Vinný BATMAN spatřen na Malé Straně!

Dnes tu máme takovou rychlovku - momentku ze včerejší pouliční degustace červeného cuvée ze starých keřů v uličkách malostranských....jeden ze zúčastněných si chtěl pořídit fotečku z pěkného večírku a co mu víno ve skleničce neudělalo! No kdyby milionkrát chtěl takto, nestane se to....ale náhodně je to hned :-)

Co právě čtu... WINE GRAPES

Takhle kniha vypadá

Posledních asi 20 let nerad dostávám knihy, jež jsem si neobjednal. Naskytla se letos zjara příležitost si nechat darovat cosi. Rozhodl jsem se pro jednu z nejzásadnějších publikací poslední doby shrnující nejvýznamnější světové odrůdy a to WINE GRAPES od autorského kolektivu Jancis Robinson, Julia Harding a José Vouillamoz. A nebylo to jen proto, že jsem se takřka zanedbatelnou (ale přece!) měrou na knize podílel formou konzultací s autory.

Z obsahu...

Zmínil jsem to na tomto místě již dříve - Julii Harding jsem potkal kdysi kdesi před léty a od té doby jsme korespondenčně spolupracovali na několika projektech. Když pak přišla nabídka zapojit se do práce na WINE GRAPES, neváhal jsem ani chvíli. Tušil jsem, že půjde o velkolepé dílo. Pak přišla v říjnu 2012 pozvánka na křest knihy do Londýna (bohužel jsem nemohl, končilo vinobraní!), sem tam někdo někde špitl jak je to úžasná kniha, a jak to tak bývá, zanedlouho už o knize kdekdo mluvil, dokonce jsem měl ohlasy na uvedení mého jména kdesi v rámci poděkování, ale sám ji v ruce ještě ani nedržel. Čas běžel a já na ni ve shonu života málem zapoměl. Naštěstí však přišla ta již v úvodu zmíněná příležitost si nechat cosi nadělit....a tak jsem si  vzpoměl na ono dílko a řekl si, že by asi neměla chybět v mé neváhal. Prostě WINE GRAPES.

Muškát Alexandrijský

Časy se mění, doba moderních virtuáních technologií nepřeje vydávání výpravných knih, ale přesto se najdou výjimky. A tou je právě WINE GRAPES. I přesto, že má knihovna (všeobecně - nejenom okolo vína) je rozlehlá a počet svazků se blíží pěticifernému číslu, přece v ní není mnoho titulů, které by byly co do formátu, rozsahu a knihařské práce srovnatelné. Tvrdé desky, k tomu ještě z tvrdých desek i knižní krabicofutrál, téměř třináct stovek stran, 1368 odrůd. Klasické barevné kresby vybraných odrůd, detailní popisy u jednotlivých položek. Úvodem najdete seznam rodokmenových diagramů odrůd (známé Cabernet Sauvignon, Garganega, Muscat, Nebbiolo, Pinot, ale i méně známé Brianna, Prié či Tribidrag). Následuje úvodní předmluva a kapitola popisující jak užívat tuto knihu. Knihou mohou listovat i ti z bystrých čtenářů, kteří nemají odborné vzdělání ampelografického směru a to díky dalším kapitolám, jež osvítí problematiku odrůdové rozdílnosti, mutací a klonů v rámci odrůd, šlechtění, ale taky nemocí a škůdců, podnoží a štěpování, věku révy a změnách ve složení vinic, o DNA.

Poděkování, dokonce tučně. Dámy a pane, i já děkuji, bylo mi ctí spolupracovat!

Ale ani historický exkurz není opominut. Odkazy na literaturu, archeologické nálezy, domestikace révy, expanze pěstování révy a kultury vína z Kavkazu na západ a ampelografické skupiny odrůd - to všechno jsou kapitoly, s nimiž se čtenář setká a obohatí a rozvine si jimi svůj vinařský obzor. Zajímavý je seznam odrůd podle zemí původu. Dominuje v něm samozřejmě Itálie, která je zde zastoupena 377 odrůdami, dále Francie s číslem 204, Španělsko obohatilo svět o 84 odrůd, následuje Řecko, Portugalsko, Německo, USA, Chorvatsko, Švýcarsko, Maďarsko a další. Česká republika je zde zastoupena celkem 11 odrůdami (Agni, André, Aurelius, Cabernet Moravia, Laurot, Malverina, Muškát Moravský, Neronet, Pálava, Rubinet, Veritas), Slovensko pak 12 (Breslava, Devín, Dunaj, Hetera, Hron, Mília, Nitranka, Noria, Rimava, Rudava, Torysa, Váh).

Již zmíněné barevné ilustrace pocházejí z unikátní 7-dílné série publikace Ampélografie (autory byly ve své době v odborných kruzích velmi respoktované osobnosti Pierre Vialla a Victor Vermorel), která vycházela v letech 1901 až 1910. Veledílo obsahuje celkem 3200 stran a popisuje 5200 odrůd a klonů, přičemž 627 z nich bylo vyobrazeno právě v ilustracích. V knize WINE GRAPES najdete hlavně klasické odrůdy z nejdůležitejších regionů vinaření - Aligoté, Amigne, Cabernet Franc, Chrupku - zde Chasselas, Gamay, Merlot, Rkatsiteli, Pedro Ximénez, Savagnin, Sercial, Ugni blanc, ale z tuzmského hlediska mimo jiné zásadní Portugais Bleu (v knize s odkazem na Frankovku), Riesling, Pinot noir či Sauvignon.
V závěru, za více než tisícem stran o odrůdách, je přehledný výkladový slovníček vinařských pojmů, dále seznam použité a doporučené literatury (na 20 stranách!) a také restřík odrůd s odkazem na strany v knize, kde se vyskytují.
Během tvorby jsem se autorů v odpovědích na jejich dotazy v rámci konzultací, ptal na to, podle čeho vybírají odrůdy, jejichž popis zařazují do připravovaného díly. Bylo mi sděleno, že hlavní podmínkou je, aby se z odrůdy připravovala komerčně dostupná vína, která jsou např. i dosažitelná na mezinárodních trzích, tedy jdoucí na export.
Knihu si můžete objednat například ZDE za 142 USD, a nebo třeba TADY za 192 EUR a taky TU. Pokud totiž (ne)vím, tak ji fyzicky v tuzemsku nikdo neprodává. A cena docela skáče, že? Ten můj výtisk pochází tuším z nějaké UK zasilatelské služby.

Kniha má i svůj web: http://winegrapes.org

Nové místo prodeje našich vín

Dvě vína z naší aktuální nabídky můžete od tohoto týdne zakoupit v maloobchodní prodejně WAREHOUSE#1 společnosti Ultra Premium Brands v pražském Karlíně. Jakub Janeček a Jiří Rabel, majitelé, ke svojí prodejně říkají: "...Jsme poměrně normální kluci, kteří mají rádi kvalitu a tu, převážně tekutou, jsme soustředili v našem obchodě. Přijďte se přesvědčit."
Nabídka v prodejně je široká a zdaleka zde nenajdete jen vína. Obchod najdete na ulici Sokolovská 105 (naproti hotelu Ibis), další kontakty - tel.: 608 520 526, e-mail: info@warehouse1.cz; www.warehouse1.cz
V prodejně můžete zakoupit červené cuvée ze směsné viniční výsadby Veselý-Bočky 2011 a oranžové nesířené Špigle-Bočky 2012 (18 mg/l celkových siřičitanů! vzniklých při kvašení), popisy k oběma vínům najdete zde. Zmíněné oranžové zaznamenalo velký úspěch během víkendového pražského festivalu autentických vín, když si jej Isabelle Legeron, jediný francouzský MW mezi ženami a mezinárodně uznávaná specialistka a propagátorka přírodních vín, vybrala z přítomných několika stovek vzorků vín mezi šestici vín, jež byla prezentována v rámci jí vedené MasterClass Tasting. Tož tak.

V diskuzi o přírodních vínech s Isabelle Legeron, MW, kterou velmi oslovilo naše nesířené oranžové. Fotil pan Sklenička, děkuji :-)

Pro pasáky a pasačky

Sezóna pastevní je v plném proudu a my jako každý rok i letos nabízíme jedno- i vícedenní workshopy potulné pastvy koz a kozích věcí vůbec. V čem spočívají?
Shlédnete (případně si zkusíte) ranní/večerní dojení mléka, poté s kozami popojdeme do vyhrazeného areálu pastvy, kde je budete pást (a hlídat). Je možno nakombinovat různě dlouhou dobu a spojit vše s krátkým zasvěcením do výroby sýrů a ochutnávkou rozličných kozích výrobků.V místě je výběr několika pensionků a ubytoven, případně kemp.
Zájemci hlaste se :-)

Potulná pastva koz spojená se sklizní divoce rostoucího oregána

22 za litr, to je slušný, ne?

Jedna momentka z jarní Břeclavi (náměstí TGM):

Stěží k uvěření, že? Kraťasy, ponožky ...a víno. Jo, to ještě nic není - to, co se skrývalo uvnitř krámu...to byla teprve soda. A ani ne tak vypovídající o rychle se množících obchůdcích asiatů, ale o práci pro čest oboru ze strany kvazivinařských firem, jejichž výrobky se zde nacházejí v nabídce. Ale o tom v některém z dalších blogů, takže to tu sledujte :-)

Divý Ryšák už zase JE!

Uplynula nějaká doba od momentu, kdy byla na přelomu zimy a jara doprodána poslední láhev předchozí edice Divého Ryšáku a už už tu máme mladý, bujarý kousek ročníku 2013. Takže, milci, fanouškové, příznivci Divého Ryšáku, tímto oznamuji, že počínaje zítřkem je k mání (v Poděbradech, jak po skleničce, tak i omezeně po láhvi) a v Němčičkách od neděle. Po lahvích i kartonech u nás doma a nebo, nedostanete-li se, budete si moci během cca týdne až deseti dní objednat přes náš e-shop.

Pozvánka do Poděbrad

Zítra, tj. v sobotu 31/5, se budeme moci setkat tváří v tvář u sklenky autentického vína a to na akci NATURA Festival, který se uskuteční v Poděbradech. Více na www.naturafestival.cz
Těším se na případnou viděnou.

Rozluštění včerejší hádanky

Ne, zástěra indiánské babičky to sice není, ale...s trochou schvovívavosti by se dalo říci, že přihořívá. Jedná se o tapa, konkrétně tato je z ostrovu ´Eua v polynéském soustroví Tonga a jedná se o dar od mých přátel, s kterými jsem se tam při své cestě na jaře 2005 seznámil. A co je vlastně ta tapa? (nebo je to rodiu středního? kdoví).
Tapa je druh látky, dosud vyráběné tradičním způsobem za použití výhradně rostlinných produktů (kůra jistého druhu stromu máčeného v mořské vodě a tlučeného dřevěnými palicemi na dřevěných trámech, dále spojované a dosoušené na slunci a pigmentované opět barvivy rostlinného původu). Tapa byla a dosud i často je používána k rituálním účelům a nebo tvoří ozdoby příbytků domorodců. Osobně jsem se účastnil i místního pohřebního rituálu (schází se celá vesnice, každý zve každého, i cizího kolemjdoucího, pro všechny hosty je pak přímo na místě uspořádána hostina (mořské plody, humři, krevety, různé druhy rozličných ryb - vše místní a čerstvé! aj.)), kde je tapa používána jako zástěna při samotném aktu pohřbení - tělo zemřelého se ukládá na místo odpočinku předků a jen nejbližší příbuzní mohou vidět jejich případné ostatky při otevření země. Tapa je těmito nejbližšími příbuznými držena jako bariéra před přihlížejícím okolím, které následně nasyceno připravenou hostinou jako vzdáním díku za účast a soustrast.
Ale tapa se používá ipři svatbách, oslavách a dalších příležitostech. Její malé formáty jsou vyráběny i pro turisty, ale často je kvůli úspoře pořizovacích nákladů, padělána s umělohmotnou podšívkou. Používá se i jako látka k přípravě částí oděvů.
Vyobrazená tapa je o rozměrech 4 na 2,5 metru, v tomto případě na fotografii je složená na polovinu, protože tak velký prostor k instalaci v našem příbytku nemáme :-)
A zde něco s tématikou tapa přímo z Přátelských ostrovů (takto souostroví Tonga pojmenovali mořeplavci-objevitelé). 

Použití jiného druhu tapa k dalším účelům

Momentka z pohřebního obřadu - velká tapa v pozadí

Sušení výchozí kůry pro účely zpracování

Téměř hotové dílo - zdobení je asi v polovině

Se surovinou pro výrobu tapa se čile obchoduje mezi jednotlivými ostrovy v rámci Tonga

Zdobení tapa na ostrově hlavním ostrově Tonga-tapu

Líbí se ti? Ano. Tak je to tvoje. Ale to já nemohu přijmout. U nás nelze odmítat. Hm :-/

Hádanka sice uhodnuta nebyla, ale Evas mířila dalo by se říci podobným směrem, takže se přes léto u nás doma může stavit pro tu hrudku kozího sýra :-)

Hádanka s bojem o flašku a jiné aneb: Co je to?

Co byste řekli, že je na snímku níže?

Hádat možno během celého pondělního dne, nejpozdějí v úterý prozradím. První správně uhodnuvší má u nás k vyzvednutí litr kozího mléka, hrudku kozího sýra a láhev červeného z vinice Špigle ze sklizně 2012 :-)
Nuže, hádejte!

Už to kvete

Sice zatím "jen" Baco noir, a to na výhřevném písečku v lomu v dolních Veselých, ale značí to že to včecko přichází letos o něco dříve, teplá zima je poznat

Viniční mrkev aneb co se urodilo v Mladém Bočku

Rád se sytím v přírodě. Když se jedná o viniční pikniky, které občas pořádáme v Bočkách či Veselých, povětšinou je program postaven na kozím klobásku, zralém sýru a dobrém červenisku či chutné oranžádě. Takhle jsem v jeden jarní podvečer procházel mladou vinici v Bočkách, kde je onen ukrutně hustý spon a odkud jsme měli loni prvního Mladého Bočka, co skončil záhy v láhvi a už je i v podstatě vypitý, když tu ejhle, v travním porostu loni oseté směsi Green mix Multi, jež je směsí asi 16 druhů bylin, jsem objevil obyčejnou mrkev. Ano, tato směs obsahuje i nepatrnou část osiva mrkve. Taková viniční mrkev umí pěkně roztáhnout půdy a když ji vytáhnete, vznikne pěkný drenážní kanálek a taky větrací otvor pro různé půdní procesy. I půda potřebuje dýchat, a její obyvatelé jakbysmet.
A co se dá dělat s viniční mrkví? Vezmete příruční nožík, odkrojíte nať, lehce oškrábete, v autě se mi vždy povaluje láhev vody, trošku ji omyjete a s gustem pochroupete. MRKEV ORIGINÁLNÍ CERTIFIKACE = M.O.C. Bočky.

M.O.C.= mrkev originální certifikace

Co právě čtu: Vlastivěda moravská, okres Hustopečský

Mám ty staré knihy rád. Hodně vydrží, už to přežily do dneška o něčem svědčí. Sběrny papíru jsou plné mnohé zbytečné literatury, jež začla houfně vycházet po roce 1989, nebo třeba i nějaké desetiletí před ním. Netvrdím, že za první republiky či za císaře pána či dříve nevycházely braky a zbytečnosti, ale spíše tuším, že je jen velmi málo dnešních knih, jež budou za cca 100 let velmi poptávané a tržní cena za kus bude v řádech částek celodenní průměrné mzdy...

"Na "Stráži", kde od r. 1839 do nedávna byl větrný mlýn, stávaly stráže, jež upozorňovaly v čas nepokojů lid na blížícího se nepřítele. Domácí uchovávali se pak do podzemních lochů, jež jsou ve Vrbici v čísle 92, 94, 95, 98 a 102; některé lochy jdou až po Ochoze; našly se v nich kosti, střepy, nádoby, ba v jednom (u Machovských) i mrtvola ženy a dítěte. Kromě lochů uchovaly se i obilní chýše, jež Šmachel popisuje: "nahoře byl otvor 2/3 metru v průměru, 1-1 a 1/2 m hloubky; později otvor se rozšířil na 2-3 metry v průměru a tolikéž hloubky. Takto vykopaná jáma se náležitě vypálila by vlhkost neměla přístupu, pak, když se do ní na podzim k jarnímu setí určené obilí nasypalo, daly se na otvor trámy a na ně sláma a hlína. Na povrchu jen malý násep hlíny neb jiné nepatrné znamení označovalo místo, kde se jáma nachází. Jam takových, které též lochy sluly, nacházelo se nejvíce na Příhoně (od nynějších sklepů až ke Kalubu), některé též v Ochozíchz nichž až posud se některé propadliny zachovaly. "


Tuto knihu mám už nějaký ten pátek na nočním stolku a tu a tam z ní louskám náhodné kapitoly. Tu, kvůli které ji držím zejména, "Němčičky", je tu znázorněna na stranách 104 až 115. Zajímavé je, že kapitoly nejsou seřazeny abecedně podle názvů, tedy obcí (ještě těch starých, původních, takže jsou zde Příkluky či Popovice).

"Kol r. 1520 popovické (Popice byly dříve zvány Popovice - pozn. aut.) víno požívalo znamenité pověsti a podávalo se při královské tabuli v Praze. Hertodt, Pešina a Hanke považovali popovická vín za nejlepší na Moravě; poslední přirovnával je dokonce k rýnský. R. 1556 připomíají se vinohrady v tratích Langenberg, Mitterberg, Langer Satz a Wolfsbuhl. Kartuziáni královopolští Měli tu roku 1571 29/4 vinic s průměrným ročním výtěžkem 20 beček. Nejlepší víno jest z hor Une, Saurusell, Niederberg a Mitterberg. Pod vinohrady pěstovalo se hojně sladkého dřeva (=lékořice, pozn. aut.), jež vyváželo se do Uher i do Rakous."
Mám rád vzpomínky na staré časy. Na tak staré, že ani nikdo z těch, které jsem ve svém bytí potkal si tyto časy nepamatují, leda z vyprávění jejich stařešinů.

Němčičky

(1349 Wenigen Niemczicz, 1350 Parvo Niemczic, 1673 Ober Niemtschitz, 1749 Klein Niemtschitz, Horní Němčičky), ves 3 km sev. Pavlovic podél silnice do Bořetic, politicky i katastrálně samostatná. "Vrchní konec" na silném svahu zván byl 1420 Horní Němčičky, "Spodní konec" v údolí Dolní Němčičky. R. 1492 jmenuje se ves Prašivé Němčičky.

R. 1834 139 domů s 572 obyv., z nichž 813 Č. a 10 cizozemců, 808 kat., 1 evang., 4 židé, 6 bez vyznání a 4 jiné víry. Katastr má 779 ha s čistým katastrálním výnosem 19 149 K; z toho jest 410 ha rolí, 2.18 ha luk, 14 ha zahrad, 115 ha vinic, 65 ha pastvin, 0,15 ha rybníků a 148 ha lesa.
Černý a Váša odvozují jméno od osobního Němek, nikoli národnostního Němec.
.....
Novokřtěnci byli r. 1559 Sobkem z Kornic z Němčiček vypuzeni, utekli se do Polehradic, kde si zřídili dům; záhy se však vrátili a 1562 společný dům dostavěli. Tehdy uvádí se ves: "Nembschiczka bei Panowitz".

A víte kdo byli Kuník z Drahotuš Morkovice, bratři Zemík a Levík, Onš z Chválkovic, Boček z Želic, Lev z Klobouk, Petr z Kravař, Jiřík z Tupec, Všebor z Rájce, Jan ml. Puklice z Pozořic, Smil Hvězdlička z Lilče, Jiřík ze Žeranovic, Jan Číhovka z Moravan, Všebor Hereš, Nikl z Brumovic, Protivec ze Zástřizl či Jan řečený Mléčko ze Zástřizl? Všechna tato (a další jména) jsou neodmyslitelně spjata s nejstarší písemně dochovanou historií Němčiček, mnozí z nich byli jmenováni jako majitelé zdejších vinic a jiných zemědělských statků a domů, ostatní s těmito jinak propojení.

"Fara bývala v Němčičkách již před třicetiletou válkou, zašla však za ní. Obec přifařena v l. 1623-80 do Polehradic, kamž dle smlouvy s brněnskými jezuity ze dne 27. května 1631 platili faráři 3 kopy pšenice, 3 kopy žita, 3 kopy ovsa a 5 zl. na hotovosti jako desátek ze tří lánů polí "Kněžské" zvaných. R. 1644 lány ony byly pusty a Jindřich Burian hr. Žampach rozkázal Němčickým, aby se s farářem porovnali, jak mohou. Dne 7. března 1651 povolil Jan Pošmurius, rektor brněnské jezuit. koleje, Němčickým, aby se na těchto třech lánech založili vinohrady a místo bývalého desátku odváděli o sv. Jiří a sv. Martině po 10 tol. mor., a nad to při každém voinobraní, ať se urodí či nic, dvě vědra vína "ne z lásky, ale z povinnosti"."

Tož tak. Bývalo to tenkrát všecko jinak. Někdo tvrdí, že se lidi mají nejlíp jak se kdy v historii lidstvo mohlo mít. Inu, někdo rád vdolky, jinej zase holky. Záleží na úhlu pohledu, na preferovaných hodnotách. Materiálních statků je nyní asi hojnost, ale jsou lidi šťastnější? A co svoboda? A co Gaia?
Pěkná knížka to je.

Nelítostná exekuce jedné housenky

Tak si představte, že si pipláte jeden každý révový keř, jeden každý letorost, ba i ty hrozníčky opečováváte, několikrát za sezonu s každým mluvíte dotykem dlaně…protože se těšíte na vinobraní a na kvas a tak dále a tak dále. Jenže jsou věci, které neovlivníte. Třeba ty letošní housenky. Kontroluji si tak v tiché polední kontemplaci násadu na letorostech pravokořenných keřů vedených léta pěkně po staru na hlavu (dolní Veselý), když ejhle, co to, zelené tlusté cosi s dokonalými mimikry barvy svěže zeleného letorostu – jistě, je skoro průhledná a barvu má podle toho, čím se zrovna napráskala. Když vyžírala rašící očka i s obaly, byla do hněda. Pastva na lístečkách letorostů je tak delikátní, že už nečeká na noc, ale vyráží vzhůru po keři i za bílého dne. Ludra.

A mám tě

papá

Hmno...zelená pletiva z lístečků rašící révy se vylouply z housenky. Bohužel, ač boží tvor, dožít ji v dospělce nenechám...

Z březnových a dubnových degustačních postřehů...

Tak se nám toho tentokrát sešlo povíce...touto dobou si to nejspíše šisuju po D1 na Prahu, odkud se odebírám do země vlámské a jejího hlavnímo města na jednu honosnou akci, jíž jsem již poněkolikáté účastníkem. O ní samostatně někdy příště, nyní nepředbíhejme...

Vinitour.sk představuje...Ale ano, bratislavský Dvorček, nyní snad i alias "Pinot - vinný bar" - proč by kluci nemohli udělat i dobré víno? Dostal jsem lahvinku čehosi, co autoři popisují takto:
"je to rynak rocnik 2012. hrozno pochadza z dechtic (sever malokarpatskej oblasti). pocas kvasenia tam bolo asi 10 percent supiek. 9 mesiacov to lezalo na jemnych kaloch v novom agatovom sude, pravidelne sa robila batonage. do flase to islo v juli 2013."
Pozoroval jsem jej více než 14 dní, mělo i v otevřené láhvi obdivuhodnou výdrž. Už zašínalo zrát, ale na můj vkus stále příliš mladý rýňák. Typické, poznatelné že z akátu, pitelné. Adjustáž byla vskutku originální, svá, viz obrázek.

Rosso di Montalcino 2011 a bratislavský ryňák 2012

Velká část vín popisovaným v tomto příspěvku je z přechutnávání archivních lahví jednoho březnového večera. Bylo to v komorním duchu,sešli se známí a neznámí, kteří se během večera stali známými, popilo se a pojedlo, tak jak to má být. Vytáhl jsem něco ze svého archivu, bál jsem se, že půjde vesměs o exhumace, ale byl jsem vcelku překvapen.

Bardolino 2001, Gewurztraminer 2008 a Svatovavřinecké 2008

Začnu však lahví, která v tehdejším setu nebyla a kterou jsem otevřel až o týden později, kdy k nám na pár dní zavítal Francesco z Livorna, přivezl Rosso di Montalcino 2011 a tak jsem si řekl, je třeba otevřít i nějaké starší. Z temnéhou kouta sklepa jsem vyhrabal krabici, kde byly ještě 2 láhve ze tří skvělého Bardolina Superiore 2001. Víno bylo znamenité, krásně nazrálé a velmi pitelné. Pozoroval jsem jej asi 10 dní; lámat se začalo na sklonku prvního týdne.
Objevil jsem také poslední láhev od biodynamického Alsasana Josmeyera - a to Gewurztraminer 2008. Ten byl navinule nasládlý, až podezřele svěží (kdoví jak na tom byl se sírou), každopádně pitelný, nebylo mu možno snad ani nic vytknout. Láhev byla dárkem od přítele TT.
Velkým a příjemným překvapením, možná největším, bylo Svatovavřinecké z Habánských sklepů Velké Bílovice. V sérii patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co se za tyto dva jarní měsíce urodilo. Nazrálé, plné, excelentní. A nejlepší bylo až druhý den; pozoroval jsem jej skoro dva týdny, a nutno k jeho cti uvést, že se drželo stále výborně i po týdnu. Láhev byla neznámého původu, ale nejspíš též darem, normálně tento segment nekupuji...

Ovčáčíkův Sauvignon, Ardea z Nového vinařství, Špigle červené 2004 a Masarykův bobulový výběr sauvignonový

Kdysi jsem se spolupodílel na výběru vín u vinaře Václava Ovčáčíka z Velehradu pro světové soutěže vín a odnesl jsem si tehdy jeho tehdy neuvěřitelně explozivní Sg 2003 ve výběru z bobulí. Vinař v tom ročníku sklízel (jako obvykle) velmi pozdě a veškeré mošty byly v kategorii výběru z bobulí. Ono taky ty alkoholy tomu odpovídaly, protože některá vína prokvasila takřka do sucha. V roce 2005 byl ochutnávaný Sauvignon excelentní, však taky kdesi v zahraničí uspěl, mezitím ale proběhl zenit a sešup dolů - víno už mělo být vypité.
Příjemně překvapila Ardea z Nového vinařství, ročník 2005. Vím, že jsem tehdy víno ochutnával a špičkovali jsme se Markem Špalkem, zda přežije v dobré kondici rok či nikoli. Vůbec bych tehdy nehádal, že bude osmý rok od sklizně v tak dobrém a pitelném stavu. Klobouk dolů, pánové Skrývale a Špalku!
Mezi archívy jsem zařadil i jednu ze svých archivních (a stále výborných - a podle některých lepší a lepší) červené Špigle 2004. Šlo o víno, které bylo připraveno z hroznů, jež byly poněkud podtrženy, neboť měly jít na víno pro sekt. Špigelská klasika, Frankovka s jemnou příměsí ZW, samotok. Mělo to asi 19 °NM. Jak to bylo pomleté, říkal jsem si, aspoň dva demijony červeniska z toho udělám, uvidíme co to dá. A bylo (a je) to skvělé, někteří mí vínomilci toto víno charakterizují až pinotově (fakt!). Ta kyselinka to prostě podržela.
Vlastně ani nevím, kde jsem přišel k Masarykovu Sauvignonu. Ale asi měl být již vypitý, škoda. Neoslovil. Sladká stařinka. Hrozny byly ze Strekova.
A přišel taky balíček, od pana Skleničky, prej abych okusil z těch jeho komunitních bedýnek a něco mu k tomu napsal. Tři lahve byly vemi způsobně a zkušeně zabaleny, takřka nerozbitně. Trojici cizozemských vín začíná Frankovka od Judith Beck ročník 2012 pod šroubovým uzávěrem. Jde o Frankovku ze základní řady od přední rakouské vinařky, členky sdružení Respekt a Pannobile. Hrozny kvasily v nerezových vinifikátorech, jablečno-mléčné kvašení probíhalo ve velkých dřevěných sudech. Víno zrálo v použitých barikových sudech. Jde o jakostní víno, výnos bylo 4000 l z hektaru. Je černotřešňové barvy s lehce fialovým odleskem na hraně, vůně evokuje drobné černé ovoce. Na patře je jemné, šťavnaté, se zaoblenými tříslovinami, kořenitostí a dobře zabudovanou kyselinou. Je odrůdově typické, na relativní mládí velmi a dobře pitelné. Mňam. Sleduji ji jej v rozpité lahvi takřka 2 týdny, ale není to víno, ze by takto drželo - po týdnu se již výrazně láme. Doporučuji vypít do 2-3 dní po otevření.

Moselský pozdněsběrový Riesling Feinherb Karla Erbese je výborným stylovým moselským ryzlinkem. Ročník 2010 se už začíná projevovat lehce petrolejově, ale opravdu velmi lehce. Zbytkový cukr dělá víno poněkud otylým - milovníci tohoto stylu prominou. Bezchybné, dokonalé, při snoubení se správným pokrmem do vysoké gastronomie jako stvořené. K večernímu popíjení bych jej ale nevolil, jde to zcela mimo můj vkus. Zkoumám jej několik dní, první den otevření je uzavřenější, reduktivnější, otvírá se až několikátý den. A drží. Týden po otevření je v perfektní kondici a dopíjíme jej tak s chutí.
A něco o víně a vinařství z pohledu pana Skleničky, který jej dodává na náš trh? Zde: "Tohle je Mosela, jak ji mám rád - s typickou kyselinou i cukrem, a ročník 2010 už pěkně nazrává. Jak nad ním původně všichni ohrnovali nos, tak teď je parádní.

Moselský ryzlink z pravokořenných vinic (žádné americké podnože, hlásá web vinařství :o) ale na střední Mosele jsou snad všechny vinice z původního materiálu. Když jsem si z ceníku Erbese vyzobával některé speciality, dělal jsem si legraci, že odebírám třeba čtvrtinu produkce některých nejlepších vín, a na konci roku jsem zjistil, že jsem mu jen na blogu prodal přes 5% roční produkce :o) docela dobrý na amatérskýho bloggera? Takže malý rodinný podnik, 6 hektarů a necelých 50.000 lahví ročně. Přijel mě podpořit na Galapřehlídku Prague Wine Trophy a udělali jsme spolu pro čtenáře blogu i jednu degustaci s jídlem."
Reportáž z vinařství ZDE.

Frankovka od Judith Beck, toskánská Pergolaia 2009 a moselský Erbesův rýňák

Cyrilek aj Metúd sa v hrobě obracajů

Hrdý název VELIGRAD nese řada litrovek s víny slovenskými, na která jsem narazil při akutním a rychlém nákupu na cestě do sklepa ve večerce provozované spoluobčany vietnamské národnosti (ironie osudu  - bývalá bořetická prodejna vinařských potřeb).

Co se dá pořídit za 44,90 v litrové láhvi? Dobře, kdesi razítkem je malým písmem uvedeno, že původ je slovenský. Jenže si těžko dokáži představit toho slovenského vinohradníka, který by vyprodukoval tak levný hrozne, že víno z něj bude stát v litrovce na pultě maloobchodu v sousední zemi 44,90 Kč vč. DPH 21%.

Chardonnay, Muller.Thurgau, Merlot...i Pinot Gris. Cyrilek aj Metoš by se divili...

Víno Slovácko s. r. .o. se sídlem v Uherském Hradišti. Ekonomičtí kouzelníci. Odvahu si lahvinku zakoupit na senzorický test jsem neměl.

Vše se globalizuje...i když kdesi jsem četl, že letošní anexí/osamostatněním Krymu globalizace končí...nicméně v obchodě ve vinařské obci na Velkopavlovicku najdete láhev s verbířem na vinětě (turista si řekne že jde jistě o místní produkt s folklórními motivy), jenže uvnitř je Maďarsko....a vpravo zase flaška od klokanů....a vlevo milerka kdovíodkud. Že by Kamčatka? Ural? Např. ve Francii by to bylo něco nevídaného - sebemenší obchůdek v sebemenším zapadákově má místní produkty regionálního významu samozřejmě v nabídce, v tomto případě víno.

I elektrický výboj může škodit vinici :-)

Vinice v Bočkách, kterou jsme vysadili v roce 2011 a která již loni dala panenskou úrodu, o jejíž víně jsem psal na tomto blogu několikrát (štítek "Mladý Boček"), je letos, stejně jako loni, dočasně chráněna mobilními elektrickými sítěmi jinak určenými pro ovce a kozy. Zde je proti srnám, zajícům a daňkům. Kluci s flintami mají totiž asi 30 metrů od vinice zvířecí snack bar (pítko, krmelce, liz apod.)

Sítě jsme instalovali po jejím obvodu, 4 padesátimetrové nestačily. Opěrné tyčky mají dva hroty, které zašlápnete do země a které drží síť v pozici vertikální. Když jsme zašlapávali, bylo sucho, zem byla velmi tvrdá. Jenže pár dní zpátky krápalo a to nemálo. Co udělá takový hrot, původně zašláplý do tvrdé, písčito hlinité země? Uvolní se, správně. A celá stojka se může lehce vychýlit ze svého vzpřímeného stavu. A co udělá síť? Ano, správně, vychýlí se na stranu, v případě výše uvedeného snímku k vinici. Svislé lanko s ocelovými pramínky se pak letmo dotýká juvenilních lístků pučícího keře vedeného po staru "na hlavu" a během hodinky dostane několik tisíc výbojů o napětí až 10 000 V. A vy pak čučíte, jestli to nezmrzlo. Vypadá to jak spálené, ale vlastně ne mrazem, protože to by zvadlo, tady lístky a letorosty stály či šikmo visely. Naštěstí jen na polovině jednoho keře.
Inu, bacha na dráty, i když jsou od nízkým proudem. Spálit mladá pletiva mohou také.

Potvora jedna osenicová!

Různorožci už se kuklí, jejich škody, i když byly dosud značné, už nerostou, jiný problém je ale housenka osenic. Různorožec vykusuje očko bez obalů, je v něm jen dírka a uvnitř je duté, ale osenice, potvora jedna, sežere očko vč. obalů, troufne si i na již vyrašený letorost, jež zcela omydlí.

Housenka osenice, nález vinice v trati Veselý

Píďalky různorožce obvykle přes den nehybně visí na drátěnce nebo kmínku a aktivní jsou v noci. To osenice přes den odpočívá v trávě a v půdě, dokonale kryta, a vylézá až navečer/večer na svoji noční pastvu. Vyvíjí se déle a je velmi žravá.

Právě jsem se vrátil z Veselých...aneb Melolontha melolontha

V posledních dnesch se v řadách vinařské veřejnosti poněkud se panikaří ohledně žíru oček píďalkou různorožce trnkového. Včera jsem obdržel fotografie v noční vinici nasbíraných housenek, které ukazují na osenici - ta by nejspíše již vyžírala narašené letorosty. Zdržel jsem jsem v podvečer ve vinicích v trati Veselý poněkud déle a s umělým světlem se jal zkoumat noční život viniční po stránce škůdců hmyzích. Housenky osenic jsem nenašel (možná hledal málo a špatně), píďalky různorožce trnkového v průběhu cca 10 minutového hledání jen 3.
Už byla téměř tma, z okolních vinic bylo slyšet takové cinkání o dráty jakoby. Stále jsem, nevěděl co by to mohlo být, tak jsem se přikrčil a ejhle - chrousti! Lítají mezi řádky, a mě nyní dochází, co mohl být ten žír na listech již vyrašených letorostů. Prostý chroust. A že jsem je léta neviděl - před pár lety to bylo pár kusů ve vinici Špigle, ale taková hejna...no beztak už je to více jak třicet let. No, takže pokud se takto lokálně rojí, to se máme na co těšit. No a nyní se naskýtá otázka - jak proti nic? Svého času zasílal do redakce VO své každoroční aktuální příspěvky na téma chroustů Ing. Antonín Muška. Je tomu již více než 10 let a tehdejší vedení vydavatele nebylo těmto praktickým a důležitým radám nakloněno a po pár odmítnutích, která jsem osobně několikrát rozporoval a oponoval jim, se na VO pan Muška vykašlal a posílal chroustí předpovědi pro vinohradníky do jiných časopisů. Inu, vinařská politika.
Ona je to zapeklitá věc s tím žeroucím hmyzem. Sice byla mírná zima, takže určitý nadpočetný výskyt se dal čekat, je tu ale další hypotéza - ubývá ptactva, snižuje se diverzita biotopů (i vinic) a těmto hmyzím škůdcům tak klesá počet přirozených nepřátel, který by jejich stavy udržoval v rozumných mezích. Všiml jsem si také jedné věci - nejmasovější letošní žír oček je v těch vinicích, kde jiné roky prakticky nebyl. Tam, kde je v menší míře každoročně a nikdy jsem proti tomu nějak chemicky nebojoval, byl i letos, ale v menším množství. Že by již vypěstovaná domobrana?

Co bylo loni dnešního dne

Je to z pohledu průběhu letošní povětrnosti celkem neuvěřitelné, ale takhle vypadala moje cesta 4. 4. 2013 do vinohradu ve Veselých.

Prostě jsem uvízl v závěji a dál musel pěšky.
A letos? Očka málem ve fázi včelky, někteří keře už slzí, byliny pod nálety včel a čmeláků na sěr nektaru a ptáci cvrlikají tu jarní...

Sakartvelo Pepsi Press Trip

Inu, cesty freelance journalismu jsou všelijaké, zdravím vás, dnešní čtenářstvo ze zemí východních. S Liborem Budínským, naším předním foodžurnalistou, jsme přijali pozvání od společnoti Pepsi-Cola Ltd.Co.Limited a odjeli do země bájného zlatéhou rouna. Pepsi-Cola totiž dnes ráno v 6:00 CET otevřela svůj 100. gruzínský fast food s názvem Khachaphuri ve vesnici Sakartvelo nedaleko městečka Mts´khet´a.
A moc se nám tu líbí.
Srdečné pozdravy za nás všechny
váš
Richard

Foto EFOX

O pančovaných vínech v MF Dnes a taky jiném

Tak nám věc s pančovaným vínem dále bobtná. Je to již bezmála dva měsíce, co jsem zde vypsal pár zajímavých vztahů a skutečností, žádné investigativní pátrání, prostě jsem jen seskládal co může člověk zjistit z domu od počítače. A ejhle, návštěvnost blogu stoupla trojnásobně a v měsíčním souhrnu atakuje již opakovaně přibližně tři tisícovky čtenářů, což už není vůbec málo :-) Málokteré odborné médium si v dnešní době sáhne měsíčně výše.
Ale pojďme k vydání MF Dnes z poloviny února. Lesk a bída moravských a českých vín - Dobrou pověst tuzemského vinařství kazí podvody s vínem - to byly titulky z pátku 14. 2. a člověka, motajícího se kolem vína a nebo tuzemská vína majícího v oblibě jistě zaujaly a motivovaly k zakoupení výtisku novin. Obrovské tanky na výrobu vín po širým nebem, jež málem jako ilustrační foto překrývaly horní polovinu první strany sešitu C, měly nejspíše ilustrovat rozsah nekalých praktik, které jedou jak na běžícím páse. Autorka článku, paní Hana Večerková, vinařům známá z redakční testů MF Dnes, v úvodním textu shrnula, jak podvody konkrétně fungují a nechala své říci i představitele dotčených institucí (SZPI) a oborových organizací (SVČR). Uprostřed textu byl rámeček s návodem, jak se vyhnout falešnému vínu". Zde si dovolím polemizovat. Prvně však odcituji, a to doslova, uvedený návod:

Přidat popisek

"1, Použijte zdravý rozum. Sudové víno nakupujte ve vinotéce nebo kamenném obchodu , ne v květinářství či trafice.
2, Žádejte informace. Ptejte se po původu vína, nespokojte se s ujištěním, že je z Moravy. Požádejte, aby vám ukázali průvodní doklady. Pokud v obchodě nevědí, kdo víno vyrobil nebo dovezl, běžte jinam.
3, Nakupujte v místě, kde se víno vyrábí. Pravděpodobnost, že se vás prodejce či výrobce budou snažit oklamat, je relativně malá, protože jeho nepoctivost by se v místě rozkřikla. Čím delší je řetězec mezi výrobcem a zákazníkem, tím větší je riziko, že víno nebude v pořádku.
4, Sledujte databázi potraviny na pranýři. Můžete si tam dohledat, kteří výrobci a nebo prodejci dlouhodobě uvádějí do oběhu nevyhovující vína.
Konec citace.

Podvody ohledně původu vína jdou však napříč všemi stupni výrobců.
Od fabrik až po sklípky.

Zdá se vám to legrační? Ano? Mě taky. A to proto, že:
ad 1 - podvody okolo vína se bohužel nedějí jen u sudových vín - už i u lahví s deklarovaným moravským vínem si nemůžete být zdaleka jisti kde že vyrostly hrozny. Tedy ne jenom trafiky či "ovocezeleniny" mají padělaná vína; vždyť vinotéky, ba jejich sítě, kde na regálech celé prodejny najdete sotva pět výrobců (i když tzv. produktové řady se postarají o to, aby vína vypadalo jak od dvou tuctů vinařů...), rostou jak houby po dešti. A že ty umí růst.
ad 2 - stav, kdy prodejce vůbec neví, co že to po něm chcete, je naprosto běžný. A to nemluvím o restauraci, neřkuli hospodě. Asi by se mnozí divili, kdyby jim víno do pohárku obsluha nalévala před nimi (a že by se tak mělo správně dít!). A jak zainteresovaní vědí, jedna věc jsou předložené doklady, a druhá věc je zda to, co je na papíře, je i skutečně v láhvi/sklenici. První odběr s dokladem, dalších pět bez...běžně mi lidé, co dělají distribuci moravských vín, potvrzují, že 50-80% dodávek do vinoték či restaurací jde bez papíru, tedy minimálně i kdyby vše ostatní bylo ok, tak bez přiznání DPH. Taky jsem zažil, zkouší to většina odběratelů, i koneční konzumenti při návštěvě sklepa. Bohužel, dvojí účetnictví nepovedu, ve finále mám vína dražší (DPH a další daně), ale tak jsem se rozhodl a tak to bude.
ad 3 - ...prý "jeho nepoctivost by se v místě rozkřikla"...to je fakt legrační, uvážíme-li, jaké fronty stávají a jaké kšefty a kolik zákazníků mají dovozci cisternových patoků. Kamarád a kolega vinař z Čech, který byl v jedné velké firmě na Valkopavlovicku asi rok na stáži, na závěr svého pobytu, který na vlastní rozhodnutí dle původní úvahy neprodloužil, řekl, že o vinařské Moravě ztratil veškeré iluze. Zkuste si, novináři, někdy počkat ve V. Bílovicích až přijedou kaminony s čerstvým zbožím k areálu bývalého Vinopolu a nebo sledovat dodávky rozvážející v menším po sklepech zahraniční cisternové zázraky - nejjednodušší cesta: jeden konec hadice do cisterny před sklepem, druhý okýnkem do sklepa a už se jede - před 25 lety to ale teklo opačným směrem, když Jednoty či MVZ/ČVZ vykupovaly druháky a kvasničáky, dnes už se neoplatí ani toto. Kdyby jen tito odběratelé tušili, že to víno, co nakupují, třeba hrozny nikdy nevidělo (viz nálezy SZPI o přítomnosti látek, svědčící o tom, že zvasily cukry z rozloženého škrobu, tedy ne rod Vitis, ale rod Zea či herteple či zrní se zde uplaňují...).
ad 4 - Ano, tento portál je důležitým zdrojem informací, ale zase - vše má své hranice. Nedostanou se tam ti, kteří nebyli, nejsou a nikdy nebudou nikde registrovaní a prodávají vše za hotové, bez papíru, na ruku. Těžko odhadovat, kolik takových je, ale zřejmě dost. Jsou mnozí, co již prodali své vinice a nebo je přestali obdělávat. Kšefty ve sklípcích, jak jsou strašlivě sklepy turistům prezentovány, však dále utěšeně rostou, i bez moravských hroznů. K rozčilení je, když zjišťujete, že takové atrakce prezentující patoky jako moravská vína, jsou pak podporována různými dotacemi a z veřejných prostředků. Vůči těm, kteří platí daně a všechny povinné odvody a různá jiná výpalná, je to nefér. Na černou a šedou zónu tak snadno inspekční a jiné kontrolní orgány tak snadno nemohou. Vezou se ale spolu s ostatními zadarmo...

Mezitím na portálu potravinynapranyri.cz přibylo a dále přibývá podvodně značených vín či vín se zakázanými enologickými postupy. O tom, že by se něco už konečně dělo, by se dalo nejspíše s úspěchem pochybovat. Viníci konejší přes média zákazníky (o vadě vína od našeho zahraničního dodavatele jsme nevěděli; pochybení zavinil náš externí pracovník, který už u nás nepracuje a tak podobně...) a kšefty pokračují....

Z únorových degustačních poznámek...

Tak se nám tu zase sešlo pár degustačních zápisků. Nuž, pojďme na to!

winepunkově a fortifikovaně 2012
To tak vezmete 20 litrů moštu že uděláte potěšení ženské kterou máte rádi, vínovice není, tak se rozhodnete vzít dobrou jablkovici, propočet aby to mělo cca 15% a lup to tam. Prvně se zdálo, že fermentace byla úspěšně přerušena, jenže ouha, ono to lupkalo dál a až to dolupkalo, bylo to skoro suchý. Leželo to rok a půl v demijonu, bez síry, bez přetáčení, spontánní a samovolná stabilizace a vyčiření. Toliko autor, winepunk.cz
Já si poznamenal: COLOR -  jantarovo, spíše až cibulovoslupková oranžovohnědá barva, pusobí viskózně. ODOR -  cítím staré seno, starou půdu, ale ne zatuchlé seno či plesnivý, ale takové to zapomenuté, které kůň vždy s chutí sežere, koza bude dělat cavyky, ale po půldni hladovění taky. Tepelná čichová zkouška (pár kapek do dlaně a rozetřít jako kdyz si meješ ruce) nezaznamenala nic zvláštního, což je dobře. Snad lehce pyžmovitosti, ale to je ok, jsem zvyklej. SAPOR - kua to je kořalka! Tož tak. Prej to chce nechat v otevřený láhvi, bo je to čerstvě lahvovaný. Uvidíme.
Flašku jsem dostal na přezkum.

Winepunk podruhé: Pinot noir ze Slanýho-Ovčár 2012
I když jem to víno otevíral poněkud studenější, na příjemném vjemu to nezměnilo pranic. První vjem jako když otevřete sáček pražených solených buráků...v chuti svěží, pikantní, stále poměrně živé. Odbouralo-neodbouralo. Dochuť je mimořádně dlouhá, ztepláním víno nabývá na přitažlivosti, mohutnosti, komplexnosti. Punkenolog k tomu dodal: hroznů nebylo mnoho, vinohradník byl skoupý, nakonec, byly třeba ještě přebrat, sklizeny byly až koncem října, víno leželo docela dlouho na slupkách, zrálo v kamenině, šlo o omezenou mikropartii 50 l.
Poznámky z druhého dne (víno stálo v kuchyni na stole, tedy při pokojové teplotě): víno je stále dost živé, možná více než před otevřením, každopádně poněkud více se otevřelo, ale to několikadenní nadechnutí se stejně beztak nevyrovná zrání v sudu, si myslím. Uvidíme zítra.
Poznámky z třetího dne (stálo tamtéž):živější je o poznání méně, zároveň jaksi uvadá. Rychle jsem jej raději vypil.
Původ vína u mě - to stejné jako u předchozího.

Sylvánské zelené z Karlštejna
...říká se: darovanému koni na zuby nehleď!. Ale vzhledem k tomu, že jsem si láhev řádně zaplatil, přece jen něco k tomu vínu povím. Údajně vzniklo scelením přibližně tří šarží (snad i ročníků) místních sylvánských. Ochutnávám jej už druhý den. Po otevření bylo tak stažené a uzavřené, že jsem si nedovolil nad ním nějak příliš přemítat. Barva indikuje spíše reduktivnost a rozhodně ne nesířené víno. No a druhý den...je sice trošku otevřenější, ale stále to není ono. Počkáme dál.
Třetí den: uzavřenost reduktivního zpracování ještě vystoupala, víno ještě zteplalo a vylézá síra. Už jde dolů, rychle vypít.
Závěr: jde o dědictví předchůdců současných odpovědných. Doufejme, že nová posádka lodě VSV Karlštejn založí pevné základy nových vinohradnických i sklepních časů karlštejnských. Místo (i tradice) by stálo za to, je úchvatné a neokoukatelné.

Sepp Moser, Rohrendorf: GRUNER VELTLINER 2011 Breiter Rain Kremstal DAC Reserve
Parádní, naleželý, plnotučný veltlín. Ač pod šroubovým uzávěrem, přece biodynamické. Chutná převelice, ač preferuji spíše nižší objemy alkoholu. Samé protiklady. Vinař uvádí že je suché, ale ta síla alkoholu vzbuzuje až nasládlost, navinulost. V dochuti je po polknutí, pevná, strukturní kyselinka, které osvěžuje půnebí a vybízí k dalšímu napití. Je to chytlavé víno, což je při té síle až záludné! Cenu netuším, ale Seppa Mosera na tuzemském trhu mimo jiných zastupuje PAN SKLENIČKA. A tu lahvinku mi podaroval při jeho návštěvě a exkurzi u nás v Němčičkách.
Láhev jsem samozřejmě nedopil, s chutí zkoumaná vína pozoruji i několik dní. Veltlín zůstal na kuchyňském parapetu, druhý den jsme přitopili, večer bylo víno poněkud zteplalé, v chuti velmi výrazné, až (tím svým alkoholem) štiplavé; otevřenější, navinulejší, než první den. Čtvrtý den stále drží, velký podíl bude mít oněch 14%...


....z domácích zásob:
Veselý-Bočky 2011 oranžové
Nedávno jsme poprvé otevřeli jednu ze sedmi desítek magnumek, tedy lahví o objemu 1,5 l, do kterých byla naplněna část produkce vína Veselý-Bočky 2011 oranžové. Podrobnější popisy k vínu najdete v sekci "Naše autentická vína" a několik odkazů v sekci "Reference". Jinak je k mání zejména v pražských destinacích (La Degustation, Alcron, Vínograf, U staré studny, Bokovka) a nebo na e-shopu www.vino3.cz.
Otevřít 1,5litrovou láhev vína, které je nejlepší 2-3 dny po otevření, skýtá jistou výhodu. Když totiž vysvětluju při degustaci (a když jim víno chutná), že nejlépe je toto víno popíjet 1-3 dny od otevření, posmutní si, že u nich málokdy sedmička vydrží do druhého dne, maximálně trochu v láhvi, třeba jedna sklenička. A právě láhev Magnum je pro tyto účely jak stvořená. Povětšinou tam, kde jsou zvyklí popít ve dvou třeba dohromady půllitr až sedmičku vína, magnumka vyjde tak, že když je s ní otevřena třeba ještě jedna lahvinka, na ty dva tři dny zkoumání vydrží. Tož zkusíte?

WAW posedmé

Nějak mi to loni uniklo a tak mi nedá to tu nezmínit jednu věc i s několikaměsíčním zpožděním.
Pár let si píšu s jednou dámou, která nese jméno Julia Harding a za jménem si uvádí MW (Master of Wine, jeden z nejprestižnějších titulů v oblasti vzdělávání ve vinařství). Julia pracuje pro Jancis Robinson (www.jancisrobinson.com).
O čemže si to nejčastěji píšeme? Světe div se, o víně. Desítky, možná stovky mailů za uplynulých 7 let obsahovaly časté konzultace stran odrůd, produkce, sklepů z našich končin, ale i třeba sousedních regionů. Léta plynula, Stávek se asi osvědčoval, až byl jednou v letech 2011-2012 požádán o spolupráci na výpravné publikaci, resp. jejím sedmém, kompletně přepracovaném vydání: THE WORLD ATLAS OF WINE. Bylo mi věru ctí se svou kapkou se připojit do moře aktualizovaných informací ze světa vína a obdržet výtisk osobně věnovaný v dnešní době asi nejrespektovanější autorské dvojici píšící o víně, Jancis Robinson a Hugh Johnson.