Prohledat tento blog

2014-04-30

Z březnových a dubnových degustačních postřehů...

Tak se nám toho tentokrát sešlo povíce...touto dobou si to nejspíše šisuju po D1 na Prahu, odkud se odebírám do země vlámské a jejího hlavnímo města na jednu honosnou akci, jíž jsem již poněkolikáté účastníkem. O ní samostatně někdy příště, nyní nepředbíhejme...

Vinitour.sk představuje...Ale ano, bratislavský Dvorček, nyní snad i alias "Pinot - vinný bar" - proč by kluci nemohli udělat i dobré víno? Dostal jsem lahvinku čehosi, co autoři popisují takto:
"je to rynak rocnik 2012. hrozno pochadza z dechtic (sever malokarpatskej oblasti). pocas kvasenia tam bolo asi 10 percent supiek. 9 mesiacov to lezalo na jemnych kaloch v novom agatovom sude, pravidelne sa robila batonage. do flase to islo v juli 2013."
Pozoroval jsem jej více než 14 dní, mělo i v otevřené láhvi obdivuhodnou výdrž. Už zašínalo zrát, ale na můj vkus stále příliš mladý rýňák. Typické, poznatelné že z akátu, pitelné. Adjustáž byla vskutku originální, svá, viz obrázek.
Rosso di Montalcino 2011 a bratislavský ryňák 2012

Velká část vín popisovaným v tomto příspěvku je z přechutnávání archivních lahví jednoho březnového večera. Bylo to v komorním duchu,sešli se známí a neznámí, kteří se během večera stali známými, popilo se a pojedlo, tak jak to má být. Vytáhl jsem něco ze svého archivu, bál jsem se, že půjde vesměs o exhumace, ale byl jsem vcelku překvapen.
Bardolino 2001, Gewurztraminer 2008 a Svatovavřinecké 2008
Začnu však lahví, která v tehdejším setu nebyla a kterou jsem otevřel až o týden později, kdy k nám na pár dní zavítal Francesco z Livorna, přivezl Rosso di Montalcino 2011 a tak jsem si řekl, je třeba otevřít i nějaké starší. Z temnéhou kouta sklepa jsem vyhrabal krabici, kde byly ještě 2 láhve ze tří skvělého Bardolina Superiore 2001. Víno bylo znamenité, krásně nazrálé a velmi pitelné. Pozoroval jsem jej asi 10 dní; lámat se začalo na sklonku prvního týdne.
Objevil jsem také poslední láhev od biodynamického Alsasana Josmeyera - a to Gewurztraminer 2008. Ten byl navinule nasládlý, až podezřele svěží (kdoví jak na tom byl se sírou), každopádně pitelný, nebylo mu možno snad ani nic vytknout. Láhev byla dárkem od přítele TT.
Velkým a příjemným překvapením, možná největším, bylo Svatovavřinecké z Habánských sklepů Velké Bílovice. V sérii patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co se za tyto dva jarní měsíce urodilo. Nazrálé, plné, excelentní. A nejlepší bylo až druhý den; pozoroval jsem jej skoro dva týdny, a nutno k jeho cti uvést, že se drželo stále výborně i po týdnu. Láhev byla neznámého původu, ale nejspíš též darem, normálně tento segment nekupuji...
Ovčáčíkův Sauvignon, Ardea z Nového vinařství, Špigle červené 2004 a Masarykův bobulový výběr sauvignonový
Kdysi jsem se spolupodílel na výběru vín u vinaře Václava Ovčáčíka z Velehradu pro světové soutěže vín a odnesl jsem si tehdy jeho tehdy neuvěřitelně explozivní Sg 2003 ve výběru z bobulí. Vinař v tom ročníku sklízel (jako obvykle) velmi pozdě a veškeré mošty byly v kategorii výběru z bobulí. Ono taky ty alkoholy tomu odpovídaly, protože některá vína prokvasila takřka do sucha. V roce 2005 byl ochutnávaný Sauvignon excelentní, však taky kdesi v zahraničí uspěl, mezitím ale proběhl zenit a sešup dolů - víno už mělo být vypité.
Příjemně překvapila Ardea z Nového vinařství, ročník 2005. Vím, že jsem tehdy víno ochutnával a špičkovali jsme se Markem Špalkem, zda přežije v dobré kondici rok či nikoli. Vůbec bych tehdy nehádal, že bude osmý rok od sklizně v tak dobrém a pitelném stavu. Klobouk dolů, pánové Skrývale a Špalku!
Mezi archívy jsem zařadil i jednu ze svých archivních (a stále výborných - a podle některých lepší a lepší) červené Špigle 2004. Šlo o víno, které bylo připraveno z hroznů, jež byly poněkud podtrženy, neboť měly jít na víno pro sekt. Špigelská klasika, Frankovka s jemnou příměsí ZW, samotok. Mělo to asi 19 °NM. Jak to bylo pomleté, říkal jsem si, aspoň dva demijony červeniska z toho udělám, uvidíme co to dá. A bylo (a je) to skvělé, někteří mí vínomilci toto víno charakterizují až pinotově (fakt!). Ta kyselinka to prostě podržela.
Vlastně ani nevím, kde jsem přišel k Masarykovu Sauvignonu. Ale asi měl být již vypitý, škoda. Neoslovil. Sladká stařinka. Hrozny byly ze Strekova.
A přišel taky balíček, od pana Skleničky, prej abych okusil z těch jeho komunitních bedýnek a něco mu k tomu napsal. Tři lahve byly vemi způsobně a zkušeně zabaleny, takřka nerozbitně. Trojici cizozemských vín začíná Frankovka od Judith Beck ročník 2012 pod šroubovým uzávěrem. Jde o Frankovku ze základní řady od přední rakouské vinařky, členky sdružení Respekt a Pannobile. Hrozny kvasily v nerezových vinifikátorech, jablečno-mléčné kvašení probíhalo ve velkých dřevěných sudech. Víno zrálo v použitých barikových sudech. Jde o jakostní víno, výnos bylo 4000 l z hektaru. Je černotřešňové barvy s lehce fialovým odleskem na hraně, vůně evokuje drobné černé ovoce. Na patře je jemné, šťavnaté, se zaoblenými tříslovinami, kořenitostí a dobře zabudovanou kyselinou. Je odrůdově typické, na relativní mládí velmi a dobře pitelné. Mňam. Sleduji ji jej v rozpité lahvi takřka 2 týdny, ale není to víno, ze by takto drželo - po týdnu se již výrazně láme. Doporučuji vypít do 2-3 dní po otevření.

Moselský pozdněsběrový Riesling Feinherb Karla Erbese je výborným stylovým moselským ryzlinkem. Ročník 2010 se už začíná projevovat lehce petrolejově, ale opravdu velmi lehce. Zbytkový cukr dělá víno poněkud otylým - milovníci tohoto stylu prominou. Bezchybné, dokonalé, při snoubení se správným pokrmem do vysoké gastronomie jako stvořené. K večernímu popíjení bych jej ale nevolil, jde to zcela mimo můj vkus. Zkoumám jej několik dní, první den otevření je uzavřenější, reduktivnější, otvírá se až několikátý den. A drží. Týden po otevření je v perfektní kondici a dopíjíme jej tak s chutí.
A něco o víně a vinařství z pohledu pana Skleničky, který jej dodává na náš trh? Zde: "Tohle je Mosela, jak ji mám rád - s typickou kyselinou i cukrem, a ročník 2010 už pěkně nazrává. Jak nad ním původně všichni ohrnovali nos, tak teď je parádní.
Moselský ryzlink z pravokořenných vinic (žádné americké podnože, hlásá web vinařství :o) ale na střední Mosele jsou snad všechny vinice z původního materiálu. Když jsem si z ceníku Erbese vyzobával některé speciality, dělal jsem si legraci, že odebírám třeba čtvrtinu produkce některých nejlepších vín, a na konci roku jsem zjistil, že jsem mu jen na blogu prodal přes 5% roční produkce :o) docela dobrý na amatérskýho bloggera? Takže malý rodinný podnik, 6 hektarů a necelých 50.000 lahví ročně. Přijel mě podpořit na Galapřehlídku Prague Wine Trophy a udělali jsme spolu pro čtenáře blogu i jednu degustaci s jídlem."
Reportáž z vinařství ZDE.

Frankovka od Judith Beck, toskánská Pergolaia 2009 a moselský Erbesův rýňák


1 komentář:

  1. Děkuju za laskavé komentáře ke dvěma vínům, zejména za "mňam" u Frankovky :o) a nepřímo i České Poště za bezproblémové doručení (i když se mi zdálo, že hledají Němčičky docela dlouho)!

    OdpovědětSmazat