplého mleziva a pookřál, začal pocházet a jestli to půjde podle zaběhnutých zvyklostí, zítra či pozítří už bude poskakovat.

Kája (matka, v pozadí) a Šimon, narozen 22.12.2013

Předsilvestrovská viniční potulka - pozvánka

Letos v únoru jsme s viničními potulkami za doprovodu a komentáře vinohradníka začali, takovou jednou i tento třináctkový rok také ukončíme. V poslední letošní neděli 29. 12. 2013 ve 13:30 máme sraz na parkovišti u koupaliště v Němčičkách a budeme vyrážet po obvyklé trase (Veselý dolní a horní, Kraví hora, Bočky, Špigle aj.), tentokrát beztak zpestřené počasím - ať už blátem či závějemi. Akce je omezena na 15 osob (k datu vydání tohoto příspěvku je ještě 10 míst volných), rezervace nutné e-mailem (richard@stawek.cz) či telefonicky (tel.: 775197443), doporučuji dobrou obuv na nohou. Účastnický poplatek 50 Kč na osobu se vybírá na místě v hotovosti.