Nebývá obvyklé, aby vycházely publikace mapující historii jedné konkrétní vinařské obce. Z obecného pohledu se já osobně domnívám, že
abychom pochopili, proč tu jsme, co je náš úkol a uvědomili si kam se ubíráme, je třeba poznat historii a alespoň z části ji pochopit.
Eva Víšková, rodačka z M. N. Vsi a absolventka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, si na Katedře historie sama zvolila téma své diplomové práce, z níž po přepracování vzešla knížka, kterou právě těžkám v ruce. Na více než stovce stran se autorka zabývá nejen shrnutím obecné historie vinařství, ale rozepisuje se již o prvních zmínkách o vinařství v obci v pozdním středověku a zejména v pozdějších stoletích. V kapitole o 16. století je uvedena ta zajímavá informace, že v roce 1570 se ve veci usadili Novokřtěnci (Habáni, Toufaři..), kteří osadu spravovali celých 35 let. Kniha uvádí i obrazem dobové písemné dokumenty o vinařství a nebo v tabulkách přehledy o vinařích v lánovém rejstříku.
Kapitoly o novodobé historii v první polovině 20. století jsou již podrobnější - a to díky častějším záznamům o stavu a vývoji vinařství. Autorka čerpala cenné údaje i z obecní kroniky, v níž je ke kvalitě ročníků mimo jiné uvedeno:
1923 - Jaro bylo celkem suché. Červen byl abnormálně studený. Poškodil zvláště vinnou révu, která do té doby skýtala velmi dobrou vyhlídku na množství hroznů. 13. června byl slabý mrazík...Úroda vína prostřední..
1924 - Počasí mělo špatný vliv na vinice...Úroda vína malá...
1925 - Vinobraní bylo počátkem října, hrozny ovšem nedozrálé, úroda vína slabá, jakost špatná
1926 - Úroda toho roku byla velmi špatná...Samozřejmě i víno by bylo vše zničeno, ale příznivé září a říjen dal zbytku pěkně dozráti, takže jeho jakost byla dobrá...Úroda vína malá..
A tak to pokračuje i v dalších letech - kalamita chorob, holomrazy, krupobití, každý rok něco. To jen my nyní máme každý ročník století. Asi se
více modlíme.
Na následujících stranách není ani pominuta složitá doba po roce 1945, kdy si i vinařství v M. N. Vsi prošlo kolektivizací.
Ale je třeba také trochu kritiky. Autorka není vinařka vzděláním, proto pomiňme často se opakující nesprávné slovní spojení
vinná réva (správně réva vinná). Možná to chtělo odborného lektora knihy či již oponenta diplomové práce, aby byly zachycené nonsensy typu "...mrazy a choroby révy, zvláště
podium". V tomto případě jde zřejmě o špatný přepis z jiného zdroje.
V samé polovině knihy autorka popisuje současnost vinařství, zmiňuje nepřehlédnutelné vinařské sdružení Collegium vinitorum a dále také vyjmenovává tradičně pořádané akce v obci, kterých součástí je vinařství.
V dalších kapitole se objevuje tématika viničních tratí - jak z pohledu historie (ty původní), tak i z pohledu současnosti. Zmíněno je dále odrůdové složení vinic a samozřejmě osobnost místního šlechtitele a vinaře pana Lubomíra Glose.
Ve třetím oddíle knihy jsou popsány práce ve vinařství a rituály s nimi související: práce ve vinici, zarážení hory, střežení vinohradů, vinobraní, nástroje k práci ve vinici, vinařské lisy a sklepní nádoby.
Dílko Evy Víškové jistě není nijak světově převratné či život v Moravské Nové Vsi či postuláty moderní historie na ruby převracující záležitost. Každopádně se domnívám, že v knihovně vzdělávajícího se milce vín a vinařské historie, by neměla chybět, protože tam její místo vždy jistě bude.
K zakoupení je na e-shopu časopisu
Vinařský obzor.
