Nelítostná exekuce jedné housenky

Tak si představte, že si pipláte jeden každý révový keř, jeden každý letorost, ba i ty hrozníčky opečováváte, několikrát za sezonu s každým mluvíte dotykem dlaně…protože se těšíte na vinobraní a na kvas a tak dále a tak dále. Jenže jsou věci, které neovlivníte. Třeba ty letošní housenky. Kontroluji si tak v tiché polední kontemplaci násadu na letorostech pravokořenných keřů vedených léta pěkně po staru na hlavu (dolní Veselý), když ejhle, co to, zelené tlusté cosi s dokonalými mimikry barvy svěže zeleného letorostu – jistě, je skoro průhledná a barvu má podle toho, čím se zrovna napráskala. Když vyžírala rašící očka i s obaly, byla do hněda. Pastva na lístečkách letorostů je tak delikátní, že už nečeká na noc, ale vyráží vzhůru po keři i za bílého dne. Ludra.

A mám tě

papá

Hmno...zelená pletiva z lístečků rašící révy se vylouply z housenky. Bohužel, ač boží tvor, dožít ji v dospělce nenechám...

I elektrický výboj může škodit vinici :-)

Vinice v Bočkách, kterou jsme vysadili v roce 2011 a která již loni dala panenskou úrodu, o jejíž víně jsem psal na tomto blogu několikrát (štítek "Mladý Boček"), je letos, stejně jako loni, dočasně chráněna mobilními elektrickými sítěmi jinak určenými pro ovce a kozy. Zde je proti srnám, zajícům a daňkům. Kluci s flintami mají totiž asi 30 metrů od vinice zvířecí snack bar (pítko, krmelce, liz apod.)

Sítě jsme instalovali po jejím obvodu, 4 padesátimetrové nestačily. Opěrné tyčky mají dva hroty, které zašlápnete do země a které drží síť v pozici vertikální. Když jsme zašlapávali, bylo sucho, zem byla velmi tvrdá. Jenže pár dní zpátky krápalo a to nemálo. Co udělá takový hrot, původně zašláplý do tvrdé, písčito hlinité země? Uvolní se, správně. A celá stojka se může lehce vychýlit ze svého vzpřímeného stavu. A co udělá síť? Ano, správně, vychýlí se na stranu, v případě výše uvedeného snímku k vinici. Svislé lanko s ocelovými pramínky se pak letmo dotýká juvenilních lístků pučícího keře vedeného po staru "na hlavu" a během hodinky dostane několik tisíc výbojů o napětí až 10 000 V. A vy pak čučíte, jestli to nezmrzlo. Vypadá to jak spálené, ale vlastně ne mrazem, protože to by zvadlo, tady lístky a letorosty stály či šikmo visely. Naštěstí jen na polovině jednoho keře.
Inu, bacha na dráty, i když jsou od nízkým proudem. Spálit mladá pletiva mohou také.

Milovické štěstí v neštěstí

Tak jak by toho nebylo kvůli suchu, zimním mrazům i nedávným jarním mrazíkům dost. Již z terasy mikulovského zámku někdy kolem půl paté dnes odpoledne bylo vidět, že na východ a severovýchod od Mikulova se ženou šedočerné mraky, hromy a blesky. Věřím, že nejenom já jsem se těšil, že konečně poprší. A hle, na zámecké terase spadlo sotva pár kapek, ale bylo vidět přes celé město, že ta jeho část směrem k Milovicím pěkně zmokla.
Něco po páté jsem vyjel autem domů směr Milovice. Teploměr vozu ještě ve městě ukazoval asi 20°C, ovšem cestou z kopce k Milovicím prudce klesal a když jsem vyjížděl z lesa, byl už téměř u deseti nad nulou. To největší překvapení však mělo teprve přijít. Již z dálky jsem si totiž všiml, že ve škarpách podél cesty jsou jakési závěje, vypadalo to z auta jak pěna. Vzduch byl mlžný, ze země stoupala pára. Ze svahů vinic vlevo stékaly potoky kalné vody....s kroupami! Bylo to všude - na krajnici, v járcích, ve vinicích...Naštěstí padaly na sucho a našstěstí v tuto dobu, bylo.li by to za dva měsíce a bez deště....uf, ani nepomýšlet!

Radarový snímek (přibližně) aktuální situace bouřky nad Milovicemi

Co je to, pěna?

Ale kdeže....

Kroupy (ne ty do polévky). Kroupy tentokrát viniční...

Byly jich plné škarpy, doslova. A to bylo nejméně již hodinu po bouřce.